Dezinformace nemají jeden určitý cíl. Chtějí hlavně vyvolat zmatek

V anotaci na novou knihu Tohle není propaganda britského novináře Petera Pomerantseva se píše: „Žijeme ve zrychlené době plné nejrůznějších vlivů. Cílené reklamy, hackeři, internetoví boti, ISIS, Putin, trollové, Trump – ti všichni se snaží otřást naším vnímáním reality. V této surreálné atmosféře, jejímž cílem je nás dezorientovat a podkopat náš smysl pro pravdu, jsme ztratili nejen víru v mír a demokracii, ale i představu o tom, co tato slova znamenají.“ Částečně vysvětlení, jak rozumět konspiracím a dezinformacím, nabídl Pomerantsev už ve své minulé knize Nic není pravda a všechno je možné, teď ho prohlubuje a nesoustředí se jen na Rusko. Konspiračním teoriím a dezinformacím se věnuje hlavní text v novém Respektu 49/2020. Rozhovor je jeho doplněním a pozvánkou ke koupi.

V nové knize píšete, že spousta lidí je dezorientovaných tím, jak se někdo snaží ze všech stran otřást jejich vnímáním reality. Vaši rodiče byli jako ukrajinští disidenti v Sovětském svazu pronásledování KGB, v jednu chvíli odešli do Německa a pak do Velké Británie, kde jste vyrůstal. Vy sám netápete? Jak cítíte svou identitu? Nic s ní neotřese, nebo tahle dávná zkušenost ještě může zesilovat nejistoty?

Naopak, největší výhoda toho, že jsem takto vyrůstal, je právě to, že si vyzkoušíte žít v různých identitách. A to je zábava. Váš život je bohatší, protože můžete dělat různé věci, mluvit různými jazyky - bral jsem to tedy vždy jako obohacení. Více než sedmdesát procent svého času trávím ve Velké Británii, takže jsem Brit. A mimochodem celá situace kolem brexitu je samozřejmě stres, který má vliv na hodně lidí. I mě se to dotýká.

Dlouho jsme žili v představě, že právě Britové vědí, kdo jsou a co chtějí. Ale brexit tohle přesvědčení hodně nahlodal -  teď se zdá, že to Britové naopak vůbec nevědí. A nejde jen o Brity. Nakolik k tomu přispěly právě dezinformace, propaganda a konspirační teorie?

Tuhle otázku jsem si kladl celou dobu při psaní knihy. Jedním z témat, o kterých píšu, je to, že se postupně setkáváme s turbulencí všech možných identit, ať už jde o národní, pracovní či osobní. Vyprázdnil se jazyk, jakým jsme se byli zvyklí se pojmenovávat - levičák, konzervativec, pravičák, liberál a podobně. Mnoho lidí, které jsem znal, žijí „nové životy“ na sociálních sítích, kde sdílejí spiklenecké teorie ze zdrojů, s nimiž jsem se nikdy nesetkal. To vše znovu uspořádává naše vztahy a identity podle logiky, kterou nemusíme dohlédnout. A která může sloužit zájmům někoho, koho vůbec neznáme a nepřijdeme s ním nikdy do styku.

Je to nový fenomén?

Konspirace a dezinformace jsou to s námi dlouho, ale k jejich masivnímu šíření nepochybně hodně přispěla proměna médií. Hodně se roztříštila ta tradiční, která utvářela naši identitu, dávala nám porozumění, kým jsme, formovala, jak spolu mluvíme - a tohle všechno jsme pak předávali dětem. Nová média, sociální sítě a jiné způsoby komunikace nás vedou do mnohem nepřehlednějšího prostředí. Konspirační teorie, dezinformace a výmysly v nich najednou fungují jako něco, čeho se lze chytnout a co představuje jistou kotvu. Vlastně jsou to nové ideologie: stávají se pro znejistěné lidi cestou, jak znovu najít sebe samé a semknout se kolem sebe; nabízí jim porozumění, které spolu mohou sdílet.

Jakou roli v tom hrají politici?

V posledním desetiletí, obzvláště po finanční krizi, v sobě lidé nenacházejí moc nadšení pro fakta. Ideologie, které jim doteď vysvětlovaly mnohé věci a jevy, se otřásly v základech. Mnoho lidí bylo podvedeno, přišli o své peníze a cítí se hození přes palubu. Jsou chudí, jejich život se nelepší a někteří politici toho samozřejmě zneužívají. Snaží se ovládat informace, manipulují debatu a to pak vede k pocitu jejich voličů, že nevědí, co je vlastně pravda - cítí, že se jim svět hýbe pod nohama, že nic není pevné, jak na to byli zvyklí.

Často se mluví o tom, že fenomén konspirací a dezinformací souvisí hodně s Ruskem. K čemu jste dospěl vy?

Snažím ukázat celosvětový příběh, fenomén, o němž se bavíme, se nevztahuje jen na Rusko. Podobné věci se dnes odehrávají i na Filipínách, v Číně, v Americe, v Mexiku, na Balkáně… Procestoval jsem kvůli své knize svět a snažil jsem se na tohle téma dívat co nejkomplexněji.

Vaše předchozí kniha pojednávala právě o Rusku a situaci v Rusku. Je tedy nicméně stále pravda, že Rusko je hlavním vývozcem dezinformací?

Rusko dezinformační boj zařadilo do svého zahraničně-politického programu, používají ho jako globální kampaň. Kreml začal dezinformace používat jako jeden z prvních a vrhnul se do toho po hlavě. A faktem je, že je v tomhle směru stále agresivnější. Chcete-li, představuje jakousi avantgardu těchto experimentů. Vyzkoušeli si, že na tom nic netratí, že se nemusí bát následků, že je to levné a funguje to. A ostatní ho následovali.

Stále to v Rusku funguje tak, že lidé z Putinovy administrativy jednou týdně říkají šéfům velkých médií, jak o prezidentovi informovat a čím zaplavovat veřejný prostor?

Mocenské kruhy prošly jistou proměnou, takže teď už to nebude třeba jedna schůzka jako v minulosti, ale dvě nebo tři.

Dá se říct, co je hlavním cílem šíření dezinformací?

Nemyslím si, že by jejich cílem bylo soustředit se na jednu určitou věc, třeba někomu vnuknout určitý nápad. Ti momentálně nejefektivnější lídři, jako je Vladimir Putin a spousta dalších, jsou velmi pragmatičtí. Vystačí si s chaosem, jejich kampaně jsou postavené na zmatku. Jejich celkový cíl je tenhle zmatek ještě zvětšit - protože pokud je kdokoliv zmatený, máte více času pro vlastní akce.