Čtyři projevy stačí, drahoušku

Nadsázka v titulku, inspirovaná názvem známé české crazy komedie z doby normalizace, asi nevystihuje to podstatné. Stačil by možná jeden novoroční projev. A nejlépe žádný. Ne, že by se hlavní političtí představitelé státu nesnažili občanům sdělit, co sami považují za důležité. Otázkou samozřejmě je, zda to, co považují za důležité, je tak zásadní pro tuto zemi, aby to pronesli v novoročních pozdravech. Projevy Miloše Zemana, Jaroslava Kubery, Radka Vondráčka a Andreje Babiše, jak byly koncipovány a svým sdělením působí, jako by se všichni čtyři domluvili. Naše země vzkvétá.

Že se zemi daří – což se z mnoha pohledů nedá zpochybnit – zdůraznil hlavně premiér Andrej Babiš. Působil trochu jako hokynář, protože se mu do výčtu úspěchů až příliš často vloudilo, co vše je jeho zásluhou. Každý, kdo si není jist, že vše v téhle zemi není vše tak skvělé, jak v řeči naznačil Andrej Babiš, by se měl asi trochu stydět za své pochyby. Ta ohromující čísla by měla každému vyrazit dech. Česká republika je jedničkář v mnoha oblastech. A kde není, tam se vláda AB stará, aby se jím stala.

Zhruba to je první dojem, který si posluchač slov premiéra měl odnést. Co na tom, že mnoho lidí bude o mnoha sděleních Andreje Babiše pochybovat a předkládat řadu faktů, že věci jsou jinak. Premiér se rozhodl vsadit na pozitivní vyznění projevu. Mluvil podobně jako Václav Klaus v půli devadesátých let, kdy vydával Česko za evropského ekonomického tygra. Ještě, než devadesátky skončily, se však ukázalo, že jeho ekonomický model, povzbuzovaný investicemi z tunelovaných bank, nefunguje. Nikdo si určitě nepřeje, aby se ekonomika dostala do podobných problémů jako tehdy. Nejméně by si to měl přát premiér – a proto měl mluvit také o rizicích, kterých je v Česku opravdu hodně. Počínaje hrozícími a velkými problémy důchodového systému, konče energetickými a kybernetickými komplikacemi, protože vlády této země, včetně jeho kabinetu, nemají příliš jasné plány, co s tím udělat.

O tom, že země je v dobré kondici mluvili Miloš Zeman, Jaroslav Kubera i Radek Vondráček. Zeman i předseda Senátu Kubera nás také varovali, abychom si dali pozor na zelené šílenství, které se skrývá za bojem proti klimatickým změnám. Prezident vnímá tento boj jako nové náboženství, Jaroslav Kubera jako marketing zeleného byznysu. Jejich pohled jim nebereme, jako vrcholní politici by ale měli své názory doložit argumenty. To se nestalo. Takže si dovolme připustit, že za sděleními stojí jejich osobní tajemné zájmy. Tomu by se měli ovšem v poselstvích národu – tak aspoň své projevy koncipovali – zdaleka vyhnout.

Radek Vondráček si podobně jako loni zahrál na učitele demokracie. Demonstrujte, to patří k demokracii, ale kdo povládne, určují volby. Poučil nás. Ok. Až na to, že v Česku nikdo nedemonstruje za změnu vlády, která by nerespektovala volby. Demonstruje se tu za demisi trestně stíhaného premiéra, který má mnoho kompetencí zasáhnou do trestních i správních vyšetřování, které v jeho věcech v Česku i Evropské unii probíhají. Tato premiérova kompetence představuje možné ohrožení spravedlnosti a vede ve férové demokratické zemi vždy k odstoupení premiéra nebo velkému tlaku, aby to udělal. Tohle se ale vnímání demokracie v pojetí předsedy sněmovny nijak neodrazilo.

Bylo by opravdu úmorné rozebírat podrobněji projevy všech čtyř vrcholných politiků, protože jen ze zmíněného vyplývá, že byly postaveny na propagaci a manipulaci. Na zamlčení důležitých faktů a skutečností nebo jejich pokroucení. Je devadesát kilometrů nových dálnic za pět let hodně? Jak to bylo ve skutečnosti s Grónskem? Stojí za bojem za klima zájmy zeleného byznysu? O všem se dá seriózně i neseriózně debatovat docela dlouze. A tak důležité ty projevy nebyly.

Zvídavý čtenář, nespokojený s těmito řádky, se může zkusit řídit radou, kterou nám nabídli Miloš Zeman, Jaroslav Kubera a Radek Vondráček. Každý může informace a názory, které od čtyř politiků zazněly, podrobit skutečnému kritickému zkoumání – jak nám zmínění politici doporučili. Může se pokusit zjistit, co z proneseného jsou fakta, co názory, postavené na faktech a logice, co je jen dojem prezidenta nebo premiéra a kde se pokusili manipulovat a zda někde lhali. A třeba podle toho přistoupit k dalším volbám.