ČSSD se pročekala k prohře

Sociální demokraté tak dlouho odkládali řešení vládní krize, až se do ní zamotali natolik, že z politického souboje vyšli jako poražení ještě před jeho koncem. A premiéru Andreji Babišovi a jeho hnutí ANO, které už tak přebralo ČSSD většinu voličů, se naopak mezitím povedlo z veřejného prostoru téměř vymazat téma obrovských problémů svého šéfa se zákonem.

Řekli jsme to jasně

Minulý týden se sociální demokraté na tiskové konferenci po jednání předsednictva tvářili (pro mnohé sympaticky) velmi bojovně. Říkali, že se země nachází v ústavní krizi kvůli tomu, jak prezident Miloš Zeman otálí se jmenováním místopředsedy ČSSD Michala Šmardy ministrem kultury a dávali mu k vyřešení této otázky čas do konce července. V opačném případě měl premiér podle jejich představ využít svých ústavních pravomocí a podat na prezidenta kompetenční žalobu. Padala i možnost opustit vládu.

„My jsme jasně řekli, že žádné jméno měnit nebudeme, současně jsme řekli, že předseda má kompetenci to celé ukončit a současně jsme jasně řekli, že naši ministři, že v případě, že je o to požádáme, podají demisi,“ shrnul minulý týden předseda ČSSD Jan Hamáček postoj své strany. A na adresu premiéra Babiše uvedl, že při jednání utvrzoval sociální demokraty, že ani on neplánuje na ministra kultury po Antonínu Staňkovi - který podal demisi už v květnu - nominovat někoho jiného než Michala Šmardu.

Od té doby se strana dozvěděla, že prezident už nebude smiřovat Hamáčka a Staňka - a skutečně ho do konce července odvolá z postu ministra kultury, ale že o jmenování nominanta ČSSD Šmardy rozhodne nejdříve v polovině srpna. Premiér Babiš, kterému to Zeman ve středu sdělil, tak vyrukoval s návrhem, aby vedení ministerstva mezitím převzala první náměstkyně a členka ČSSD Kateřina Kalistová.

Sociální demokraté na to o den později reagovali opětovným konstatováním, že prezident znovu posouvá termín svého rozhodnutí a že situaci – slovy Jana Hamáčka - považují za protiústavní. Zdánlivě bojovou náladu a auru rozhodnosti však mezitím někde ztratili. Co budou dělat dál, už vysvětlit nedokázali. „Kroky mohou nastat kdykoli, kdy se je tak rozhodneme učinit - a až se je rozhodneme učinit, tak vám to řekneme,“ prohlásil tentokrát Hamáček. „Necháváme si možnost na reagovat věci dle našeho uvážení.“

Začíná se tak naplňovat scénář, o kterém se v ČSSD včetně vedení občas spekulovalo. Miloš Zeman zná sociální demokraty dost dobře na to, aby věděl, že když je dostatečně dlouho nechá topit v krizové situaci, jako je ta současná, začnou se hádat mezi sebou a on si tak prosadí svou. To znamená, že jmenuje ministrem někoho jiného, než mu předtím na přání ČSSD navrhl premiér Babiš - a opět tak o trochu posune ústavní zvyklosti směrem, kdy posílí prezidentský úřad i svoji pozici.

Tuto teorii svým postupem potvrdil i jeden z nejzkušenějších současných poslanců ČSSD Jan Birke, o kterém se v kuloárech vedou spekulace, že by se Hradu zamlouvalo, aby se stal kandidátem na post ministra kultury namísto Šmardy. Birke se uprostřed krize při rozhovoru v rozhlasovém pořadu Luboše Xavera Veselého pustil nejdřív do Šmardy kvůli tomu, jak se obléká. „Už Werich říkal, že šaty dělají člověka,“ uvedl na adresu spolustraníka. A přidal výzvu Jiřímu Zimolovi, Michalu Haškovi nebo Zdeňku Škromachovi, tedy soupeřům současného vedení, aby pomohli zlepšit postavení strany.

Sám Šmarda navíc celý proces urychlil selfie fotografií, kterou si na konci minulého týdne pořídil spolu s končícím ministrem Staňkem na festivalu Colours of Ostrava. Snímek, na němž se oba smějí jako nejlepší kamarádi, proletěl médii - a mnozí odpůrci, kteří si přejí spor se Zemanem a s Babišem co nejrychleji ukončit i za cenu nominace jiného kandidáta, ho používají coby argument ve svůj prospěch. „Jak můžeme vysvětlit, že položíme vládu na střetu, během nějž se jeho hlavní protagonisté a vlastně soupeři fotí na koncertě,“ ptá se jeden ze zastánců smírného řešení.

Zásadní věc

Není tak vyloučené, že během dalších tří týdnů čekání na Zemanův verdikt se nakonec sociální demokraté smíří s tím, že Kateřina Kalistová, jejíž nominaci zmínil Babiš, ve vedení resortu kultury stane nejen přechodně, ale že ministryní zůstane i nadále na úkor Šmardy. I tato varianta se v řadách sociálních demokratů zmiňovala ještě předtím, než ji premiér veřejně jmenoval (a jen tak mimochodem také následně na iDnes.cz tvrdil, že mezi ČCSD a Zeman existovala dohoda, že Staněk nebude odvolán).

Kalistová má navíc na rozdíl od Šmardy pověst člověka, který se v rezortu kultury velmi dobře vyzná. Na ministerstvo přišla už v roce 2006 za Vítězslava Jandáka jako náměstkyně, od roku 2009 stála v čele Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a v roce 2014 se na ministerstvo vrátila znovu jako náměstkyně Daniela Hermana.

Dá se tedy čekat, že voličům nakonec nebude tolik záležet na tom, jestli v čele ministerstva stane Kalistová, nebo Šmarda, že se s tím smíří i straníci a ČSSD z celého střetu vycouvá. Pokud se tak stane, budou ovšem sociální demokraté těžko hledat odpověď na otázku, proč celou situaci tak vyhrotili a proč celý střet tak prodlužovali. A jasným vítězem by se i díky tomu stal kromě Zemana také Babiš.

Premiér sice mezitím v souboji s prezidentem částečně ztratil auru silného lídra, který všechno zařídí, ale jedna zásadní věc mu vyšla. Před prázdninami byly hlavním politickými tématy audity Evropské komise, podle nichž je ve střetu zájmů - což znamená, že Česko kvůli němu může vracet stovky milionů korun. A zadruhé na české poměry opravdu monstrózní demonstrace proti Babišovi. Do toho navíc přišla zpráva, že má policie podezření, že se jeho firmy dopouštěly velkých daňových podvodů.

Když se to sečte, Babišovi reálně hrozilo, že během letní politické přestávky se  bude mluvit o jeho obrovských problémech. Jenže namísto toho politický prostor opanuje vládní krize, která se nakonec rozplyne do ztracena.