Cílovou skupinou EUforky je zachmuřený bílý padesátník

Univerzita Palackého v Olomouci si před pár týdny dala za úkol podávat lidem objektivní a nezkreslené informace o dění v EU. A záhy po zveřejnění této iniciativy se k ní přidaly více než dvě desítky vysokých škol včetně Karlovy univerzity v Praze. Podle rektora UP Jaroslava Millera politici dopustili, že Češi věří mýtům o EU - a nyní jsou tak na řadě univerzity, aby šířily objektivní informace o evropském společenství. „Nalejme si čistého vína, poměrně málo českých politiků používá vyváženou, silnou a konstruktivní, byť třeba i kritickou proevropskou rétoriku. Bohužel, to je smutná realita dnešní doby. Naše iniciativa se proto snaží vyvažovat tuhle nerovnovážnou bilanci. Jako akademici máme určitý benefit plynoucí z toho, že nejsme politici a nejsme úplně závislí na veřejném mínění,“ vysvětluje Miller.

 Co bylo hlavním impulsem pro projekt EUforka?

Evropská unie je náš životní prostor - a měli bychom mít zájem na tom, aby přežila kritické období, kterému nyní čelí, v co nejlepší formě.  Proto pozorujeme se znepokojením nárůst protievropských sil a populismu. A bohužel Česká republika není výjimkou.

https://www.facebook.com/euforka/photos/a.341818143119996/366619880639822

Proč by k tomu měly něco říkat právě univerzity?

Zúžím svou odpověď na olomouckou univerzitu, i když platí pro terciární sféru obecně. Jsem rektorem univerzity, která slouží této zemi 450 let. A zodpovědně říkám, že jsme nikdy nebyli tak konkurenceschopní a v tak skvělé kondici jako dnes. A vděčíme za to skutečnosti, že jsme součástí kulturního, politického a ekonomického prostoru Unie. A vůbec nejde pouze o záležitost strukturálních fondů. Hypotetický odchod z Evropské unie nebo její rozpad by na naše fungování měly devastující efekt. Z univerzity, která je dnes globálně konkurenceschopná, by se ze dne na den stala v podstatě škola okresního formátu.

 Kdy vás napadlo přijít s projektem EUforka?

Myšlenka byla mém v podvědomí už delší dobu, ale s kolegy jsme o nápadu začali otevřeněji hovořit letos v lednu či únoru. Byli jsme už delší dobu překvapeni, jak je Česká republika fatálně nepřipravena čelit fake news, dezinformacím a lžím o Evropské unii. Nechci se uchylovat k podrobnému srovnání, ale evokuje mi to situaci, která nastala v době před třicetiletou válkou. Ta byla způsobena právě totální záplavou dezinformací, které vyloučily z diskuse racionalitu a vyhloubily příkopy mezi katolickou a protestantskou Evropou. Fake news byly distribuovány tehdy novými médii jako knihtisk a pamflety - a šlo i z dnešního pohledu v podstatě o propagandu téměř goebbelsovského stylu, se kterou neměla společnost žádnou zkušenost, a neuměla tak na ni adekvátně reagovat.

V čem vidíte paralelu s dneškem?

Dnes je situace obdobná. Máme tu také nový druh médií v podobě sociálních sítí, s jejichž (dez)informačním dopadem se společnost nebo stát prozatím neumí vyrovnat. Stát se navíc v této zemi netěší přehnané společenské důvěře a nemá ani dostatečné komunikační kanály. A nakonec jsme tak možná překvapivě dospěli k tomu, že z institucí mají asi největší dosah univerzity. Například Palackého univerzita má dvacet pět tisíc studentů, k nim lze přičíst absolventy, zaměstnance i sympatizanty, kteří s naší akademickou obcí spolupracují. Jenom naše univerzita má tedy potenciál teoreticky oslovit přes sto tisíc lidí. Když vezmete v úvahu všechny české univerzity, bavíme se možná o dvou milionech lidí.

Kolik dalších univerzit se přidalo?

V EUforce je sdruženo momentálně 24 univerzit, což je drtivá většina veřejných univerzit včetně Karlovy univerzity, ale i několik soukromých vysokých škol. Rozdělili jsme si mezi sebe regiony a know-how, přičemž organizační záležitosti koordinuje náš tým.

Co si tedy projekt EUforka klade za cíl?

Především podávat objektivní a nezkreslené informace o dění v EU, o přijímané legislativě i o unijních aktivitách Česka. A druhým cílem je boj s takzvanými euromýty a dezinformacemi.

Snažíte se oslovovat i ty, kteří Evropské unii nebo vašemu projektu nejsou naklonění? Ty, kteří čerpají informace právě z dezinformačních webů?

Ano. Důležitými cílovými skupinami jsou lidé často v sociálně a ekonomicky znevýhodněných regionech, kteří jsou zahlcováni řetězovými maily, a jsou tak konfrontováni s jednostrannými a většinou lživými informacemi, aniž se k nim dostanou informace objektivní. Kdyby to měl zjednodušit, naší cílovou skupinou je zachmuřený padesátiletý bílý muž žijící v Jeseníku. To je totiž jedna z obcí, kde je téměř třicetiprocentní nezaměstnanost a lidé často volí SPD.

Jak se k tomuto publiku chcete dostat?

My už to vlastně děláme v rámci jiného projektu, který se jmenuje Občanská univerzita. Oba projekty jsou kompatibilní a jsou založené mimo jiné na tom, že jezdíme na pozvání za lidmi osobně. Sociální sítě mají svou důležitost, ale pevně věříme, že fyzický kontakt nenahradí nic. Angažuji se v tom i sám. Jinak máme dobrovolníky na expertní úrovni z řad absolventů a vyučujících, kteří většinou tvoří dvou až tříčlenné týmy.

Pojďme si to ukázat na reálné situaci. Přijedete do hospody, dejme tomu v onom Jeseníku, posadíte se - a co pak?

Naše převažující zkušenost je, že v hospodě na nás často čeká zvědavé, ale více či méně skeptické publikum. Snažíme se často složitou problematiku podat zábavně a jednoduše. A po diskusi za námi většinou chodí lidé s tím, poprvé dostali pohled z druhé strany.

Čím to je?

Lži, dezinformace a fake news mají velkou průraznost. Navíc lidé jsou jimi bombardováni stále dokola. Ale my je nutíme se na to podívat z druhé strany. Například když se zeptáte, co si myslí lidé o migraci, mnoho z nich vám řekne, že je to hrozné a že se Česko může stát rejdištěm zločinu a muslimskou kulturou. My zkoušíme demonstrovat různé dopady migrace, negativní i pozitivní. V této souvislosti nabízíme například pohled na důchodový systém za 15 nebo 20 let. Z demografických dat jasně plyne, že v roce 2035 budou bez razantních změn důchody rapidně klesat, což se dotkne drtivé většiny posluchačů v sále. Následuje fáze nevíry a zděšení - a potom otázek, co s tím, když vláda fatálně prohospodařila čas nutný ke smysluplné reformě. Nakonec se většinou shodneme, že jedním z možných řešení je kontrolované a řízené přistěhovalectví, které pomůže udržet veřejné finance nad vodou a zabrání bankrotu státní kasy. Samozřejmě stát si musí sám řídit svou imigrační politiku.

A to funguje?

Ano. Není to diskuze na deset minut, nýbrž třeba hodinu, ale podle našich zkušeností funguje. Zvlášť když ji vedete odlehčenou formou.

Jak si vybíráte místa, kam jezdíte?

Jezdíme pouze tam, kam si nás objednají. Většinou jde o objednávku na určité téma ze strany samospráv, škol nebo domovů seniorů.

Jenže co ti, kteří si vás neobjednají? Nepotřebují osvětu nejvíc?

Možná ano. Ale chceme se vyhnout tomu, že budeme někomu něco za každou cenu nutit. Nelze se vnucovat někomu, kdo nestojí ani o diskusi, ani o informaci. Naše projekty usilují o přísnou objektivitu, tedy v případě EU diskutujeme o negativních trendech stejně jako o pozitivních dopadech. Obecně se snažíme naše posluchače přimět, aby více o věcech přemýšleli a aby pochopili, že realita je obvykle mnohem vrstevnatější, než je jim prezentováno na dezinformačních webech, které mají propagandistické a ryze politické cíle.

Potkal jste se s eurokomisařkou Věrou Jourovou, v kontaktu jste i s ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem. Jak jsou do projektu zapojeny státní či evropské instituce?

České instituce nás oslovily samy. Zjistily, že mají příliš úzké komunikační kanály nebo k nim lidé nemají takovou důvěru. Spolupracujeme s ministerstvem zahraničí, vnitra, školství a českým zastoupením v Bruselu, se zastoupením Evropské komise v ČR i s Úřadem vlády ČR. Tyto instituce fungují jako zdroje ověřených a objektivních informací. Jinak chceme udržet projekt čistě na dobrovolnické bázi bez sponzorských darů.

A nemá přece jen být komunikace záležitostí týkajících se Evropské unie spíše rolí českých politiků, kteří mají možnost promlouvat k různým skupinám?

Samozřejmě, že hlas vysoce postaveného politika, který má přístup do sdělovacích prostředků, rezonuje. Ale nalejme si čistého vína, poměrně málo českých politiků používá vyváženou, silnou a konstruktivní, byť třeba i kritickou proevropskou rétoriku. Bohužel, to je smutná realita dnešní doby. Naše iniciativa se proto snaží vyvažovat tuhle nerovnovážnou bilanci. Jako akademici máme určitý benefit plynoucí z toho, že nejsme politici a nejsme úplně závislí na veřejném mínění, tudíž nepotřebujeme bojovat o politickou moc a hladit potenciální voliče po srsti. Jinými slovy, těšíme se větší svobodě říkat i nepříjemné věci. Mimochodem, tuto schopnost očekávám i od skutečného státníka. Při vší úctě tady dnes žádného nevidím, ale možná se ale špatně dívám.

Objevuje se kritika, že univerzity by neměly dělat politiku. Co na takové reakce říkáte?

Na tento dotaz jsem odpovídal už mnohokrát. Kritikům bych vzkázal, že si musí přečíst vysokoškolský zákon. V jeho preambuli je jasně napsáno, že by univerzity neměly působit politicky v tom smyslu, že by neměly zvýhodňovat konkrétní politické strany a neměly by se účastnit politické soutěže. Ale naopak by měly působit ve veřejném prostoru. Je to totiž třetí role univerzity, nejsme jenom škola nebo výzkumná instituce. Univerzity musí být slyšet - a často ve světě fungují jako obří think tanky pro vlády či jiné instituce.

Máte tedy pocit, že politici prokaučovali téma Evropské unie?

Částečně. A často tak činí ze sobeckých politických zájmů. Navíc toho o Evropské unii příliš mnoho nevědí. Jako rektor se stýkám s mnoha českými politiky a neznalost elementárního fungování evropských institucí je často až do očí bijící. Nutno ovšem spravedlivě říci, že tento stav panuje i v mnoha jiných zemích Evropy. Je smutnou realitou dneška, že kvalita vlády v České republice je o mnoho tříd horší než kvalita vládnutí v Evropské unii. České vlády si tristní výkon samozřejmě uvědomují, a aby se zbavily viny, zbaběle se uchylují k ukazování prstem na EU. Směšné, dětinské, nemužné.