Sanders vede, Buttigieg si věří, Bloomberg roste. Co naznačily první primárky

Spojené státy mají za sebou první dvě kola demokratických primárek, tedy nominačního procesu, ze kterého vzejde protivník Donalda Trumpa do listopadových prezidentských voleb. Co si z jejich výsledků odnést?

Nejdříve nutno říct, že oba první státy, Iowa a New Hampshire, jsou netypické, protože jsou téměř úplně „bílé“. Z demografického hlediska je to Amerika, jaká už dnes neexistuje. Tento fakt je důležitý třeba pro vnímání výsledků nové „hvězdy“ centristů Peta Buttigiege (čte se zhruba /butidžidž/). V Iowě počtem volitelů (ale nikoliv hlasů) zvítězil, v New Hampshire byl druhý, ale když se podíváme na jeho podporu v následujících státech, tedy v Nevadě a Jižní Karolíně, ocitneme se v úplně jiném světě.

Buttigieg je nevýrazný bílý slušňák z nevýrazného města v Indianě, kde měl jako starosta problémy s chováním jemu podřízené policie k černochům. Jeho dosavadní podpora mezi touto zásadní složkou demokratického elektorátu osciluje okolo jednoho procenta. Vše se může na základě výsledků prvních dvou primárek změnit -  Ameriku včetně té „barevné“ třeba může posednout vlna buttigiegománie, ale dvakrát pravděpodobné to není. V Nevadě, která bude hlasovat 22. února a žije v ní spousta Hispánců, se Buttigiegova podpora v tuto chvíli pochybuje průměrně okolo sedmi procent. V Jižní Karolíně, jež bude pořádat primárky o týden později, je na 5,5 procentech.

Nicméně historicky mají primárky v prvních dvou státech tendenci udat tón a zamíchat osudy kandidátů. Buttigiegova strategie stojí právě na naději, že získá v Iowě a New Hampshire vítr do plachet a už ho nikdo nezastaví. V totéž doufá senátorka Amy Klobuchar, další centristka, která se konečně „chytila“. V New Hampshire skončila na třetím místě a s nadějí míří do Nevady (v tuto chvíli 3 procenta podpory), Jižní Karolíny (2 procenta) a pak k tzv. „super úterý“, kdy bude 3. března pořádat primárky zároveň celý blok důležitých a velkých států včetně Kalifornie a Texasu. Sem míří rozhodující naděje a velké peníze (především ty soukromé) z kapsy Michaela Bloomberga, výrazného bílého starosty z výrazného New Yorku, který měl ve funkci rovněž problémy s tím, jak se jemu podřízená policie chovala k tamním menšinám. Stovky miliónů dolarů nalité do kampaně nicméně dělají své a podpora Bloomberga v tuto chvíli raketově stoupá.

Bloomberg ovšem není jediný, kdo doufá, že letošek bude anomálie a Iowa ani New Hampshire nebudou mít valný vliv. Úvodní primárky zasadily těžkou ránu dosavadnímu favoritovi, bývalému viceprezidentovi Joe Bidenovi. Ten skončil v New Hampshiru dokonce až pátý a ani nečekal na potupné výsledky - rovnou večer odletěl zahájit kampaň do Jižní Karolíny, kde ještě stále vede. Bidenova poslední šance spočívá právě v tom, že je favoritem amerických menšin. Nicméně byl by to zázrak. Úplně se to nesluší říkat, ale Biden je z kandidujících sedmdesátníků jediným, na jehož vystupování před veřejností začal být věk skutečně vidět. Jeho vize pro Ameriku není navíc nic víc než čistý sentiment. A nakonec, celé divadlo okolo Trumpova impeachmentu nejvíc poškodilo právě jeho. Korupce, nekorupce, angažmá Bidenova syna v ukrajinské energetické společnosti nabízí přesně ten obraz papalášské politiky, jakého mají voliči plné zuby.

Jak tedy vidno, zatím vypadá klání demokratů jako docela slušná bramboračka. S jednou výjimkou, kterou je de facto vítěz obou úvodních klání Bernie Sanders. Jestli jsou někde emoce a nadšení, pak právě v jeho táboře. „Bernie jede" - alespoň na první pohled. Na druhý už to tak úplně jisté není. Výsledky z New Hampshire před čtyřmi lety ukazují, že jediný skutečný „socialista“ ve vysoké americké politice tehdy porazil Hillary Clinton s neuvěřitelným třiadvacetiprocentním náskokem, ale stejně pak nominaci nezískal. A tolik letos plus mínus dělal jeho celkový zisk.

Sanders se může opřít o stabilní základnu oddaného levicového tvrdého jádra, ta je ovšem v podstatě už léta neměnná. Ať se děje co se děje, Bernie se, alespoň zatím, pohupuje, okolo 25procentní podpory demokratické části amerických voličů. Vzhledem k totální roztříštěnosti zbytku pole to stačí na vítězství v jednotlivých primárkách. Pokud se množství kandidátů nepročistí a voliči nezahoří pro někoho z centristů, což se zatím nerýsuje, může to stačit i nadále - a třeba to povede až k Sandersově konečné nominaci. Co se stane dál, bude záležet na tom, zda miláček revolučně vyladěné levice dokáže přesvědčit i tu část Ameriky, která po revoluci neprahne. A to je zatím zhruba stejné snění, jako že se Buttigieg stane námětem obdivných songů černošských rapperů.

Shrnuto a podtrženo, po prvních dvou primárkách je budoucí vyzyvatel Donalda Trumpa neznámý. Levicová část demokratů se shlukuje okolo Bernieho Sanderse, jehož postavení je v jejich řadách neotřesitelné, o zbylých zhruba 75 procent hlasů se zatím vede válka. Entusiasmus je s výjimkou milovaného Bernieho zatím málo přítomen. Ale samozřejmě, je teprve polovina února.