Diktátor nové generace

„Meles Zenawi je nejchytřejším a nejvíce starostlivým premiérem Afriky – alespoň během svých setkání s cizinci. Když mluví k etiopským krajanům, tak je drsný a dogmatický,“ vzpomíná Richard Dowden, šéf britské Královské africké společnosti na setkání s jedním z nejdůležitějších afrických státníků minulých dvaceti let, který v minulém týdnu zemřel.

Zenawi si díky své vstřícné tváři mezi cizinci získal vliv. S Tony Blairem v Ekonomické komisi pro Afriku vymýšlel, jak nejlépe pomoci nejchudšímu kontinentu. S americkým velvyslancem měl tak dobrý vztah, že spolu chodili pravidelně hrát tenis a po jednom mači mu Zenawi slíbil, že přestane kouřit. Etiopie se stala největším africkým příjemcem rozvojové pomoci (také místem projektů Člověka v tísni a prioritou české pomoci). Svět bral etiopského vládce vážně, a to nejen proto, že převzal roli hlavního západního spojence v boji s islámským extremismem v Somálsku. Mohl se skutečně pochlubit dobrými výsledky a smysluplným využitím zahraniční pomoci. Když jako šéf maoistické vojenské guerilly v roce 1991 svrhl „afrického Stalina“ Mengistua, tak převzal zemi proslulou hlavně hladomory 70. a 80. let. Dnes je Etiopie vývozcem potravin a – i bez nerostných surovin – dlouhodobě jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik světa. Z chudoby se vymanily miliony obyvatel.

Meles Zenawi měl ale i tu drsnou, dogmatickou stránku. Poslední volby vyhrál s 99,6 procenta hlasů a přední opoziční politici a studentští aktivisté skončili ve vězení nebo v exilu. Mnohonárodnostní Etiopii vládl spolu se skupinou dalších mužů z národa Tigrajů, kteří tvoří méně než desetinu obyvatelstva. Vláda vlastní všechny tiskárny novin a tlačí tím šéfredaktory k poslušnosti, cizinci mají zakázáno zabývat se lidskými právy.

Meles Zenawi touto dvojakostí přestavoval specifickou skupinu afrických autokratů, mezi něž dále patří třeba rwandský Paul Kagame nebo ugandský Yoweri Museweni. Vzešli jako vojevůdci z válkou zničených zemí s velmi komplexní společností, ve kterých vždy bylo těžké vládnout. Jsou prozápadní, ale vzhlédli se v čínském modelu rozvoje. Potlačují politické rivaly, ale současně se opravdu snaží zvýšit životní standardy svých poddaných a mají v tom značný úspěch. Jsou tedy jiní než třeba arabští diktátoři, kteří své země zanedbávali, vykrádali a vloni je proto smetla vlna revolucí.

Osvícení diktátoři ale zanechávají stejnou otázku jako všichni diktátoři. Dokážou někdy v míru předat moc nástupcům? Nesesype se řád ve chvíli, kdy odejdou? Meles Zenawi v 57 letech umřel nečekaně brzy a nestačil zemi na svůj odchod připravit. Transformaci druhé nejlidnatější africké země po odchodu osvíceného a všemocného vůdce teď můžeme sledovat v přímém přenosu. Nebude snadná.