Skvělé čtení díky internetu

Mám rád soboty, protože si čtu, co chci, a ne to, co bych měl chtít. Už dva roky prakticky nečtu papírové knihy – od příchodu Kindlu na trh - a zhruba pět let ani papírové noviny. Ale čtu mnohem víc než kdykoliv předtím. A tuto sobotu jsem četl esej o čtení, v němž jsem našel spřízněnou duši.

Jmenuje se Robert Cottrell, býval korespondentem The Financial Times a The Economist v Moskvě, teď je editorem webu s názvem The Browser.

V sobotním vydání FT měl velký text o čtení – jeho práce je totiž vybírat z nepřeberného množství textů na webu pro každý den pět nebo šest takových, o kterých si myslí, že by mohli zajímat jeho přátele a inteligentního čtenáře a že bude stále zajímavé číst je i po měsíci či po roce.

A píše o čtyřech lekcích, jež mu dalo pět let této práce. Shrnuto jsou to tyto:

1. Na síti je velké množství volně dostupných, velmi kvalitních textů, byť z celého obsahu webu je to podle jeho odhadu tak asi jedno procento.

2. Internet změnil význam psaní ve prospěch autorů a na úkor vydavatelů. Objevil jednoduchou pravdu: „Dobří autoři píší dobré texty, bez ohledu na téma. Průměrní autoři píší průměrné texty - a nic nedokáže spasit špatného autora.“

3. Podléháme zlozvyku číst jen nové texty, což je pozůstatek papírové doby (nic není starší než včerejší noviny), ale díky internetu dnes můžeme číst i texty starší, jejichž hodnota zůstává velká a aktuální i pro dnešek. Noviny by měly lépe využívat své archivy, ale zatím to až na výjimky nedělají.

4. Internet paradoxně vybízí ke stručnosti. Autoři se nemusí zabývat složitým vysvětlováním okolností, protože stačí přihodit link pro čtenáře, který chce vědět víc. Na jednu velkou ideu stačí dnes mnohem méně slov než kdysi, čímž vzniká nová kategorie knih (elektronických) v rozmezí 10 – 30 tisíc slov.

Cottrell jmenuje své oblíbené weby a noviny a některé jsem si uložil mezi své „oblíbené položky“. Uvědomil jsem si přitom, že jejich počet v mém počítači se dramaticky rozrůstá a je to vlastně něco, čím bývaly kdysi knihy v domácí knihovně – prozradí o čtenáři vše.

Pamatuji si, jak jsem v osmdesátých letech byl odkázán buď na svobodný samizdat nebo na omezený výběr knih, jež povoloval tehdejší režim.

Po jeho pádu jsem měl najednou pocit, že už nestihnu dočíst to, co jsem měl přečíst v mládí a neměl k tomu přístup, a tak mne to rozladilo, že jsem téměř přestal číst knihy (a četl jen noviny).

Internet mne osvobodil a přestože slýchám nářky nad úpadkem světa knih, já mám naopak radost ze čtení jako nikdy předtím. A Cottrell mne utvrdil v tom, že nejsem sám.