Ruská ruleta v Maďarsku

Klub jménem Bazar byl v Budapešti naplněn k prasknutí, přestože šlo o konferenci na nepříliš vábné téma „simulované demokracie“. Musela se konat v klubu, kde bývají jinak spíše mejdany mládeže – konference organizovaná nadací Heinrich Böll Stiftung by se do veřejných prostor, které má dnes pod palcem město nebo stát, prý vůbec nedostala.

Bylo zvláštní vidět mladé lidi, jak soustředěně poslouchají debaty o stavu demokracie a ekonomiky v Maďarsku. Jejich přítomnost vypovídá o špatném stavu země víc než jakákoli čísla.

A těch bylo v debatě požehnaně. Ekonomové ukazovali grafy, z nichž všechny měly klesající křivky. Ekonomika chřadne, podnikání kvůli drahým úvěrům vázne. Smyslem vysokých úroků je totiž nedopustit oslabení maďarského forintu, protože lidí, kteří by pak nedokázali splácet hypotéky nabrané ve švýcarských francích či eurech, jsou statisíce.

Maďarsko vynikalo za posledních dvacet let tím, že před každými volbami dramaticky narostl deficit, jak vládní politici upláceli voliče. A vynikalo také tím, že mělo nejvíc úsporných balíčků v celé střední Evropě - skoro každé dva roky jeden, ale stejně nepomohly. „Politici s námi hráli ruskou ruletu a my jsme prohráli,“ řekl jeden z debatérů. Výsledek má jen jeden kladný rys: v Budapešti nejsou zácpy, protože lidi nemají na benzín.

Ještě hůře než ekonomika je na tom politika a slyšel jsem často už jen unavené konstatování, jež je nepochybně výsledkem mnoha debat podobných těm v klubu Bazar: maďarský premiér Viktor Orbán zešílel.

Mám dojem, že maďarská komunita intelektuálů a aktivistů ještě jen prochází první fází šoku. Jsou posedlí definicí současné situace, jsou posedlí Orbánem místo toho, aby se snažili situaci změnit a Orbána porazit ve volbách.

Tento stav znám ze Slovenska, kdy ho počátkem devadesátých let ovládl Vladimír Mečiar. Trvalo několik let, než se obsese Mečiarem proměnila v aktivní hledání alternativy. Čeká vás dlouhá cesta, říkal jsem svým maďarským přátelům v klubu Bazar. Smutně přikyvovali.