Revolucionáři

Dost bylo nudy v Evropě, připravte si klobouky, jedeme z kopce. Je zvláštní vidět euforii ve tváři řeckého premiéra Alexise Tsiprase, který evropskou káru právě potlačil k sešupu. Podezírám ho, že se na tento okamžik těšil od chvíle, co se dostal k moci.

Vyhlášením referenda se mu povedlo dokonale zaskočit evropské politiky a sebe ustanovit prvním evropským demokratem, který se místo kapitalismu klaní lidu. Co na tom, že referendum bude o návrhu, který neexistuje, neboť věřitelé ho stáhli - a že otázka se vyhýbá setrvání Řeků v eurozóně, protože Tsipras je z ní už fakticky vyvedl?

Myslím, že Tsipras chápe referendum spíše jako výstřel z Aurory; jako první krok k revoluci, jejímž cílem je zbořit kapitalismus. A že Řeky obětoval ve vyšším zájmu jako dělovou kouli, která se sice roztříští, ale nabourá zdi nenáviděného systému. Jeho ministr financí Janis Varufakis je uznávaným expertem na teorii her a dobře ví, že v tomto souboji Řecka s EU prohrají oba, právě toho však chce dosáhnout.

On i Tsipras totiž nejsou politici, ale revolucionáři, proto oprášili Leninovo heslo „čím hůře, tím lépe“. Na rozdíl od Lenina, který měl svým slavným výrokem na myslí carské Rusko v naději, že revoluce ožebračených Rusů ho vynese k moci, sice Tsipras získal moc v demokratických volbách. Jenže jediný způsob, jak se u ní udržet, je vyvolat revoluci.
Takových paradoxů je v tomto příběhu mnohem víc.

Varufakis ve svých esejích brilantně usvědčuje evropské politiky i Mezinárodní měnový fond ze selhání, když nutili Řecko ke škrtům, které vedly k propadu ekonomiky, jaký je vídán jen v období válek. Správně připomíná Německu, že jeho hospodářský zázrak byl v padesátých letech založen na odpuštění dluhů a že Řecko má nárok na stejné milosrdenství. Jenže to vše a mnoho dalšího je vedlejší.

Jádrem sporu mezi EU a Řeckem je to, že evropské vlády reprezentují demokratický kapitalismus se všemi jeho klady i zápory, zatímco Tsipras a Varufakis byli a jsou bytostní revolucionáři, kteří tímto systémem z hloubi duše pohrdají. Uvažují stejně jako Lenin, který o kapitalistech s oblibou říkal, že „rádi prodají Rusku provaz, na kterém je pak oběsíme“. Chtěli od EU peníze, aby za ně šířili do Evropy myšlenku revoluce. Jaký div, že jim je evropští politici odmítli dát?

Řecké poválečné dějiny jsou plné převratů a pokusů o revoluci, Tsipras má tedy inspirace dostatek. Referendem i případným vyhazovem z eurozóny nic nekončí. Tento zapálený a naštvaný revolucionář reprezentuje stát, který má v rukou důležitou zbraň: hlasovací právo plnoprávného člena EU.

Jízda teprve začíná.