Ruští špioni střední Evropu neopustili

Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu

Nedávno jsem měl možnost potkat se na britské ambasádě s šéfem britské rozvědky MI6 Richardem Moorem. Měl tu veřejné vystoupení v Praze a shodou okolností jsme pak seděli vedle sebe. “Hi, I am Richard,” podal mi po dosednutí ruku a člověk by skoro neřekl, že civilně vystupující chlapík v tmavém saku je jedním z nejinformovanějších lidí na světě. 

Přirozeně mě tedy zajímalo, jak jsou na tom podle něj ruské tajné služby: v jaké kondici jsou momentálně ve střední Evropě, kterou si zvykly považovat za své území. „Aktivity ruských tajných služeb byly v Evropské unii vážně narušeny, protože (po zahájení války na Ukrajině – pozn. red.) došlo k vypovězení zhruba poloviny ruských agentů působících pod diplomatickým krytím na ruských ambasádách napříč celým kontinentem. To skutečně představuje drtivý dopad, co se týká jejich operativních schopností,“ řekl mi. 

Hned ale zdůraznil, že by bylo chybné myslet si, že máme vyhráno: “Stále jich tu nicméně zůstává kolem čtyř set: zachovávají si schopnost páchat zlo, a proto si na ně musíme dávat pozor.” V tomhle se Moore ostatně shoduje s Petrem Pavlem. Když jsem se na to českého prezidenta o něco dřív dotazoval, odpověděl mi:

“Já bych nikdy nepodceňoval schopnosti ruských zpravodajských služeb. Právě proto, že v této oblasti bylo vždycky Rusko velice silné a vliv v zemích, které považovalo za svoji tradiční zájmovou sféru, si stále snaží udržovat. To, že Česká republika před časem vyhostila velký počet ruských diplomatů a pracovníků zpravodajských služeb pod diplomatickým krytím, to je jedna věc, ale je to jenom špička ledovce. V České republice je registrováno, pokud vím, něco okolo třinácti čtrnácti tisíc ruských firem. Mnoho z nich nemá úplně jasnou transparentní strukturu. Takže vlivové zázemí v naší zemi Rusko stále má. A byl bych určitě poslední, kdo by ho chtěl podceňovat. Oni se jen tak lehce nevzdávají, a pokud teď možná utrpěli nějakou ztrátu tím, že ztratí vliv přímo na Hradě, tak to neznamená, že jejich vliv u nás se nějak výrazně oslabí. Rozhodně bychom měli být velice ostražití i nadále.”

K zásadní ráně ruské špionáži – tedy masivnímu vyhošťování - v Česku nedošlo až kvůli dění na Ukrajině, byla to reakce vlády na odhalení útoku ruských tajných služeb na muniční sklad ve Vrběticích. Uskutečnil se v roce 2014, kontrarozvědka BIS a Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) případ rozkryly s odstupem v roce 2021, když zjistily, že za atentátem stojí ruská vojenská rozvědka GRU, přesněji její tajná jednotka s označením 29155 cvičená pro podobné operace. Po tomto zjištění musely desítky ruských špionů z tuzemska nedobrovolně odejít.

Přesto si tu Rusko každopádně dál zachovává vliv. Okamurova SPD vystupuje jako jasně prokremelská strana, část společnosti stále Vladimira Putina nepovažuje za bezpečnostní riziko, nevíme, kolik tu je tzv. nelegálů - ruských špionů bez diplomatického krytí, kteří mají civilní profese a je těžké je odhalit.

Nejde přitom jen o problém Česka. Část ruských špionů se podle mých informací opakovaně přesouvá z Prahy do Bratislavy, kde je mnohem více prokremelských politiků než u nás. Vážná situace je i v Rakousku: list The Financial Times nedávno popsal, že ve Vídni bezpečnostní složky proti ruským špionům a jejich rizikovým aktivitám nic nedělají, takže západní spojenci raději přestali sdílet s Rakouskem některé citlivé informace, aby se náhodou nedostaly do rukou Moskvy.

Nejde o to být alarmista, ale je dobré si připomínat pražská slova šéfa MI6, že ruské tajné služby si zachovávají schopnost páchat zlo. A my tak musíme mít být připraveni jim to neumožnit.