Proradný agent Tusk proměnil 60 tisíc lidí na milion. Volby jsou zase o něco dramatičtější

Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu

Donaldu Tuskovi vyšel jeho risk a lepší zprávu polská opozice dvanáct dní před volbami nemohla dostat. Na neděli svolal šéf hlavní opoziční strany Občanská platforma (PO) do Varšavy velký protivládní pochod. Už jednou se mu tenhle tah povedl: 4. června Varšavou pod Tuskovým vedením procházelo přes půl milionu lidí. Byl to působivý sukces, ukázka politické síly a opozice z něho žila skoro celé léto - i na průzkumech veřejného mínění to bylo znát. Ale pak červnové kouzlo začalo vyprchávat a vládní Právo a spravedlnost (PiS) se v měření zase začalo sunout do velkého, byť pro samostatnou vládu stále ne dostatečného náskoku.

Proto byl nedělní pochod důležitý. PO ho pojmenovala Pochod milionu srdcí, oznámila ho už uprostřed léta, kdy Polskem proběhlo několik zpráv o tom, jak policie trápí a zpola kriminalizuje ženy, které potratily. Byla to logická volba tématu: zaprvé je postup státu v těchto případech lidsky ohavný, za druhé v očích poloviny Poláků ukazuje stát, jaký PiS buduje. Část přespříliš horlivých policajtů a prokurátorů, kteří se chtějí zalíbit nadřízeným, dlouze vyslýchá ženy, které právě prodělaly (ať už dobrovolný, či nedobrovolný) potrat, což je vždy traumatická věc. Snaží se z nich psychickým nátlakem vymáčknout jména těch, kteří jim pomáhali (často nikdo), protože pomáhat k potratu je trestné, i když s tím víc než polovina polských občanů nesouhlasí.

Kdyby se do ulic dostavilo málo lidí, sto nebo dvě stě tisíc, bylo by volebně hotovo. Psychologicky by se opozice z takového debaklu těžko vzpamatovala - a psychologie je to, oč Tuskovi šlo. Ukázat těm, kteří váhají, že opoziční strany volí odhodlané a dobře naladěné davy. Protože proč se přidávat k těm, kterých jich je pět a půl, a lidé nejsou kvůli nim ochotní upřít si jednu neděli?

Sami organizátoři hlásí milion lidí, nezávislé odhady jsou trochu nižší, kolem sedmi set padesáti tisíc. I to je impozantní číslo, se kterým si vláda a její média zpočátku nevěděla rady. Vládní televize TVP hlásila sto tisíc účastníků, což byla lež, kterou každý viděl. Sto tisíc lidí zaplní Václavské náměstí, ale Dmowského křižovatka a přilehlé několikaproudové ulice, tradiční místo takových setkání, je mnohem větší prostor. Předsedovi PiS a reálnému vládci země Jarosławu Kaczyńskému někdo ze straníků dokonce poradil, ať na svém nedělním mítinku říká šedesát tisíc. Nepatřičnost takového tvrzení pak donutila stranu, aby tvrdila, že nic takového vlastně nikdy netvrdil.

PiS se v kampani skoro výhradně soustředí přímo na Tuska ve snaze dokázat, že je vlastizrádce a německý agent (bez nadsázky). To podle pozorovatelů utuží už tak tvrdé jádro PiS, ale hůř bude lákat nové voliče. Kdo jen uvažuje o volbě opozice, nedívá se na vládní televizi TVP, která je hlavním vehiklem vládní strany pro zveřejňování detailů z “Tuskovy složky” plné domnělých důkazů proradnosti, kterou na mítinky nosí premiér Mateusz Morawiecki. Její pokusy o propagandu překračují hranice uvěřitelného. Tuskova strana má teď v podobě záběrů z několikasettisícového pochodu přeci jen lepší přesvědčovací materiál.

Ani vládní blok, ani opozice ale podle průzkumů nevyhrají volby konané 15. října drtivě a přesvědčivě. Roli budou hrát výsledky v jednotlivých krajích a následný přepočet na mandáty. Polský systém upřednostňuje velké strany, a to hraje ve prospěch PiS. Ale ne dost - ačkoliv strana a její satelit Solidární Polsko skoro určitě zvítězí, dost mandátů na samostatnou vládu jako nyní to nebude. A koalici se značně bizarní, krajně pravicovou a především nevypočitatelnou Konfederací se chce dosavadní kabinet vyhnout. Naopak možností koalic či vládních většin na opoziční straně je několik.

Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter.