Grónský premiér se chce probudit ze zlého snu

Grónský premiér Múte Egede se tvářil, jako by ho honil rozzuřený pižmoň. „Pane premiére, už jste mluvil s prezidentem Trumpem?“ zeptal jsem se. Bylo úterý poledne a Egede právě utíkal z tiskové konference v Nuuku, hlavním městě Grónska s populací čítající 20 000 lidí. Sedmatřicetiletý politik měl na sobě zelený svetr na zip, hleděl přímo před sebe a kráčel směrem ke mně. Neřekl nic.

„Pane premiére, pane Múte Egede,“ zkusil jsem to znovu a z nějakého důvodu jsem tentokrát použil jeho celé jméno. Stále nic neříkal. Učinil jsem ještě jeden pokus – „Mluvil jste s prezidentem Trumpem?“ – ovšem bezvýsledně.

Když Egede vycházel ze dveří, byl rudý v obličeji a vypadal poněkud zaraženě. V tiskovém středisku, které bylo zcela zaplněno asi čtyřmi desítkami novinářů včetně zahraničních, panovalo značné napětí. Odhaduji, že to je zhruba o třicet novinářů víc, než se na brífincích premiéra běžně vyskytuje. 

„Tohle je pro nás velmi neobvyklé,“ potvrdil mi Pele Broberg, poslanec grónského parlamentu a Egedeho nemesis, který si přišel užít podívanou a pozorovat předsedu vlády, jak se kroutí. 

Tisková konference trvala asi půl hodiny, skládala se z připraveného prohlášení a odpovědí na osm či devět otázek na totožné téma. „Máme důvod se bát?“ ptal se jeden grónský novinář. „To, co se stalo, je samozřejmě velmi vážné,“ odpověděl Egede grónsky. Vyzařovala z něj vážnost vůdce, který se snaží v časech krize působit uklidňujícím dojmem; jeho tón a řeč se zdály být vhodnější spíš pro přírodní katastrofu než pro geopolitickou rozepři. „Musíme věřit tomu, že to celé zvládneme,“ řekl Egede. Když usrkával vodu ze sklenice, trochu se mu třásly ruce. „V Grónsku panuje velký neklid,“ prohlásil. 

Nejdřív nadšení, pak lítost

Meteorologové předpověděli, že na inauguraci Donalda Trumpa bude ve Washingtonu mimořádná zima. Řekl jsem si tedy, že se vytratím někam, kde je tepleji – třeba do Nuuku. V ledovém hlavním městě Grónska se teploty pohybovaly kolem nuly, což bylo dokonce o několik stupňů více než ve Washingtonu. Autonomní dánské území, které je největším nekontinentálním ostrovem na světě, se navíc stalo předmětem diplomatického sporu.

Myšlenka, že by Spojené státy měly zájem koupit Grónsko, se poprvé objevila v roce 2019, když ji vyslovil právě Donald Trump. Dánská premiérka tehdy nabídku okamžitě odmítla a označila ji za „absurdní“, na což Trump reagoval předvídatelně – nazval ji „ohavnou“. Po několika týdnech věc vyšuměla. Trumpovi se však podařilo znovu vyhrát volby a hned začal vytrubovat do světa, že po tomto území stále prahne. Od té doby se jeho obnovený zálusk na Grónsko stal zdrojem fascinace pro celý svět.

Rozruch zesílil na počátku ledna, kdy Trump v odpovědi na novinářskou otázku odmítl vyloučit použití vojenské síly. „Grónsko je ve středu světa,“ prohlásil Egede o několik dní později v Kodani, což sice možná trochu přehnal, ale zároveň naznačil, jak opojný pocit důležitosti se v politických kruzích v Nuuku začal šířit.

Do Grónska jsem se vydal jednak proto, abych toto zvláštní představení odehrávající se na nečekaném místě měl možnost sledovat, a také jsem se chtěl setkat s mladým a ambiciózním premiérem Egedem. Předseda vlády prošel všemi fázemi typickými pro někoho, kdo je celosvětově spíše méně významný, ale kdo se ze dne na den ocitne ve středu pozornosti. Z velkého zájmu byl nejprve nadšený, pak ohromený a nakonec toho začal zjevně litovat. 

Při sledování jeho současných veřejných vystoupení jsem si všiml, že občas střídá dvě polohy: někdy působí rozhodně a sebevědomě, jak už tak lokální talenty bývají, jindy nervózně jako člověk, který si plně uvědomuje, že jeho kroky jsou bedlivě sledovány, zejména Washingtonem a Kodaní.

„Jsme Gróňané,“ odpovídá Egede poněkud roboticky na dokola se opakující otázky o Trumpově neutuchající pozornosti. „Nechceme se stát Američany. My nechceme být ani Dánové.“ Egede by byl nejraději, kdyby mu všichni dali pokoj. Takový dojem jsem získal ještě před tím, než jsem se do Nuuku vypravil. Do premiérovy kanceláře jsem několikrát volal, abych požádal o setkání, během kterého bychom spolu sledovali Trumpův inaugurační projev. Nemyslel jsem si, že bude obtížné ho zastihnout. Grónsko je rozlohou zhruba třikrát větší než Texas, zároveň tu ale žije 56 tisíc lidí, což je méně než ve městě Bethesda v Marylandu.

„Můžete zavolat zítra?“ prosil do telefonu premiérův tiskový mluvčí Andreas Poulsen. „Máme teď hodně práce. Děkuji za pochopení.“ Zkusil jsem to druhý den. „Můžete mi zavolat zítra?“ zeptal se znovu Poulsen. „Máme teď hodně práce.“