Na nové desce PJ Harvey se lidové příběhy potkávají s Elvisem
Alibum I Inside the Old Year Dying stírá hranice mezi pradávným a moderním
Čtete jeden z našich pravidelných newsletterů. Přihlaste se k jejich odběru a budou vám chodit do e-mailové schránky. Píšou je pro vás Tomáš Brolík, Pavel Turek, Magdaléna Fajtová, František Trojan, Ondřej Kundra, Jiří Sobota a Silvie Lauder.
Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu
Album týdne
Vždy záleželo na zaměření alba: během více než třiceti let své kariéry byla PJ Harvey feministkou, popovou hvězdou, kronikářkou Anglie i zpravodajkou v terénu. Vyzkoušela si mnoho rolí a do nové se situuje i na novince I Inside the Old Year Dying, na níž obrací svou pozornost do minulosti, k lidovým vyprávěním a příběhům. Zároveň si přivlastňuje a modernizuje archaický dialekt rodného Dorsetu.
Původně to ani nemělo být album, pouze si ke hře na klavír vzala vlastní slova z básně Orlam a písně začaly přicházet samy. Byla vyčerpaná z turné k předchozímu, politikou prosycenému albu The Hope Six Demolition Project a potřebovala se odreagovat, ovšem kolem poetického příběhu devítileté holčičky pojmenované Ira-Abel začal vyvstávat samostatný nový příběh. Odehrává se v lesích poblíž Dorsetu a v průběhu rituálů jednoho roku sleduje, jak Iru-Abel opouští nevinnost dětství.
Na jedné straně se I Inside the Old Year Dying vztahuje k tradici lidových příběhu a křísí neobvyklý dialekt a slova, jejichž studiu PJ Harvey zasvětila uplynulé roky, na straně druhé to vůbec není předvídatelné album opírající se o folklórní motivy. Naopak se jim širokým obloukem vyhýbá a mísí klasické aranžmá rockové kapely s terénními nahrávkami, přičemž vše se včetně zpěvů natáčelo důsledně naživo a naráz. Výsledkem je tak svého druhu písňové drama, v němž se stará regionální angličtina potkává s odkazy na Pepsi, burákovo-banánové sendviče nebo Elvise Presleyho, který tu může být nejen králem rokenrolu, ale králem samotným, jehož mantru Love Me Tender PJ Harvey opakuje napříč albem.
Její desátá deska tak naprosto stírá hranice mezi pradávným a moderním a vystupuje proti všem obvyklým dualitám. Což je úmysl, s nímž PJ Harvey k její tvorbě přistupovala od začátku, a popisuje to v rozhovoru s Ann Powers pro server NPR: „Chtěla jsem zbořit i ostatní hranice nejvíc, jak je to jen možné – mezi mužem a ženou, mezi zvířecím a lidským, mezi přírodou a tím, co vytvořil člověk. Všechny,“ charakterizuje nahrávku, již představí i na dvou koncertech v pražské Lucerně plánovaných 18. a 19. října. Pavel Turek
Filmová retrospektiva týdne
Ve vyprávěních o československé nové vlně patřil dlouho k aktérům v pozadí. Jako by se trochu podobal jím zahrané postavě mlčenlivého manžela se smutnou tváří, který se drží stranou společnosti ve filmu O slavnosti a hostech, kam jej obsadil Jan Němec. Zatímco Němec, Věra Chytilová či Miloš Forman jsou jména všeobecně známá, Evalda Schorma začala veřejnost objevovat a doceňovat až později. Jeho celovečerní existenciální drama Každý den odvahu (1964) uvedl zrestaurované letos karlovarský festival. Figuruje i v aktuální retrospektivě jeho tvorby na portálu Dafilms. Její jádro tvoří dokumentární snímky, jež vyjevují Schormův rozvětvený talent, tvůrčí i životní filosofii a myšlenkovou hloubku tvorby.
Typické pro Schormovo dílo jako celek je tázání se. Více otázek, než snadných odpovědí. Mnohé postavy jeho hraných filmů čelí morálním dilematům, pochybují, hledají (se). Jeho přístup byl ovlivněný filosofií existencialismu a měl zásadní morální rozměr. Ukázkovým příkladem je už jeho debut Každý den odvahu. Mladý dělník a bývalý svazácký funkcionář (Jan Kačer), který se politicky angažoval v padesátých letech, střízliví z falešných ideálů a naivity. Prochází těžkou morální krizí, která se potkává s krizí osobní. Retrospektiva zahrnuje i vůbec poslední režisérův hraný film, psychologické drama Vlastně se nic nestalo z roku 1988, které mělo premiéru až po jeho smrti v témže roce.
Gros výběru tvoří dokumenty – od portrétů manuálně pracujících lidí po portréty umělců, od mapování znepokojivých společenských témat po dokumentaristické eseje o smrti a smyslu existence. Vyznačují se audiovizuální vynalézavostí, lyrikou a citlivostí přístupu i k tak zdánlivě neatraktivním, schematismem zavánějícím tématům jako stavbě Orlické přehrady. Ve filmu Blok 15 (1959) zachytil jeden den betonářské party formou umělecké reportáže. V Žít svůj život (1963) se vydal do zcela jiného prostředí: přiblížil v něm tvorbu fotografa Josefa Sudka. Na snímku spolupracoval s Janem Špátou, s nímž natočil o rok později i Proč? (1964), v němž se snažil dobrat důvodů klesající porodnosti a nárůstu potratů v Československu.
Spolupráce Schorma se Špátou pokračovala snímkem Zrcadlení, natáčeným v nemocnici na Bulovce a v psychiatrické léčebně v Bohnicích. Autoři v něm zpovídali těžce nemocné, lékaře i mladé, kteří se pokusili o sebevraždu a ohledávali tak základní otázky jako smrt, smysl života a odcházení. Ve výběru je i Zmatek zachycující okupaci Prahy v srpnu 1968. Snímek byl rozpracovaný na přelomu let 1968 a 1969 a dokončen o dvacet let později. Jindřiška Bláhová
Festival
Letošní festival Colour Meeting, který se odehrává v malebném parku u městských hradeb v Poličce, na 20. ročníku představí mimo jiné duo Tarta Relena – dvě a cappella zpívající katalánské dívky, které v polyfonních harmoniích postmoderně redefinují liturgický a lidový písňový repertoár pocházející často už ze středověku. Pro milovníky kytarové hudby tu bude neortodoxní pojetí psychedelického rocku v podání francouzsko-marocké kapely Bab L’ Bluz. Domácí hudební scénu budou většinou zastupovat umělci a kapely, kteří už mají s festivalem nějakou společnou historii. Po dvaceti letech se do Poličky vrací Terne Čhave a po devíti Prago Union. Kromě nich se tu představí třeba slovenská zpěvačka a skladatelka Katarína Máliková, kapela Metastavy nebo atmosférická dvojice Ba:zel. tur
Festival
V souladu se podtitulem Musae je letošní ročník Letních slavností staré hudby zasvěcen Múzám, dcerám řeckého boha Dia. Festival během sedmi večerů v rozmezí od 18. července do 8. srpna představí rozmanitost inspirací Múzami – a v širším pojetí i řeckou mytologií v tvorbě evropských skladatelů 16. – 18. století. Festival zahájí německý vokální soubor Ensemble Polyharmonique. Mezi dalšími účinkujícími bude figurovat španělský soubor Cantoría, jenž provede výběr z ensalád Matea Flechy st., které vyšly roku 1581 v Praze. „V programu se soustředíme na pestrost a vzájemné ovlivňování různých národních škol a tradic zejména v barokní hudbě, ale i na rozličnost uměleckých forem vůbec,“ říká k letošnímu programu ředitelka akce Josefína Knoblochová. tur
Letní kina
Výběr rakouských, německých a švýcarských filmů nabídnou přes léto letní kina v Praze (na Pragovce a Kinská), Brně (kino Brno-střed) a v září také v Liberci (KI-NO Urban festival) pod hlavičkou DAS SOMMERKINO. Na programu jsou například dokument B-Movie: zvuk a rozkoše západního Berlína 1979-1989 (B-Movie: Lust & amp; Sound in West-Berlin 1979-1989) s hudbou Einstürzende Neubauten, Nicka Cavea či Die Toten Hosen, ikonický snímek Lola běží o život (Lola rennt) Toma Tykwera nebo kritikou oceňovaná komedie Toni Erdmann režisérky Maren Ade o vztahu výstředního otce a ambiciózní dcery. Z nových snímků kina uvedou mimo jiné Toubab Floriana Dietricha o kriminálníčkovi, který využívá mezer v zákonech a udělá téměř cokoli, aby nebyl deportován. DAS SOMMERKINO je „odštěpeným“ partnerským projektem festivalu DAS FILMFEST, jehož 17. ročník se uskuteční v Praze od 19. do 24. října. jb
Festival
OneRepublic, Macklemore, Ellie Goulding, nigerijská superstar Burna Boy s devatenáctičlennou sestavou hudebníků a tanečníků, newyorští rockeři Interpol, legenda brazilské hudby na rozlučkovém turné Gilberto Gil nebo úderná britská dvojice Sleaford Mods. To jsou některé z hlavních taháků 20. ročníku Colours of Ostrava. Celkem tu na osmi hudebních scénách od 19. do 22. července vystoupí téměř 70 zahraničních kapel a přes 40 domácích jmen. „Letošní jubilejní ročník nabídne nejdražší program ve své historii. Podařilo se nám sestavit line-up složený jak z největších světových hudebních jmen, která plní koncertní haly i stadiony, tak z posluchačsky náročných projektů,“ popisuje ředitelka festivalu Zlata Holušová. tur
Kulturnímu mixu věnujeme čtyři stránky v každém čísle týdeníku Respekt a vždy ve čvrtek vám přinášíme výběr z chystaného vydání
Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].