0:00
0:00
Nenechte si ujít27. 1. 20122 minuty

Amoy - netradiční leden, netradiční jídlo, netradiční Čína

Přišel drak a s velkou pompou odpálil Svátky jara. V Pekingu to jiskřilo, svítilo, blýskalo a téměř hořelo. A já jsem hned první den v novém lunárním kalendáři zbaběle odjela do jinýho podnebnýho pásma 2000 kilometrů na jih i když stále v rámci Číny.

Emma Pecháčková
Astronaut
Autor: Respekt

Do Xiamenu 厦门 (jinak taky Amoy) jsem přiletěla kolem půlnoci, ale teplotní rozdíl byl v porovnání s Pekingem i tak do nebe volající. Zatímco na severu jsme teď klepali kosu v mínus 9, v provincii Fujian bylo i takhle pozdě v noci 9 nad nulou. Stačilo se podívat na palmy, co lemovaly silnici, a hned mi bylo jasný, že tady mráz nehrozí. Leda monzuny a tajfuny. Ale ještě lepší než teplo je ten vzduch od moře. To se s pekingským výfukem nedá srovnávat. Normálně se tu dá dýchat a navíc je to příjemný a svěží. Vůně moře je lepší než vůně čerstvě vypranýho ručníku v aviváži.

↓ INZERCE

Nejdřív jsme s Hong plánovaly, že si k snídani dáme cereálie s mlíkem, ale nakonec ji napadlo, že si dáme speciální xiamenský nudle. Jasně, nudle v 8 ráno, to je v Číně normálka… Ale ty nudle byly fakt dobrý. Jmenujou se shachamian 沙茶面, což je něco jako písečný nudle. Ne že by v nich byl písek (což by mě možná ani nepřekvapilo), ale ta polívka, ve který plavou, má takovou naoranžovělou barvu jako písek. A do těch nudlí si člověk může naporoučet dle chuti, co chce. Třeba játra, klobásu, vajíčko, mušle, rybí vnitřnosti nebo tofu nebo vařený vepřový. Já zvolila trochu umírněnější variantu a dala jsem si vajíčko, tofu a mušle. Jen člověk nesmí myslet na to, že je brzy ráno a radši by snídal misku ovoce a  jogurt. Není nad to dát si pořádnej oběd hned k snídani. Ale to nejlepší teprv přijde. Pak jsme se totiž procházely starou Amoyí, kde hlavně prodávali trhovci čerstvě vylovený ryby a strašně moc jiných tvorů a  mušlí, který vůbec neznám. Bohužel jsme narazily na jednu specialitu, o který Hong děsně básnila – mořský červi v aspiku. Když jsem to viděla, tak jsem tak trochu chtěla vzít nohy na ramena, ale nakonec jsem si řekla, že nebudu dělat fiflenu, že toho červa teda snim. Naštěstí se ten červí dortíček namáčí do pálivý omáčky, která trochu zamaskuje slizkou chuť, ale i tak jsem z toho žádný plezír neměla. Samozřejmě jsem to pochválila a tiše doufala, že už na žádný amoyský specialitky nenarazíme. Takže snídaně šampiónů se vším všudy včetně bílkovin.

Autor: Respekt

Zbytek vyprávění o jednom výletě na blogu Emmy Pecháčkové.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Takoví normální gestapáciZobrazit články