Když kouřit, tak na venkově

Česká snaha zakázat kouření v restauracích už by vydala na seriál - a vypadá to, že ani poslední díl neskončí happyendem. Návrh ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka, který zakazuje kouření v restauracích a klubech a který leží v Poslanecké sněmovně, má podle všeho stále menší šance na schválení.

Od prvního ledna 2016 - jak byl původní záměr - platit určitě nebude a je otázka, jestli bude ve smysluplné podobě platit vůbec. Poslanecké návrhy, jak ho vylepšit, jsou totiž stále kreativnější.

Na návsi s nikotinem

Česko je poslední zemí Evropské unie, která kouření v restauracích povoluje, a také zemí, kde jsou k dostání třetí nejlevnější cigarety (po Bulharsku a Litvě). Argumenty na obhajobu téhle praxe se hledají poměrně těžko a odpůrci to obvykle zkoušejí dvěma způsoby.

Ten ideologický je dnes spíše na ústupu – tvrdit, že kouření ve společných prostorech je nezadatelnou součástí osobní svobody, vyznívá problematicky, když všichni víme, že tahle svoboda ničí spolustolovníkům zdraví. Mnohem častěji tak dnes v debatách padá jiná výhrada: úplný zákaz kouření poškodí menší restaurace, hlavně ty venkovské. A vzhledem k tomu, že hospoda je ohroženým středobodem vesnického sociálního života, musíme jí chránit.

Z téhle myšlenkové dílny vzešly i dva aktuální poslanecké zlepšováky Němečkova zákona. Jeho stranický kolega Jaroslav Krákora navrhuje, aby se zákaz nevztahoval na restaurace v obcích s méně než pěti sty obyvateli. A koaliční kolega z Hnutí ANO Rostislav Vyzula přišel s nápadem, že by kouření v restauracích měli povolovat nebo zakazovat starostové obce.

Je zajímavé, že kritiky tak roztrpčuje fakt, že regulace v zájmu ochrany veřejného zdraví někoho ekonomicky zasáhne. Ano – zákaz nalévat nezletilým snižuje tržby prodejců alkoholu. Omezení rychlosti na silnicích zpomaluje dopravu a výkon ekonomiky. Regulace zbraní poškozuje zbrojovky, které si nevydělají tolik ve Spojených státech, kde se prodávají náboje v supermarketech.

Základní princip dobré politiky spočívá ovšem v hledání míry, kdy je společenský prospěch nějakého opatření co největší a škody co nejmenší. Není pochyb o tom, že omezování kouření se dlouhodobě vyplatí. A je poměrně absurdní si myslet, že budoucnost sociálního života venkova visí na tom, jestli si jeho obyvatelé smějí v hospodě na návsi zapálit.

Kouření je celosvětově ustupující zlozvyk - a pokud chceme živý venkov, nepomůže nám konzervovat ho jako skanzen životního stylu druhé poloviny 20. století. Zkušenosti ze západní Evropy ukazují, že i tradičně kuřácké národy se přizpůsobí velmi rychle. Potřeba lidí se setkávat se – naštěstí – neodvíjí od nikotinu.

Změny, o které nejde

Přenést rozhodování na starosty vypadá jako logičtější nápad, ale jen zdánlivě. Chránit zdraví občanů v koncepčních otázkách není úkolem starostů, ale státu. Starostové nerozhodují o tom, jestli se v obci smějí pálit v kamnech petlahve, stavět z azbestu nebo pěstovat geneticky modifikované plodiny na polích.

Starostové také neplatí miliardové náklady za zdravotní péči o pacienty s rakovinou nebo kardiovaskulárními chorobami. Jejich názor na kouření v restauracích zkrátka není relevantní.

Je ovšem otázka, jestli poslancům vůbec jde o to, aby se jejich změny do protikuřáckého zákona dostaly. Odporují duchu změny navrhované ministerstvem tak zásadně, že spíš vypadají jako nenápadné nálože, které mají protikuřácký zákon (pokolikáté už?) torpédovat.

Přejme ministru Němečkovi vytrvalost a pevné nervy.