Vzkaz Vladimirovi

Taky se vám někdy stává, že vedete pomyslný rozhovor s někým, s kým jste ho neměli šanci dokončit, nebo si prostě jen chcete dovyřídit nevyřízené? Já jsem pomyslný dialog vedla pár dní po ruských prezidentských volbách s jedním voličem, kterého jsem vyzpovídala ještě u urny. Nikolaj (příjmení nechtěl prozradit) mi otevřeně řekl, že volil Vladimira Putina, že je mu padesát a že pracuje jako úředník. Na otázku, proč volil Putina, měl jasnou odpověď: „Protože on je jediný silný lídr v naší zemi a Západ se ho bojí.“ Zdvořile jsem za jeho odpověď poděkovala a jala se ptát dalších voličů. Až později mi došlo, že jsem se úplně zapomněla zeptat na to, proč se má Západ Putina bát. Dialog s tímto voličem se mi pak v následujících dnech samovolně vracel s výčitkami, jak jsem jen mohla zapomenout na něco tak podstatného. Mrzelo mě, že už nikdy nebudu mít šanci se od drobného úředníčka dozvědět, k čemu je podle něj dobré, aby se Západ Ruska obával.

Americká novinářka Julia Ioffe byla na tom o něco lépe než já a na podobný dotaz se jednoho moskevského taxikáře, který vedl podobné řeči o nutnosti mít z Ruska strach, se nezapomněla zeptat. Dotyčný řidič korespondentce New Yorkeru a Foreign Policy odpověděl jaksi vyhýbavě. Určitě ani dobře nevěděl, napadlo mne později, co on z toho, že se svět Ruska bojí, jako volič může mít, když silnice jsou už několik desítek let děravé a nízké daně bude moci platit jen tehdy, pokud někoho na berňáku podplatí. Při čtení reportáže mi došlo, že bych od „svého“ úředníka dostala podobně nijakou odpověď, a kapitola nedokončeného dialogu v mé mysli se náhle uzavřela.

Jenže do toho přišel americký prezidentský kandidát Mitt Romney s prohlášením, že Rusko je geopolitickým nepřítelem USA číslo jedna a že je třeba se mít na pozoru, dokonce víc než před Severní Koreou či Íránem. Romneyho bojovná rétorika ne nepodobná siláckým řečem Vladimira Putina měla od začátku jasný cíl: nabrat body u voličů. Pro ty, kteří nepostřehli zprávu z tohoto týdne: Romney tímto reagoval na Obamův soukromý rozhovor s Medveděvem, vedený na summitu v Soulu. Obama Medveděvovi sdělil, že po volbách bude mít víc prostoru vrátit se k otázce protiraketové obrany, a prezident Medveděv poslušně prohlásil, že informaci předá Vladimirovi. Měla to být soukromá výměna informací, ale co čert nechtěl, byly při tom zapnuté mikrofony. Obsah jejich dialogu je ale podle mého zcela nepodstatný.

Zahraniční politika americké voliče v době voleb asi nebude zajímat tolik, jako oživení ekonomiky, snížení nezaměstnanosti (a daní) a určitě se nebudou rozhodovat podle postoje svého kandidáta vůči Rusku. Ale kdoví. Třeba se mezi nimi taky najde někdo, uvažující podobně nesmylně jako onen moskevský úředník Nikolaj. Strašení, šíření paniky, hledání bubáků a ukazování ramen silně páchne studenou válkou. Je sice fajn, že prezident Medveděv přesně toto ve svém vzkazu vyslaném americkým prezidentským kandidátům reflektoval, když jim doporučil, aby „zapojili mozek, podívali se na hodinky a uvědomili si, že není polovina 70. let“. Kéž by ale i tato slova předal Vladimiru.