V sále moskevského kina Renesance je slyšet téměř výhradně jen angličtina. Voní tu popcorn a kolem visí plakáty s americkými akčními filmy. Ani na jeden z nich ale dnes večer nedojde, za půl hodiny se bude promítat dokumentární film americko-bulharské fotoreportérky Mimi Čakarové The Price of Sex (Cena sexu). Drsný příběh východoevropských žen, které se po pádu komunismu nechaly zlákat do světa v naději na lepší život a místo toho skončily jako prostitutky. „Snažila jsem se pozvat co nejvíc ruských přátel, ale přišli zas převážně samí expati,“ povzdechne si organizátorka filmového večera Australanka Jessie Cumming, která v Moskvě žije druhým rokem a čas od času uspořádá nějakou charitativní akci. Jednou na podporu bezdomovců, jindy za účelem upozornit na palčivý problém, jakým je třeba nucená prostituce. „Asi bude ještě nějakou chvilku trvat, než je tohle téma začne zajímat,“ pokrčí rameny. To je docela optimistický pohled na věc.
Holá skutečnost už tak optimistická není. Jelena Timofejevová se oblastí prostituce zabývá už sedmým rokem. V roce 2006 stála u zrodu azylového domu pobočky IOM. Kvůli nedostatku podpory nejen finanční státu, o kterou permanentně žádaly, musely jediné útočiště pro oběti nucené prostituce nakonec v roce 2009 zavřít. „Měly jsme pořád plno, prostituce je v Rusku velký problém, ale nedostalo se nám od vlády jediného podpůrného slova, natož pak nějaké finance,“ říká sedmdvacetiletá drobná dlouhovlasá brunetka.
Autorka filmu Mimi Čakarová se narodila v Bulharsku, kde žila až do svých dvanácti let. Pak se těsně po pádu komunismu odstěhovala s matkou do Spojených států. Nyní se po dvaceti letech vrací do rodné vesnice, kde potkává jen ženy v důchodvém věku. Dozvídá se, že většina mladých žen dávno odjela za štěstím na Západ, kde často našly jen ponížení a nelidské zacházení. Chápe, že většina mladých holek chce uniknout bídě a rodinám postiženým alkoholismem otců i matek. A tak se velmi snadno nechají zlákat náborčími, nejčastěji ženami a uvěří pohádce o práci servírky s 500 dolary měsíčně.
Vesnice, které v době komunismu byly plné života a nyní skýtají smutné záběry na vylidněné ulice s rozpadlými domy, nejsou problémem jen Bulharska a Moldavska, kde Čakarová natáčela. Zoufalost a bezvýchodnost, chudobu a alkohol vidí člověk i na ruské vesnici.
Do zahraničí proto odjíždí tisíce ruských mladých žen s nadějí, že konečně najdou dobře placenou práci a že si alespoň trochu budou moci zajistit svoji budoucnost. Nejčastěji skočí na lep inzerátům lákajícím na práci v turistické oblasti. Místo zaměstnání barmanky nebo hotelové pokojské je však v Turecku, Itálii, Británii či kdekoli jinde čeká práce prostitutky. „Není vůbec možné odhadnout, kolik ruských žen odjede za prací do zahraničí a skončí jako prostitutky,“ zoufá si Jelena Timofejevová, která nyní praceju pro organizaci zabývající se dětmi ulice. „Jednak neexistuje žádný oficiální monitoring, a i když se těm ženám podaří nějakou šťastnou náhodu vrátit, těžko se někam přihlásí s tím, co se jim stalo.“
Kde jsou všechny mladé ženy v této ruské vesnici? / Foto: Naďa Straková
Před pár lety udělala americká stanice CNN to, co Mimi Čakarová ve filmu - se skrytou kamerou vyšla mezi pasáky a prostitutky. Zatímco Čakarová se ve filmu převlíká za prostitutku, reportér CNN za „klienta“. „Ty lepší jsou napravo, za 600 až 700 dolarů, ty nejlevnější jsou nalevo - po sto dolarech,“ dělá mu nabídku žena-pasačka. Tehdejší boom prostituce v Rusku reportáž CNN vysvětluje ekonomickým růstem. V roce 2007 Ruskem otřáslo hrůzné objevení masového hrobu třiceti žen, které byly nucené k prostituci v Nižnym Tagilu ve Sverdlovské oblasti, a dřív nebo později se mafii vzepřely. Proto musely zemřít.
Přesto se Jelena Timofejevová nevzdává naděje na zlepšení. Ačkoli azylový dům pro oběti nucené prostituce musely před lety zavřít a ve stočtyřicetimilionovém Rusku v dané chvíli neexistuje žádné jiné „kamenné“ útočiště, má pocit, že něco se přece jen mění. „Když jsme před lety přišli na policejní stanici s ženou-obětí, která byla ochotna vypovídat, odmítli s námi sepsat protokol a poslali nás domů,“ popisuje kdysi zoufalou situaci. „Něco se muselo změnit, protože teď nás nejen vyslechnou, ale i sepíšou protokol, a když je dost důkazů, dá se případ k soudu. V současnosti už máme pár odsouzených "pasáků“ a několik případů se stále vyšetřuje," říká optimisticky Jelena. Protože prý podle ní ruské úřady málo komunikují s médii, ať už úmyslně, nebo jen proto, že to neumějí, neví přesně, co se změnilo, ale doufá, že se v tomhle směru blýská na lepší časy.
Mimi Čakarová v Dubí
Čakarová natáčela převážně v rodném Bulharsku, Moldavsku, Albánii (v Česku také, ale záběry z pražských barů a E55 se do filmu nedostaly), Rusko vynechala. Přesto si lze lehce představit, že žen s podobnými příběhy jako ve filmu je zde bezpočet. Z výpovědí těch, co se Čakarové svěřily, je zřejmé, že za jeden špatný krok v životě pak platí celý život. „Přeji si, abych se nikdy nenarodila,“ svěřuje se režisérce jedna z obětí sex traffickingu. Film Cena sexu vyhrál několik cen na mezinárodních festivalech a nyní se dostává do škol po celém světě, kde ho budou pouštět v rámci osvěty. „Kéž by se ho rozhodli zakoupit i tady v Rusku,“ přeje si Jelena Timofejovová. O tom, že by to zde bylo potřeba jako sůl, nemá vůbec žádných pochyb.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
