Udělování Oscarů: Když vítězí sentiment, banalita a kýč

Návraty, nové šance, cool Hollywoodu, staré časy před sociálními médii a hledání „dobrých Asiatů“ – to byla hlavní témata předávání Oscarů, které se odehrálo z neděle na pondělí v Los Angeles. Letošnímu, 95. ročníku dominovalo akční fantasy drama Všechno, všude, najednou. Snímek o čínsko-americké majitelce prádelny, která jako nepravděpodobná akční hrdinka bojující s daňovými úředníky cestuje nekonečným množstvím paralelních vesmírů, aby zachránila vztah se svou dcerou i své manželství, získal sedm sošek – včetně těch pro nejlepší film a nejlepší režii a scénář pro Daniela Kwana a Daniela Scheinerta. Své nominace proměnili i Michelle Yeoh, Jamie Lee Curtis a Ke Huy Quan v hereckých kategoriích.

Cenu pro nejlepšího herce pak získal Brendan Fraser za ztvárnění morbidně obézního, nakažlivě optimistického učitele, který se snaží sblížit se svou dcerou v melodramatu Velryba. Letos tak na Oscarech zvítězila pseudofilosofická banalita, sentimentální kýč velikosti plejtváka obrovského a nezávislá společnost A24, která se pomalu stává tím, čím byl Miramax v 90. letech: promyšlenou kampaní dotlačila Všechno, všude, najednou i Brendana Frasera k oscarovému triumfu.

Vyladit se s mýtem

Oscary jsou a vždycky byly o příbězích, které o sobě chce Hollywood vyprávět. Od začátku jsou součástí marketingu filmového průmyslu, strategií vytváření kýženého obrazu, který nejčastěji koresponduje s dobovou liberální agendou, i prosazování obchodních zájmů. Proto třeba přidání kategorie pro nejlepší zahraniční film po druhé světové válce, kdy měl Hollywood enormní zájem o evropské trhy. Proto snaha sebeprezentace jako globální instituce s dosahem do všech koutů planety od přelomu nového milénia, kdy se zahraniční trhy definitivně ukázaly jako ekonomicky lukrativnější a stabilnější než americký trh.