Trump zničil Borata. Proč nemůže kazašský reportér podruhé šokovat

Když měl před čtrnácti lety premiéru snímek Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu, byl to pro řadu diváků šok. Politicky absolutně nekorektní na trapnosti bez hranic založený humor v podání Sashy Barona Cohena nebyl pro útlocitné. Britský komik ztvárnil titulního kazašského reportéra, fiktivního novináře, kterého ovšem zpovídaní brali jako reportéra skutečného.

Borat byl sexistický, rasistický, antisemitský. S kamennou tváří tvrdil, že žena patří do klece a Židé do studny. Američané před zdánlivě neškodným, pologramotným idiotem s knírem pornohvězdy a lámanou angličtinou až překvapivě rychle odhazovali zábrany a odhalovali své předsudky. Prodejce zbraní mu radil, která je nejúčinnější v lovu na Židy, studenti pod parou litovali, že skončilo otroctví. Neúprosná sociální kritika přitom v Boratovi existovala vedle bohapusté zhůvěřilosti a fekálních vtipů.

Baron Cohen se ke své nejslavnější postavě letos vrátil a poslal Borata znovu nakoukávat Ameriku. Tentokrát v předvečer prezidentských voleb a v době pandemie koronaviru. I když se drží stejných principů jako před lety, jeho tajná mise je o dost těžší. Šokovat totiž může už jen málokoho. Boratovi za několik let vyrostla konkurence v reálném světě - a ať dělá cokoliv nepředstavitelného, zůstává o krok pozadu za realitou.

Jiná Amerika

Borat Sagdiyev strávil uplynulých čtrnáct let v pracovním táboře, kam ho poslal režim, protože znectil svými americkými eskapádami na mezinárodní scéně velký kazašský národ. Navíc ohrozil ekonomiku státu – propadl zájem o hlavní vývozní komodity, potassium a pubické ochlupení. Nečekaně si ale jej z gulagu povolá prezident, který se chce dostat do klubu světových autoritářů. Borat má předat vzácný dar blízkému spolupracovníkovi premiéra McDonalda Trumpa a „hlavnímu americkému sukničkáři“ Miku Pencovi.

Tím dárkem je opičák Johny, kazachstánský ministr kultury a porno hvězda. Do Ameriky se s Boratem tentokrát nevydává jeho televizní producent, z něhož se stal potah na židli, ale proti Boratově vůli jeho dcera Tutar, která má sen: být jako královna Melania. Když opičáka Johnyho potká nečekaný osud, je třeba změnit plány a Tutar se jeví jako vhodná náhrada. Jen je třeba pro ni najít vhodnou klec a plastického chirurga, který by ji předělal dle vkusu amerických mocných mužů a pojistil, že nemá „židovský nos“…

Borat Následný snímkofilm: Doručení ohromného úplatku americkému režimu ve prospěch kdysi skvělého kazašského národa začíná slibně. Jeden absurdní vtip střídá druhý, jak Baron Cohen s nezaměnitelným přízvukem dramaticky rekapituluje dosavadní události a vrací se do rodné vesnice, kde ho tentokrát sousedi vyprovázejí na zámořskou misi klením a hrozením pěstí. Nezměnila se ovšem jen nálada v Boratově zaostalé vsi, ale i společenská i politická krajina v „US a A“ - jak Spojeným státům šestý nejlepší televizní reportér Kazachstánu říká. A Borat se jí logicky přizpůsobuje.

Na jedné straně reaguje emancipační linkou. Téma postavení žen ve společnosti, systémové diskriminace a sexuálního zneužívání se během uplynulých pěti let dostalo do popředí. Skrze přítomnost zanedbané dcery, která je majetkem otce a jejíž život se řídí manuálem vydaným ministerstvem zemědělství a divoké zvěře, si tak může film utahovat ze sexismu a předsudků spojených s ženskou identitou. Baron Cohen je ale inteligentní i pragmatický komik a ví, že si sice může dělat legraci z amerických feministek i z kazašských žen, ale v nové éře musí nakonec stát na jejich straně.

„V Kazachstánu je ilegální pro víc než pět žen být spolu. S výjimkou bordelu a hrobu. V USA ženy scházejí spolu a říkají feministky. Zjistím víc,“ zní jedna z famózně provokativních replik v prvním díle. V pokračování konfrontuje Tutar s probuzenou sexualitou represivní středostavovské paničky, která ji podporuje v seberealizaci – ale jen v mezích „slušných mravů“. Zpočátku odháněná dcera se stává otcovou parťačkou a její příběh je v jádru poselstvím o tom, že ženy opravdu mohou být tím, čím chtějí.

Končí věk rozumu

Podstatnější je ale politická rovina. Baron Cohen se vydává na přímočařejší agitační misi než před lety, kdy víc vycházel z žánru rozkladného anti-sociálního humoru skupiny Jackass. V čele Spojených států je Donald Trump, podle Cohena hlavní a nebezpečný demagog, který vypustí každý den na sociálních sítích dvacet tři lží přijímaných jako pravda a šířících se jako virus.

V prvním Boratovi s odzbrojující efektivitou odhaloval nenávist, hloupost a rasismus tím, že přiměl obyčejné lidi, aby „se odkopali“ a ukázali, čemu skutečně věří. Druhý Borat už se tolik „nebojí“ předsudků, jimž se s gustem vysměje – i když si nenechá ujít příležitost probrat s přeochotným prodavačem, jak velký kanystr plynu by mu stačil na zabití dvaceti Romů, nebo si plácne s jiným prodavačem nad mexickými dětmi v klecích. Bojí „konce věku rozumu“ a cílem jeho „pubertálních vtipů“ a kritiky je tak právě Trump a svět, který stvořil.

„Mám obrovský strach o přežití demokracie,“ napsal v článku ze začátku října pro časopis Time Baron Cohen, „pluralistická demokracie je ohrožená záplavou nenávisti, lží a konspirací šířených demagogy na sociálních sítích.“ A Borat uvedený na konci října na Amazonu tak nepřekvapivě končí výzvou, aby šli Američané volit v prezidentských volbách, jejichž hlasy se právě aktuálně sčítají.

Ještě předtím se ale Cohenovi podaří dostat jednoho z Trumpových mužů Rudyho Giulianiho na hotelový pokoj s „jeho“ blonďatou dcerou. Tutar s Trumpovým právníkem a blízkým přítelem udělá rozhovor, po jeho skončení oba odejdou do ložnice, kde Giulianimu herečka pomáhá sundat mikrofon. Giulianiho v jedné chvíli kamera zachytí s rukou v kalhotách a mladou dívkou po boku. Scéna naznačuje masturbaci, Giuliani se brání tím, že si jen zastrkával košili.

Je to nejblíž, kam se Borat dostane do úzkého Trumpova kroužku. Ještě se pak převlečený za Trumpa a s Tutar na rameni coby trofejí nabourá na Penceův mítink a je vyveden ochrankou. Zároveň je ale scéna z hotelového pokoje, která v době premiéry filmu obletěla internet, jednou z těch, v nichž Cohenova metoda zřetelně naráží na své limity. Není pochyb, že se mocný Giuliani vůči mladé blondýnce chová predátorsky jako starý mlsný kocour, kterému dělá přítomnost submisivní mladé ženy dobře. Nachytat Giulianiho s rukou v kalhotách ale není nic šokujícího v momentě, kdy se sám americký prezident veřejně chlubí tím, že nejlepší způsob dvoření se ženám je „chytnout je za kun*ičku“.

Trump je víc wrestlingovou figurou burcující primární instinkty a emoce svých voličů než hlavou státu. Psychotickým vystupováním, chováním bez skrupulí a nejen mimo parametry prezidentství, ale i zdravého rozumu, naprosto změnil pravidla politiky, hry i sociální reality. Nic není nemyslitelné. Všechno neuvěřitelné už bylo řečeno – ať už to řekl Trump nebo jeho příznivci. Každý den z nich na sociálních sítích vyhřezává na povrch to, co z nich Borat před čtrnácti lety dostával.

A… je to vážně, nebo…?

Když si Trumpovi příznivci s kšiltovkami „Make America Great Again“ prozpěvují s Boratem převlečeným za vidláka v džínových montérkách, že je potřeba Baracka Obamu nakazit chřipkou z Wu-chanu, není na tom nic šokujícího. Nesledujeme nenadálou erupci prýštící zpod fasády sociální přijatelnosti, sledujeme mainstream beze studu. A kde není nic skryté, není co odhalovat. Ani satiricky pranýřovat.

Trump ve své podstatě „efektivně zneutralizoval politickou komedii“, jak napsal nedávno New York Times Magazine s tím, že nejednoznačně ironický mód, v němž prezident existuje, vytváří prostor pro okamžité alibi, že někdo jen nepochopil vtip. Podle něj nejde Trumpa v podstatě zesměšnit, protože zesměšňovací roli na sebe vzal prezident sám a obrátil ji ve svůj prospěch.

„Skutečný Donald Trump jedná, jako by na sebe bral identitu nějakého normálně vypadajícího prezidenta, o jehož existenci nevíme. Jeho příznivci ví, že jeho předstírání je falešné. Nevěří, že Trump je tím chlápkem, kterým předstírá, že je, což je pro prezidenta legrační chování. (…) Znepokojivé je, že tenhle přístup funguje nejen jako způsob, jak zbavit satiriky jejich ostří, ale i jako cesta, jak využít moc,“ konstatoval magazín.

Není tak překvapující, že nejvíc šokující z celého filmu je nakonec scéna, v níž Borat s dcerou na honosném plese debutantek převlečení za ctihodného profesora a jeho vzornou dcerunku tančí tanec plodnosti, v němž Tutar dává za hrobového ticha přihlížejících na odiv menstruační krev prosakující skrz její spodní prádlo. Borat bravurně „uráží“ prudérní citlivost spořádaného davu a kritizuje koncept iniciačních slavností založených na předvádění dcer, podezřelé otcovské pýše a starosti o pohlavní čistotu potomků.

Borat má řadu výborných momentů. Hlavně díky Cohenově schopnosti jít inteligentně do extrému i schopnosti prolamovat hranice mezi fikcí a realitou díky sociálně provokativním postavám. Patří k současné komediální špičce, ale jako celek je jeho druhý Borat spíš film, který chce člověk mít hodně rád, protože se s ním pojí jedinečné vzpomínky na jedničku.

Před čtrnácti lety Baron Cohen s Boratem vnesl do komedie a satiry něco nečekaného. Formát a postavu, které vyvolávaly stejnou měrou nadšení, salvy smíchu i svíjení a křeče trapnosti. Návrat kazašského reportéra tak doprovází zvláštní nostalgie. Nejen po něčem nečekaném, ale i po době, kdy šlo dělat politickou satiru a tahle satira měla sílu – třeba udržovat existenci věku rozumu.