Studia vyrábějí jen trháky. V Cannes bude čím díl víc filmů z Netflixu a Amazonu

Ani ne tak konkrétní tituly a jejich režiséři, ale firmy, které je zaplatily, k sobě strhly pozornost po vyhlášení prvních titulů, které se zúčastní hlavní soutěže na letošním festivalu v Cannes. Až do té míry, že jeho dlouholetý ředitel a muž s právem veta Thierry Frémaux musel jejich volbu obhajovat tvrzením, že „festival je laboratoř“. Tak vysvětloval, že přizval poprvé filmy, které v principu nejsou pro kina - nebo se v nich nebudou hrát.

Jde o dva tituly společnosti Netflix, která bude mít v Cannes své kandidáty vůbec poprvé – konkrétně The Meyerowitz Stories (New And Selected) od amerického režiséra Noaha Baumbacha a snímek Okja Jihokorejce Bong Joon-ho. Internetovou velkopůjčovnu Netflix pak doplní Amazon s dramatem Todda Haynese Wonderstruck a thrillerem You Were Never Really Here skotské režisérky Lynne Ramsay. On-line společnost Amazon, která rozšířila záběr na filmovou produkci, už loni razila tento trend s několika tituly v soutěži včetně snímku Paterson Jima Jarmusche. Na rozdíl od Netflixu ovšem Amazon snímky do kin pustil.

Už loni totiž bylo jasné, že Cannes nové hráče na trhu ignorovat nebude. A ani nemůže. Je víc než pravděpodobné, že Amazon i Netflix budou vyrábět čím dál tím více filmů. A vzhledem k tomu, že velká „kamenná“ studia se soustředí na blockbustery, které se pro soutěž „artového“ festivalu nehodí, je stejně pravděpodobné, že „kvalitní festivalové“ americké filmy vhodné pro Cannes budou dál tím častěji pocházet z produkce on-line kolosů.

Jinak je letošní výběr, jak to u Cannes tradičně bývá, rozdělený mezi veterány a mladší tváře, které by mohly překvapit, ale mají už aspoň trochu zavedené jméno. Zpoza Atlantiku se na festivalu, který začne 17. května, objeví po jedenácti letech Sofia Coppola s filmem The Beguiled v hlavní rolí s Kirsten Dunst, kterou obsadila už do debutu Sebevraždy panen a do Marie Antoinetty.

Domácí kinematografii, která je zastoupená míň než obvykle, bude reprezentovat třeba Michel Hazanvicius (režisér oscarového Umělce) s životopisným drama o vztahu režiséra Jean-Luca Godarda a sedmnáctileté herečky Anne Wiazemsky, do níž se zamiloval během natáčení. Za Francii bude kopat ještě třeba poměrně konzervativní Francoise Ozón.

Řek Yorgos Lanthimos se stává novým miláčkem Thierryho Frémauxe. Po Humrovi se do Cannes podívá s dramatem The Killing of a Sacred Deer. Repete zažije i ruský režisér Andrej Zvjagincev, držitel ceny za nejlepší scénář z Cannes za snímek Leviatan z roku 2014, který bude soutěžit o Zlatou palmu s dramatem Loveless.

Rusko je k překvapení některých komentátorů zastoupeno napříč sekcemi výrazněji, než bývá zvykem. Do druhé nejvýznamnější sekce Un Certain Regard postoupil z Locarna se snímkem Closeness Kantemir Balagov, žák Alexandra Sokurova. Cannes bývá citlivé na politickou situaci a Rusko za sebou zrovna nemá dobrý půlrok. Navzdory tomu ale festival musí „objevovat“ - a velkou kinematografii nejde ignorovat tak snadno jako ty malé. Úplné nováčky pak zastupují bratři Benny a Josh Safdie, nové tváře americké nezávislé scény, s kriminální komedií Good Time.

Z řad starých mistrů se do Cannes vrací několikanásobný držitel Zlaté palmy Michael Haneke s dramatem Happy End – příběhem rodiny zasazeným do Calais v době uprchlické krize. Chtělo by se říci, že Haneke naskočil na populární vlnu politicky uvědomělého filmu, ale to na profil pětasedmdesátiletého režiséra příliš nesedí a je od něj možné čekat nečekané. Mezi veterány se už řadí i ukrajinský dokumentarista času Sergej Loznica se snímkem A Gentle Creature.

https://www.youtube.com/watch?v=WpRdSh-qpW0

Že Frémaux drží krok s proměňující se audiovizuální krajinou a dobou i v 70. ročníku, potvrzuje kromě on-line filmů i to, že se na přehlídce budou promítat dva seriály: pokračování Top of the Lake režisérky Jane Campion, která zůstává stále jedinou ženou, která kdy získala Zlatou palmu, a pak revival Twin Peaks Davida Lynche, který se z Cannes odrazí ke své globální premiéře.

Zařazení seriálů je vítaným zpestřením a rozhodnutí Frémauxovi usnadnila hvězdná jména za kamerou. Mluvit však o velké programové divočině jsou spíš slova ve stylu přání otcem myšlenky. Cannes nadále zůstává místem velkých „osvědčených“ jmen často spojených s festivalem po léta, nových oblíbenců a pak pečlivě vyzobaných „okrajovějších“ filmařů, kteří dodají soutěži šmrnc hledačství. Víc než hlavní soutěž se v tomhle ohledu dlouhodobě vyplatí sledovat sekci Un Certain Regard. O skutečné laboratoři bude možné mluvit, až bude seriál bojovat v hlavní soutěži.