Ricky Gervais a jeho způsob objetí

V Praze vůbec poprvé vystoupil Ricky Gervais. Tvůrce seriálu Kancl a pravděpodobně nejznámější britský komik současnosti v neděli večer ve zcela vyprodaném Kongresovém centru zahájil turné se svou aktuální komediální stand-up show, která nese název Supernature. Jak je u Gervaise zvykem, i tady balancoval na hraně nepříjemné trapnosti, černého humoru a všech možných společenských tabu. Ale došlo i k nečekané epizodě, díky níž mohlo české publikum za fasádou připravených skečů na chvíli zahlédnout autentického Gervaise – člověka.

„Kdosi mi napsal na Twitteru, že jsem vtipný asi jako uprdnutí na pohřbu mininka. Ten člověk mě tím chtěl asi urazit, ale to se mu nepovedlo. Hlasité uprdnutí na pohřbu miminka, to je přece něco, u čeho se nejde nezasmát,“ zahájil Ricky Gervais  představení a pražské publikum se poprvé zasmálo. Tenhle druh humoru je totiž přesně to, kvůli čemu mají Gervaise všude rádi – nutí lidi smát se věcem, které většina z nás běžně nepovažuje za vtipné a které bychom za jiných okolností možná označili spíše za smutné, nevhodné, nebo rovnou urážlivé. Když ale vtipy o mrtvých dětech pronáší s žoviálním dělnickým přízvukem obtloustlý padesátiletý chlápek v džínách a černém tričku, nahlas se jim smějeme a uleví se nám.

Gervaisovi při tvorbě vtipů není svatá ani jeho zesnulá matka. „Představa, že moje matka kouří ptá*y v pekle mě neděsí. Ať si to užije, jen do toho, holka,“ svěřil se Gervais pražskému publiku. „Mnohem horší představa pro mě je, že v pekle kouří ptá*y můj otec, který by během svého života radši umřel, než aby měl něco s chlapem,“ upřesnil. A pro znalce britských reálií přidal slovní hříčku založenou na minimálním rozdílu ve slovech hell, tedy peklo, a Hull, což je anglické přístavní maloměsto: „Představa, že moje matka kouří ptá*y v pekle je pro mě mnohem lepší, než že je kouří v Hullu.“

Gervais si uvědomuje, že jeho vtipy můžou být pro někoho trochu moc  - to však podle něho není problém komika, nýbrž diváka. „Někteří lidé mi říkají, že moje vtipy jsou urážlivé, ale to není pravda. Každý má hranici jinde. Neříkejte mi, že je můj vtip urážlivý, řekněte raději, že uráží vás. Humor je subjektivní kategorie, je to emoce,“ vysvětloval publiku. Každopádně příležitostí urazit se, kroutit nesouhlasně hlavou nebo se cítit za komika trapně bylo během nedělního večera v Kongresovém centru dost.

https://www.youtube.com/watch?v=MGwCNeZ5Zlc

Třeba ve chvíli, kdy si Gervais dělal legraci z transsexuálů a z jejich práva určit si vlastní pohlaví. Anebo když prohlásil, že než by sledoval vystoupení komika, který se vyhýbá tématům, jež by se mohla někoho dotknout, radši bude sledovat Louise CK, jak masturbuje.  Tento americký stand-up komik před dvěma lety opustil veleúspěšnou dráhu a stáhl se do ústraní poté, co si několik žen stěžovalo, že v jejich společnosti proti jejich vůli masturboval. Stal se tehdy jednou z předních „obětí“ kampaně #MeToo, loni však po zhruba roční pauze začal znovu vystupovat.

Zhruba v půlce pražského vystoupení přišla ona chvíle, která rozhodila i pohotového Gervaise. K pódiu přišla jakási žena a začala mu dávat najevo, že se jí jeho vtipy nelíbí. Gervais k ženě přistoupil blíž a řekl jí, že je „mental“, tedy magor. Ochranka ji pak vyvedla ze sálu, ale Gervaise incident evidentně rozhodil a ještě několikrát se k němu vrátil. „Co ta žena čekala, když sem šla?“ ptal se žertovně publika, ale bylo cítit, že trochu ztratil soustředění a sebejistotu. Ještě několikrát během večera pak mezi vtipy utrousil: „Co je asi s tou ženou? Doufám, že je v pořádku.“

Těžko říci, co přesně onu divačku přinutilo přijít a říci komikovi, že podle ní říká nesmysly. Dost možná ji vytočil vtip o potratech, kdy se Gervais pozastavil nad oblíbeným argumentem odpůrců potratů, že díky interrupci můžeme přijít o narození příštího Beethovena. „Anebo Hitlera,“ namítl Gervais. Vtip o Hitlerovi pak  rozvedl, když si zaspekuloval nad možností přenést se v čase a nacistického diktátora zabít v dětství, tedy ještě předtím, než stihl vyvraždit miliony lidí. Kdyby měl Gervais tu možnost, stejně by to prý neudělal. „Když změníte jednu věc v minulosti, můžete tím změnit všechno. Třeba bych se narodil jako zrzek,“ kroutil s odporem hlavou Gervais. Někdy v tu chvíli se žena zvedla a vydala se směrem k pódiu.

Jisté je, že od jejího vyvedení se atmosféra změnila, a Ricky už nebyl tak suverénní. Odešli i další lidé, například dvojice sedící vedle autora těchto řádek. „It is not funny,“ prohlásili jen a zvedli se. Podobné reakce vždy přinutí každého víc přemýšlet o mechanismu homoru; čemu se vlastně diváci smějí a proč. Platí to i pro úplně závěrečnou část vystoupení, byť byla na Gervaisovy poměry téměř dojemná.

Odvyprávěl během ní několik vtipů z dělnického prostředí, ze kterého pochází. Mezi dvěma vtipy si povzdechl, že v branži showbyznysu, která ho dnes živí, se lidé v jednom kuse navzájem objímají. „Lidé z prostředí, odkud pocházím já, tedy řidiči náklaďáků, stavební dělníci, malíři pokojů, ti se neobjímají nikdy. Nesluší se to. Místo toho si říkají drsné vtipy,“ řekl a hned dal příklad.

Kamarád, kterému zemřela babička, se Gervaisovi svěřoval se svými pocity z pohřbu. Z komína krematoria stoupal kouř, svěřoval se kamarád, a v jednu chvíli se stočil k pozůstalým, kteří byli nuceni ho vdechovat. Ten kouř byl podle něj strašně hořký. „A víš proč chutnal tak hořce?“ zeptal se prý Gervais  smutného kamaráda. „To byla chuť jejího klitorisu,“ řekl sarkasticky. Prostě něco na způsob objetí.