Poslední velké třesknutí. Končí sitcom, který zvedl sebevědomí nerdům a geekům

Po deseti letech a dvanácti sezonách končí jeden z nejpopulárnějších televizních sitcomů Teorie velkého třesku pojednávající o čtveřici sociálně nervózních vědců a třech ženách, které je tolerují. Warner Bros TV, stanice CBS ani Chuck Lorre Productions, kteří za seriálem stojí, neuvedly v prohlášení konkrétní důvody, proč bude sezona, která odstartuje 24. září a skončí v květnu příštího roku, poslední.

Jedním z nich by mohl být údajný plánovaný odchod hlavní hvězdy seriálu Jima Parsonse, představitele Dr. Sheldona Coopera, geniálního teoretického fyzika se znaky funkčního autismu. Seriál získal sedm Emmy a Parsons v roce 2011 Zlatý globus. I když je také možné jednoduše konstatovat, že už bylo na čase, protože poslední dvě řady se tvůrci vysloveně trápili, humoru ubývalo a stereotypů přibývalo.  Přesto zůstává Teorie velkého třesku zajímavým fenoménem. Stala se nejsledovanějším sitcomem poté, co v roce 2004 skončili Přátelé, a zapíše se do dějin i jako seriál, který sejmul stigma něčeho dětinského a nepatřičného z fanouškovství dospělých.

Teorie velkého třesku měla premiéru v roce 2007 a navzdory nepříliš pozitivnímu  kritickému přijetí v prvních sezonách se postupně vypracovala na pozici nejsledovanějšího sitcomu. V době největší sledovanosti v roce 2014 si každou epizodu naladilo dvacet pět milionů diváků. Minulou řadu sledovalo každou epizodu v průměru téměř devatenáct milionů diváků. Číslo ještě naroste po připočtení opožděných shlédnutí. Show tak za sebou ve zpětném zrcátku daleko zanechala druhý nejpopulárnější sitcom Moderní rodina.

Původně seriál stál na vědcích Leonardovi a Sheldonovi a jejich atraktivní blonďaté sousedce Penny, servírce/aspirující herečce, do níž je Leonard zamilovaný. Penny sice není žádný lumen, ale jako holka s nohama na zemi má duo co naučit. Klasický střet rozdílných sociálních i intelektuálních typů i neustálé čekání, jestli se Penny a Leonard dají dohromady, byly součástí přitažlivosti seriálu.

Na další oblíbené komediální premise – podivný pár kamarádů – fungoval i vztah mezi Leonardem a Sheldonem a jejich kamarády Howardem (inženýr) a Rajeshem (astrofyzik). Od čtvrté sezony do skupinky přibyly dvě vědkyně, mikrobioložka Bernadette a neurobioložka Amy. Navzdory zasazení do vědecké komunity seriál nabízel přístupný humor, který vycházel se sociálních situací nebo překonávání každodenních překážek a rozdílů - a nikoliv z vědy, jež mužské postavy definuje stejně silně jako jejich záliba v komiksech a popkutuře.

Teorie velkého třesku zároveň oslovuje publikum, jemuž současná televizní produkce příliš jiných možností nenabízí. Je jednou z mála show, která se natáčí před živým publikem – lístky je velmi obtížné sehnat – a svým formátem tak zaplnila mezeru po Přátelích a Seinfeldovi. A fanouškům nabídla v podstatě jedinou diváckou alternativu v éře sofistikovaných dramatických seriálů. „Mezi diváky je velká poptávka po takovém typu show, jsou intimní a osobní, vytvářejí ilusi, že mezi postavami a diváky nic neexistuje. A nabídka je malá,“ vysvětlil jeden z producentů Teorie velkého třesku.

Teorie velkého třesku přitáhla ještě jiný typ publika – dospělé diváky, kteří se mohli v postavách poznat. Nerdy a geeky s podobnými zálibami a problémy, kteří v té době ještě patřili spíše k upozaďovanému publiku. Teorie velkého třesku normalizovala typ chování, na nějž se dlouhodobě pohlíželo skrze prsty – fanouškovství dospělých, kteří jsou ochotní investovat nemalé částky do svých oblíbených pop-kulturních produktů od komiksů po superhrdinské figurky a kostýmy. Patří tak do stejného trendu jako filmy Paul, 40 let panic nebo Fanoušci.

Sitcom tak na jedné straně plní téměř sociální funkci, když z dříve utlačované a vysmívané skupiny udělal pozitivní hrdiny s normálním sexuálním životem a vztahy. Všichni až na jednoho tak nakonec skončí v heterosexuálním manželství - a právě vztah mezi Sheldonem a neurobioložkou Amy byl v centru zájmu posledních několik sezon, jak se tvůrci snažili udělat z původně asexuální postavy „normálního chlapa“ -  Teorie velkého třesku je v mnoha ohledech značně konzervativní, hlavně v zobrazování žen, které jsou téměř beze zbytku variacemi domácích semetrik.

„Dětinské“ volnočasové záliby jsou podle seriálu věcí naprosto přijatelnou, obdivovanou a uznatelnou pro vytváření vlastní identity. Seriál ujistil své diváky, že je zcela normální po třicítce dál vést nekonečné debaty, jestli je lepší Superman nebo Antman. Obchod s komiksy, kde hrdinové tráví podstatné množství času, je ostatně vedle bytů jednou z hlavních lokací. Populární deskové hry nebo posedlost Indianou Jonesem, Pánem prstenů nebo X-Meny jsou součástí humoru, a seriál je tak definicí geek chic.

Zároveň udělal velkou službu celému zábavnímu průmyslu od výrobců hraček, po komiksové nakladatele a Marvel Studios, protože vynesl do popředí a zbavil patologického stigmatu nejvěrnějšího konzumenta zábavy. Právě diváka, který sice nemusí být teoretický fyzik, ale je na populární kultuře stejně zainvestovaný jako jeho seriáloví hrdinové.

Jeden případ za všechny. Na oficiální platformě společnosti Lego sbírající nové nápady se v roce 2014 sešlo dostatek zájemců, aby výrobce začal vyrábět stavebnici v podobě obýváku, v němž se nejčastěji scházejí hrdinové Teorie velkého třesku. K dostání byla premiérově kde jinde než na největší akci pro fanoušky komiksů a přidružených zábavních forem, Comic-Conu v San Diegu.