Oscary vyhrál film, na který si za rok nikdo nevzpomene

Až budou za pár let novináři sestavovat oblíbenou tabulku filmů, které vyhrály Oscary, ale u nichž hlasující sáhli vedle, bude letošní vítěz žhavým kandidátem. Nejlepším snímkem se během nedělního udílení stalo dobové drama Zelená kniha zasazené do segregované Ameriky 60. let. Akademici mu dali přednost před favorizovanými snímky – formálně vybroušenou, emotivní Romou a excentricky krutou groteskou z královského dvora Favoritka.

Ono sáhnutí vedle se přitom ani tak netýká umělecké kvality snímku – jde o standardní melodrama, kterých bychom v minulosti Oscarů pár vítězných našli –, ale sentimentálního rasismu, jež u příběhu o bílém rasistickém šoférovi a černošském klavírním géniovi nelze přehlédnout. Ani když Oscara za vedlejší roli v tomto filmu dostane černošský herec Mahershala Ali - který se tak navíc stal prvním černošským hercem v historii, jenž získal dvě sošky v dané kategorii.

Zelená kniha je - podobně jako Řidič slečny Daisy -  příběhem o sblížení dvou diametrálně odlišných světů. Bělošského Italo-Američana z New Jersey, který pro ránu ani silné slovo nejde daleko a štítivě vyhazuje do koše skleničky po černošských opravářích, a černošského klavírního virtuoza vzdělaného v těch nejlepších školách, který potřebuje ochranku na svou tour po rasistickém Jihu.

V kostce: bílý rasista postupně naučí svým kořenům odcizeného zaměstnavatele ocenit kuře z KFC a Arethu Franklin, kterou zná líp než on. A postupně poznává, jak těžké to černoši v Americe mají - po návštěvě krejčovského salonu a hospody, kde distingovaného muže nechtějí obsloužit, případně ho rovnou hodlají zbít. Nakonec poučený rasista pozve svého nového osamělého přítele na Vánoce domů. Cílem filmu, který zcela ignoruje složitost institucionalizovaného rasismu současné Ameriky, je hlavně vyvolat dobrý pocit bez nutnosti jakékoliv smysluplnější reflexe.

Smířlivá volba je dvojnásob paradoxní v době, kdy se Oscary snaží profilovat jako společensky zodpovědná instituce, které leží na srdci rasová i jiná diversita. Navíc se nad snímkem vznášejí otazníky, zda skutečně ukazuje příběh skutečně tak, jak se stal. Akademici přitom mohli volit hned z několika snímků o černošské zkušenosti – na výběr měli mezi Černým Pantherem, BlacKkKlansmanem nebo dramatem Kdyby Beal Streat mohla mluvit, které dominovalo cenám Spirit Independent Awards  těsně předcházejícím Oscarům a za nějž si na Oscarech cenu odnesla Regina King za vedlejší roli. Na Zelenou knihu se za pár let jako na vítěze spíš zapomene. Pro Oscary, které bojují o udržení vlastní relevantnosti v rychle se měnícím globálním filmovém průmyslu, to ale není příliš dobrá zpráva.

Vyjma hlavní kategorie pak Oscary nepřinesly žádné větší překvapení a dopadly víceméně podle očekávaní. Rami Malek, který v předcházejících měsících v podstatě vyhrál, co mohl, včetně britské ceny BAFTA a Zlatého Glóbu, získal Oscara za hlavní mužský herecký výkon za ztvárnění zpěváka Freddieho Mercuryho v Bohemian Rhapsody. Globální životopisný hit bodoval i za nejlepší zvuk a střih. Žádný z oceněných nezmínil režiséra snímku Briana Singera, který byl z projektu odejit poté, co čelil několika obviněním ze sexu s mladistvými, přestože je odmítá.

I když se ozývaly hlasy, že by letošek mohl být comebackem a první trofejí herečky Glenn Close za roli manželky, která toho má dost ve snímku The Wife, coby držitelka Oscara v hlavní ženské kategorii odcházela britská herečka Olivia Colman za svoji nemocemi a mocenskými vztahy stravovanou královnu Annu ve Favoritce. Její Oscar byla ale nakonec i jedinou cenou pro britský film navzdory deseti nominacím.

Potenciální rekordman Alfonso Cuarón nominovaný na čtyři ceny nakonec získal Oscara za nejlepší režii a kameru za černobílou Romu. Intimní portrét jeho vlastního dětství v Mexico City zvítězil i v kategorii nejlepší zahraniční film, kde titul považovaný za jeden z nejlepších snímků roku v podstatě neměl příliš velkou konkurenci - i když ještě těsně před ceremoniálem padalo jméno polského titulu Studená válka, rovněž černobílého a rovněž intimního portrétu zasazeného do vyhrocené historické etapy.

Vůbec poprvé si tak Oscara za nejlepší zahraniční film odnesl mexický snímek a Cuarón v děkovací řeči vnesl na podium během celkově překvapivě apolitického večera trochu politiky. „Povinností umělce je dívat se tam, kam se ostatní nedívají,“ poznamenal Cuarón, jenž už má doma Oscara za Gravitaci, „a tahle zodpovědnost je dvojnásob důležitá v časech, kdy nám říkají, že máme odvracet zrak.“