Novému Matrixu přeje digitální doba i situace v zábavním průmyslu

Minulý týden dominovala sociálním sítím jedna filmová zpráva. K dvacátému výročí premiéry Matrixu, hitu roku 1999, společnost Warner Bros. oznámila, že vznikne čtvrtý díl cyberpunkové sci-fi, která zásadně ovlivnila žánr akčního filmu i pop-kulturu. V pokračování příběhu rebelů bojujících proti strojům, jež uvěznily lidstvo v počítačové hyper-realitě, se mají znovu objevit Keanu Reeves v roli hackera Nea i Carrie-Anne Moss jako nekompromisní hrdinka a Neova milá Trinity. Natáčet se má začít příští rok. Z původního týmu zůstal i jeden z režisérů, který se v mezičase stal ženou a bude snímek režírovat jako Lana Wachowski. O zprávě se mluví jako o největším překvapení filmového roku. Přitom v sobě má prvek naprosté nevyhnutelnosti. Jak se říká v Matrixu: „Důležitější než co je kdy.“

Na konci milénia představoval Matrix fenomén. Všechny tři díly dohromady utržily přes 1,6 miliardy dolarů. První se trefil do nálady diváků stojících na špičkách a vyhlížejících na blížícím se horizontu nezadržitelnou, tušenou technologickou změnu (internet byl ještě v plenkách, ale figura hackera už v sobě nesla předzvěst nových netušených světů). Zároveň nabídl ve vizuálně atraktivním, uhlazeném balení ideální úrodné paranoidní pole pro všechny, kteří jsou tak či onak naštvaní na „systém“, proti němuž stojí jedinec, který buď uvidí, že je svět kolem něj lež a prohlédne, nebo se rozhodne spokojeně zůstat slepý.

Svět za zrcadlem

Základní premisa Matrixu je, že realita neexistuje, lidstvo žije v počítačové simulaci a vládnou mu stroje, které lidi používají na farmách jako zdroj energie. Jak shrnuje v řeči k vyvolenému zachránci Neovi vůdce rebelů Morfeus: „Matrix je všude. Je to svět, který ti přetáhli přes oči, abys neviděl pravdu… že jsi otrok, narozený do otroctví… do vězení, na které se nedá sáhnout… Bohužel, nikdo ti nemůže říct, co je Matrix. Musíš to vidět na vlastní oči. Vezmi si modrou pilulku, příběh skončí a ty se probudíš ve své posteli. Vezmi si červenou, zůstaneš ve světě za zrcadlem a já ti ukážu, jak hluboko ten příběh zasahuje.“

O Matrixu se v době premiéry vedly zapálené debaty, na tunách papíru se rozebíraly filosofické otázky a ideologická čtení snímku. Diváci se vraceli do kin několikrát, aby hledali významy a vodítka, jestli premisa, kterou film nabídl, je pravdivá, nebo ne. Jestli „žádná lžíce neexistuje“, řečeno s Neem. Příběh je i metaforou na obecný vzdor jedince a sílu individuality a hlavním kouzlem přitom bylo, že v Matrixu si každý mohl najít výklad, který mu vyhovoval. O jeho pozici v pop-kultuře svědčí i to, že ti, kdo byli v době premiéry děti, si dnes film pouštějí jako snímek s pověstí události, aby se podívali, co čem je vlastně řeč.  Součástí přitažlivosti byl i způsob zpracování. Na svou dobu nevídané speciální efekty – trailer lákal na dnes už proslulý bullet time, tedy scénu, kdy se hlavní postava vyhýbá letícím kulkám – a počítačové triky vytažené jakoby z budoucnosti ladily s představou, že divák sleduje cosi prorockého.

Při dnešním sledování pak překvapí dvě věci: že Matrix i jeho speciální efekty drží slušně pohromadě i po letech (snad vyjma šipky Trinity do zaskleného okénka v úvodní honičce premiérového dílu) a jak jednoduchý je sám příběh, který se zdál před dvaceti lety tak sofistikovaný.  Možná proto, že se myšlenka, že žijeme v nějakém druhu Matrixu, ujala jako konstatování faktu. Současná realita post-pravdivého světa, kde se daří konspiračním teoriím a názor je zaměňován za fakta, i digitalizace soukromých a veřejných životů, kdy jsme napíchnutí do matrixu sociálních sítí, hraje oživení snímku tematicky do karet. Ještě důležitější je ale situace v zábavním průmyslu.

Zábavní průmysl se v současnosti nachází v éře frančíz, pokračování a recyklace starších artefaktů. Matrix před dvaceti lety vytvořil jasně rozpoznatelný a poměrně unikátní fikční vesmír, který dnes představuje klíčovou komoditu pro další a další rozvíjení a pokračování. Serializace, prequely, sequely a spin-offy tvoří páteř současné „hollywoodské“ produkce. Warner Bros. dokonce ve svých tiskových prohlášeních o novém Matrixu používá slovo „univerzum“, které do fanouškovského slovníku propašovaly komiksové adaptace Marvelu – prototypu současné hyper-serializace velkofilmu. Navíc Matrix spojením super-rychlé, hongkongskou kinematografií inspirované akce, tématu vyvoleného hrdiny a komiksové estetiky zapadá do vizuality a typu současných blockbusterů, jejichž těžiště je v komiksovém světě.

Neo na vozíku

Warner Bros. tak uvažovali o pokračování trilogie Matrixu – po jedničce vznikly ještě Matrix Reloaded a Matrix Revolutions – už nějakou dobu, ale čekali na vhodnou chvíli. Ta přišla v momentě návratu Keanu Reevese. Na přelomu milénia patřil k největším hvězdám, nicméně už nějakou dobu se potácel téměř v teritoriu zapomenutých herců, které obývá Nicolas Cage. Před pěti lety se ale Reeves začal pomalu vracet díky postavě svérázného akčního hrdiny Johna Wicka v nenápadném filmu, jehož režie se ujali dva kaskadéři. S druhým a třetím dílem pak rostly řady nadšených fanoušků i Reevesův kredit. Jednička s rozpočtem dvacet milionů dolarů utržila čtyřnásobek. Trojka byla ještě větší komerční úspěch. A když na režii Matrixu kývla Lana Wachowski, Warner Bros. mělo na ideální konstelaci oživit hrdiny – co na tom, že ve třetím díle zemřeli.

Že má Matrix potenciál být hit, ukazuje odezva, kterou zpráva vzbudila na internetu. Negativní i pozitivní reakce se spojují do jednoho proudu, který přináší dobrou zprávu pro producenty, že Matrix stále rezonuje a není divákům lhostejný. Část fanoušků se nemůže dočkat a spekuluje, co by ve čtvrtém díle chtěla vidět a jaký by měl být děj. „Těším se hlavně na bitky. Dejte mi jednu, která překoná střet mezi Neem a agenty Smithy v Matrix Reloaded a budu šťastný,“ svěřil se v rozsáhlém článku vypočítávajících přání a očekávání fanoušků v redakci jeden z novinářů na serveru The Verge.

Části fanoušků se naopak nápad nelíbí a předem se děsí výsledku. V jejich očích není třeba prznit na piedestal postavený originál a rozmělňovat pokračováním se stárnoucími hvězdami jeho význam, a tím i jejich prožitek. Věku představitelů hlavních postav se týkala i část internetových komentářů. Jeden pod článkem v deníku Variety překřtil Nea na Palea. Jiný uživatel napsal: „Slyšel jsem, že Neo bude tentokrát na vozíku.“ Což mohl být i odkaz na profesora Xaviera v X-Men, tedy dloubanec do očekávaného přizpůsobení celého projektu současné estetice superhrdinských filmů, které řada fanoušků Matrixu, jimž je letos kolem čtyřicítky, považuje za infantilní.

Obecně totiž panuje podezření k recyklaci oblíbených pop-kulturních statků minulosti. Noví Krotitelé duchů upadli například v nemilost nejen kvůli ženskému obsazení. Řada filmů má pro fanoušky téměř posvátný význam. Prožili s nimi něco neopakovatelného a nechtějí si nechat zážitek pokazit návraty. Takové nostalgické vidění ale například ztrácí ze zřetele, že dvojka a trojka Matrixu rozhodně nebyla mistrovská díla a obávat se znesvěcení nedává příliš smysl. Na druhou stranu, debata o nedostatku invence a nezdravém spoléhání se na ekonomiku opakování v zábavním průmyslu je nad oživením Matrixu na místě.

Viděno negativně, Matrix je zbytečný projekt, který jen potvrzuje zabetonování Hollywoodu v jednom produkčním modelu. Viděno pozitivně, Matrix může být pokusem vnést složitější témata, vyprávění a způsob zpracování do juvenilního terénu současného velkofilmu. Vrátit do hry něco z étosu naštvanosti konce devadesátých let, kdy kromě Matrixu vznikly třeba Magnolia nebo Klub rváčů. Tak jako tak, je třeba si opakovat, že ta lžíce stejně nakonec neexistuje.