Nepotkali se u Kolína, ale vůbec to nevadí

Poetický snímek Plody mraků Kateřiny Karhánkové předloni objel snad všechny světové festivaly a nakonec si z toho berlínského odnesl cenu pro nejlepší evropský film pro děti. Příběh o překonávání strachu a krocích do neznáma představuje to nejlepší, co v české animaci v posledních letech vzniklo.

O talentu Karhánkové – a dalších výrazných českých autorek mladé generace Alexandry Májové a Milady Těšitelové, které s Karhánkovou psaly scénář – se teď může přesvědčit nejen festivalové, ale i široké publikum díky šestadvacetidílnému večerníčku Mlsné medvědí příběhy, který od neděle vysílá Česká televize.

Mlsné medvědí příběhy vznikly volně na motivy knihy Malá medvědí knížka v koprodukci společnosti Bionaut a ČT a za přispění evropských peněz. Příběhy se točí kolem dvojice medvědů – velkého Medvěda a malého Mišky –, kteří ze všeho nejvíc rádi jedí. Jednou se k jídlu musí dostat přes hromadu neumytého nádobí, jindy jim francouzská tetička pošle tamní delikatesu nebo se vydají na lanýže (díl Na lanýže soutěžil na zlínském filmovém festivalu).

Krátká dobrodružství jsou vtipná a hravá: netopýr v jednu chvíli žere moly jako počítačový Pac-Man, myš vede michelinskou restauraci, bachyně má vytříbený slovník… Zásadně k vyznění přispívá i akvarelové výtvarné pojetí ilustrátora Filipa Pošivače, jehož něžné i hravé ztvárnění medvědího mikrosvěta nezapře fascinaci přírodou, smysl pro humor i výjimečný cit pro detail.

Zároveň v sobě medvědí příběhy nesou nenásilná a sdílná ponaučení – že se lenost nevyplácí, že je dobré dát věcem a lidem šanci, ochutnat všechny chutě světa a nebát se neznámého. Jako například netopýr Mojmír (díl Nečekaná návštěva), který si jedné noci zdřímne v medvědím sklepě, ale ukáže se, že umí za zpěvu reggae být víc než užitečný kamarád.

Mlsné medvědí příběhy pracují na podobném principu „přesahových poselství“ jako Plody mraků – ty byly v tomhle ohledu chytře multi-generační svým temnějším výtvarným pojetím Alžběty Skálové i tématy strachu z neznáma a odvaze vykročit z něj, jež komunikovaly beze slov.

Mlsní medvědi mluví a víc míří na menšího diváka. Zároveň ho však nepodceňují, jsou naladěné na jeho vnímání, nahlížejí do jeho světa a inteligentně ho obohacují. Nejen proto je pro dospělého diváka radost se na ně dívat.