0:00
0:00
Kultura31. 3. 20216 minut

Mix korupce a neoliberalismu udělal z Bukurešti horší město, než bylo za Ceauseska

S rumunským režisérem Radu Judem o Bukurešti, křesťanství a filmových cenách

Režisér Radu Jude na  Berlinale
Autor: ČTK/AP

Rumunský režisér Radu Jude se po nedávném vítězství na festivalu v Berlíně definitivně zviditelnil i pro ty, kterým jeho unikaly předchozí snímky: Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři nebo Aferim! Zápletka vítězného filmu Smolný pich aneb Pitomý porno se točí kolem domácího porno videa, jež respektovaná učitelka natočila doma s manželem, které ale uniklo na internet a rozpoutá „lidový soud“ rozhořčených rodičů. Rozhovor nad jeho nejnovějším filmem vznikal na lince Praha-Bukurešť, kde se Jude narodil a aktuálně s rodinou žije. Hlavní město Rumunska přitom hraje hlavní roli v první kapitole snímku. Hrdinka jím – a potažmo rumunskými dějinami vepsanými do obchodů, chodníků i fasád– prochází vstříc svému osudu. „Bukurešť pro mě bylo vždycky trauma,“ říká Jude. Rozsáhlý rozhovor s tímto tvůrcem najdete v aktuálním Respektu. Následující interview je krátkou upoutávkou.

Nejste festivalový nováček. Z Berlína už jedno ocenění máte - za režii snímku Aferim! Před pár lety jste vyhrál karlovarský festival. Jak důležitá je pro vás hlavní trofej z Berlinale?

↓ INZERCE

Jsem za ni určitě vděčný. Chápu, že filmový průmysl je kolem cen organizovaný, takže je musíte přijmout, i kdybyste nechtěla. Cena je důležitá jako ocenění práce lidí, kteří na filmu pracovali, ale ceny jsou také důležité pro poroty, které je dávají. Na druhé straně mě to vlastně nezajímá. Nechci znít arogantně, ale zajímá mě film, ne ceny. Neměli bychom zaměňovat hodnotu s úspěchem. Je to pro mě nicméně důležité, že je to uznání pro určitý typ filmu – autorského kritického filmu, který na jednu stranu ignoruje rumunská vláda tím, že mu nedává finance, a na druhou stranu ho ničí komerční film.

https://www.youtube.com/watch?v=y0wkmWRsLb0

U cen z prestižních festivalů se automaticky předpokládá, že budou mít velký dopad na kariéru. Pomůže vám?

Doufám, že mi pomůže k tomu, abych mohl natáčet další filmy snadněji. Ale člověk nikdy neví, co se stane. Píšu teď další scénář a netuším, jestli jej v Rumunsku někdo podpoří. Ani Zlatý lev z Berlína v tomhle není zárukou.

V rozhovorech po uvedení na Berlinale jste zmiňoval, že Smolný pich vnímáte jako film o současné Evropě, nejen o současném Rumunsku. Jak jste to myslel?

Je to určitě lokální film. Jsem přesvědčený, že film má být lokální. Mám problém s filmy, které se snaží být všude a o všem, což nakonec znamená, že nejsou nikde a jsou o ničem. Na druhou stranu Rumunsko je součástí evropské, západní civilizace. Přijímáme její hodnoty. Pokud má význam pro Rumunsko, má tedy význam i pro ostatní evropské země.

K západním hodnotám, které zmiňujete, patří i křesťanství. Ve Smolném pichu přitom zmiňujete historický fakt, kdy nacističtí vojáci dostali před vánoci rozkaz povraždit v Rusku židovské a romské rodiny - a byl vykonaný rychle, aby stihli jít na půlnoční. Mnozí takové momenty považují za znak totálního úpadku křesťanské civilizace. Vnímáte to podobně?

Nejsem proti věřícím. Mám také spirituální potřeby a hledám cesty, jak je naplnit. Problém je, když lidé, kteří vzhlíží k náboženství jako k řešení, přehlížejí hrůzy, které se staly v minulosti v rámci křesťanské civilizace: první světová válka je produkt křesťanské civilizace, druhá také, stejně tak holocaust, kolonialismus… Netvrdím, že je křesťanství samo o sobě problém, chci jen svými filmy dosáhnout toho, aby lidé přemýšleli, než řeknou, že by všechno bylo v pořádku, kdybychom všichni byli křesťané. Že problémy způsobují jen muslimové…

Kriticky se nicméně stavíte k instituci církve – a také k armádě.

Historicky byly tyhle instituce propojené a zůstává to tak dodnes. Církev je součástí politického systému, proto mám problém s rumunskou ortodoxní církví. Její politika a ideály jdou proti evropským hodnotám. Před několika lety třeba církev uspořádala s vládou referendum proti LGBT právům.

Cokoliv spojené s jinou sexuální identitou a genderem se zdá být v Rumunsku velké téma. Loni v červnu se pokusila část poslanců prosadit zákon, který by zakazoval učit na školách o genderu. Nakonec ho ústavní soud smetl ze stolu…

A zcela správně, protože ten návrh byl protiústavní. Bylo naprosto šílené a nepřijatelné. Gender a feminismus má na univerzitách místo. I kdybyste nesouhlasili s myšlenkami, na nichž stojí, je třeba o nich diskutovat,  ne je zakazovat. Jen v diktátorském režimu můžete zakázat univerzitě o něčem mluvit nebo něco učit.

https://www.youtube.com/watch?v=2wMj2VwSHx8

Narodil jste se v Bukurešti, která je v podstatě jednou z hlavních postav v první části Smolného pichu, kdy městem hrdinka prochází. Z města se dá přitom vyčíst, jaký je režim. Ceausescu přestavěl staré centrum, aby vyhovovalo socialistické vizi, postavil obří Lidový palác. Jak se Bukurešť jako město proměnila pro vás?

Bukurešť pro mě byla vždycky trauma. Nenáviděl jsem ji, když mě rodiče přivezli do školy z venkova, kde jsem žil do svých sedmi, a pak jsem tam až do sedmnácti trávil prázdniny. Bukurešť byla už před Ceauceskem ošklivé město a Ceaucescu ho udělal ještě ošklivější. Člověk by čekal, že se po revoluci situace zlepší, ale nezlepšila. Mix korupce a neoliberalismu udělal z Bukurešti horší město, než bylo za diktatury. Ekonomičtí žraloci a developeři zastavují odpornými budovami plochy, kde by měly být parky. Obrovský problém je i znečištění ovzduší. Kolem Bukurešti se na ilegálních skládkách pálí odpad svezený z celé Evropy. A smutnější je, že jsme to z ní udělali my. Za Ceauceska za všechno mohl diktátor, my byli bezmocní, ale teď je to na nás. Je to naše odpovědnost. Budoucnost vytváříme společně - a tohle je budoucnost, kterou jsme evidentně jako kolektiv chtěli. Pokud bychom ji nechtěli, jednali bychom jinak. Ale loni byl snad zvolen solidní starosta, který by mohl přinést změnu.

Rumunská vláda chce, aby filmy vysílaly pozitivní obraz země, vaše snímky jsou naopak nesmlouvavě kritické. Točíte o romských otrocích i podílu Rumunů na holocaustu. Máte doma s filmy problémy?

Ano i ne. Stále žijeme v relativně rozumně demokratické zemi a kritický aspekt umění je tu přijímán - i když ne tolik, jak bych si přál. Kolem Aferimu! se zvedlo pozdvižení, protože ukazoval kapitolu dějin, která byla do té doby tabu. Uvidíme, jak bude přijat Smolný pich…


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].