Když ďábel nosí pádla

Začněme tam, kde jsme minule skončili. Sobotním večerem, který se zčistajasna překlopil v ráno, vyvrcholil festival 4+4 dny v pohybu. Bylo to vyvrcholení velkolepé a hrál k němu neúnavně DJ Wokurka, známý také jako Daniel Walter, známý také jako člen kapely The Tchendos, známý také jako jeden z hybatelů Startu Vršovice a v neposlední řadě známý také jako známý.

Těch známých tam v Desfourském paláci bylo v sobotu vůbec nějak hodně, až si tak člověk říkal, že kdybychom neměli místa, kde se neustále potkáváme, museli bychom si je vymyslet. Asi tak jako si lidé kolem 4+4 dny vymysleli právě Desfourský palác. Jestli tam zašel někdo z vedení Prahy, třeba ho napadlo, že takhle by mohla chátrající prázdná stavba fungovat klidně nejen oněch osm dní. Ale to bychom asi chtěli moc.

Jakub Matuška známý jako Masker si chtěl v třiatřiceti udělat takové bilanční shrnutí svého sprejerského uvažování. Vybral si k tomu logicky domovskou galerii Dvorac Sec Contemporary, kde v úterý proběhla V.I.P. vernisáž jeho výstavy Rudý gentleman odchází po vodě a ďábel nosí pádla. Já si tam ale radši zašel už pondělí. Ne že bych se snad nechtěl nad ústřicemi potkat s panem Sekyrou, panem Dalíkem či panem Romanem. Ale radši jsem se v klidu chtěl setkat s Maskerem.

Upřímně řečeno znám jen pár výtvarníků, kteří dokáží takhle otevřeně mluvit o své práci, o jejích zdrojích a o jejích možných výkladech. Návštěvníkům napovím, že v jeho kolážovitých kompozicích mimo jiné najdou Miloše Zemana pádlujícího v nafukovacím člunu nebo Matuškova otce, který ho v rodinném pivovaru učil kreslit. Doporučuju se dívat pořádně a soustředěně, je toho tam mnohem víc a stojí to za to.

Před zmíněnými ústřicemi jsem v úterý dal přednost vernisáži Václava Stratila v galerii Futura. Výstavu Nedělám nic a jiné práce jsem letos už viděl při její brněnské premiéře. Nicméně setkat se s „dědou“ je vždycky příjemné, navíc expozici kurátor Jirka Ptáček mírně upravil, například doplnil pár obrazů, které Stratil vytvářel při kolektivní tvorbě se svými studenty na brněnské FaVU.

S jeho pedagogickou kariérou je po letošním odchodu ze školy konec, jak dobře ví Pavel Sterec, který ho zde nahradil. A konec je také s První retrospektivou Jána Mančušky, která v neděli skončila v Městské knihovně. Symbolicky se s ní dalo rozloučit právě na Stratilově výstavě - kde visí i jeho obraz reflektující onu smutnou zprávu z 1. července 2011.

Přes řeku ve stejné době proběhla taky vernisáž projektu Merde. Kurátoři Ondřej Chrobák s Janou Písaříkovou se na dva roky pohroužili do brněnského bytu na Jugoslávské ulici, kde od dětství žije výtvarník Jiří Valoch. Po vzoru archeologů se pustili do neroztříděných vrstev jeho uměleckého archivu, který před časem daroval Moravské galerii s tím, ať si ho roztřídí sama. Takže tahle výstava v galerii tranzitdisplay je prvním výstupem; další se dají očekávat. Na snímku umělec v modrém klobouku pozorně naslouchá kurátorskému výkladu.

Bez kurátorského výkladu jsem se obešel při opakované návštěvě výstavy Flaesh v Galerii Rudolfinum. Více se o ní dočtete v pondělím tištěném Respektu, již teď je ale nutné říci, že současná prázdnota sálů, v nichž prakticky nenajdete návštěvníka, je nespravedlivá. Snad za to může to sychravé počasí. Každopádně sestava ve složení Marlene Dumas, Tracey Emin, Berlinde De Bruyckere, Kiki Smith a Louise Bourgeois by měla být automatickým tahákem sezóny.

V posledním Respektu jsem psal o finále Ceny Jindřicha Chalupeckého. A mimo jiné o happeningovém projektu Vojtěcha Fröhlicha spočívajícím v profilu Follow Me Offline, kde se každý může seznámit s Vojtovými plenérovými aktivitami typu výletu do skal či na střechu Goethe Institutu.

Já jsem se nachomýtnul k jinému takovému uměleckému projektu, který sice na Chalupeckého cenu zatím nominován nebyl, ale co není, může být. Laura Trenčanská s Andreou Jarošovou v komunitní párové aktivitě Billa to love postupně odkrývají, jaké je to se přestěhovat z divokého centra do klidné periferie, jejíž paneláková non-stop kultura si vyžaduje jistou integraci.

Jako se ve Valochově bytě před kurátory pomalu odhalovaly vrstvy sedimentů jeho díla, tak se před dívkami v okolí centrálního obchodního domu odhalují vrstvy sedimentů vokovické reality, jež může mít vskutku netušenou kvalitu a půvab. Jen k tomu musíte mít tu správnou kartu. A ještě více zase za týden.