Kdyby si otroci místo Ježíše vybrali Satana

Inspirace přichází různými cestami. Ke švýcarskému hudebníkovi Manuelovi Gagneuxovi dorazila skrz web 4chan, kde sice na různých debatních vláknech denně přibývají rasistické nebo homofobní příspěvky, ale také tu je nástěnka, kde diskutující nekompromisně hodnotí hudbu napříč všemi směry. A když se na tomto fóru Gagneux zeptal, jaké dva žánry má spojit dohromady, jeden z anonymních uživatelů navrhl, že black metal a tradiční hudbu amerických otroků. Ona múza v podobě bezejmenného komentujícího tehdy sice použila jiný, rasistický výraz, přesto tak odstartoval projekt Zeal & Ardor, který v současnosti uchvacuje metalový svět. Po prvním EP s názvem Devil Is Fine, které Gagneux vydal před dvěma lety, letos vyšla dlouhohrající nahrávka Stranger Fruit.

Na ní devětadvacetiletý potomek Švýcara a Afroameričanky odkazuje titulní skladbou na Billy Holiday a její slavnou skladbu Strange Fruit, v níž jako titulní zvláštní ovoce popisuje zpěvačka oběšená torza Afroameričanů na jižanských stromech. Gagneux oproti tomu zpívá na jedné straně o paranoických pocitech, které může zažívat černošská komunita v době americké policejní brutality, na druhé zase používá sampl z posledního rozhovoru s Antonem Szandorem LaVeyem, zakladatelem Církve Satanovy. To vše v magické podobě, v níž zní jak blackmetalové riffy a bicí, tak Gagneuxův bluesově zabarvený vokál.

Zprvu studiový projekt jediného člověka se postupně dočkal i koncertní podoby. Jak by to vypadalo, kdyby si podle Gagneuxových slov američtí otroci místo Ježíše jakožto ikonu svých utlačovatelů vybrali Satana, předvedou Zeal & Ardor v pražském Futuru 17. listopadu. Do Česka se projekt vrací po čtyřech měsících, kdy hráli na festivalu Rock for People.

Nedávno jste odehráli americkou část svého turné. Jak publikum reagovalo na vaši hudbu? Spirituál a gospel je tam doma.

Velmi vstřícně. Na našich koncertech byli skutečně rozliční návštěvníci. Od starých klasických metalistů přes lidi z černošské, bluesové a country komunity. A zdálo se, že se to všem líbí. To mě potěšilo.

Nemyslel si někdo, že tyto žánry urážíte - podobně jako pravověrní fanoušci black metalu tvrdili, že dehonestujete jejich styl?

Možná. Ale nemyslím si, že by někdo takový zaplatil 20 dolarů, aby nás mohl vidět naživo.

Liší se vůbec vaše americké a evropské publikum?

Na americkém turné lidé vnímali texty mnohem více než v Evropě. Jinak je to docela podobné, tedy odlišní, eklektičtí lidé různých věkových skupin.

S USA máte i osobní zkušenost. Před šesti lety jste se na nějaký čas přestěhoval do New Yorku. Proč jste opustil Švýcarsko?

Chtěl jsem být na místě, které by mě nutilo být originální. Když se o něco pokoušíte, dost pravděpodobně už to v New Yorku taky někdo dělá. A můžete si být jistý, že je v tom určitě lepší. Takže vás to nutí dělat věci jinak, víc kreativně.

Ovlivnila nějak tato zkušenost současnou podobu Zeal & Ardor?

Rozhodně! To město mě přinutilo přemýšlet o hudbě a tvořit úplně jinak. Zkoušel jsem různé zvláštní kombinace a domnívám se, že počátek Zeal & Ardor se nachází právě v New Yorku, který ve mně zanechal stopu.

Co jste v té době poslouchal?

Spoustu jazzu. Pro mě to bylo něco, co jsem do té doby moc neznal a z čeho jsem mohl hodně načerpat. Také jsem se ho pokoušel většinu času hrát. Hodně jsem chodil i na klasiku. Newyorská filharmonie je jedna z nejlepších na světě.

Máte nějakou oblíbenou vážnou hudbu?

Miluji Stravinského a obzvláště jeho balet Pták ohnivák.

V současnosti žijete opět ve Švýcarsku, nebo se zdržujete v New Yorku?

Snažil jsem se cestovat, jak jen to šlo, ale teď zrovna přebývám ve Švýcarsku. I tady jsou slušné symfonické orchestry.

A jaké bylo vaše dětství v této zemi?

Myslím, že celkem nudné. Rád jsem byl jako dítě o samotě a takový jsem i dnes. Takže jsem si hodně četl a chodil do přírody a poslouchal spoustu hudby.

Je to vaší povahou, nebo na tom nesla podíl i švýcarská společnost? Jak vás přijala jako příslušníka menšiny?

Rozhodně to je mou povahou. Jako dítě jsem byl asi dost plachý. Švýcaři jsou podle mě celkem progresivní. Vůbec jsem nebyl utlačován nebo něco podobného.

Ani v poslední době? Vzpomínám si na rasistické politické reklamy, kde bílé ovečky vykopávají tu černou.

Jo, to je pitomé. To byly billboardy jedné konzervativní strany. Bohužel v poslední době posílila, ale až na tuhle blbou stranu SVP (Švýcarská lidová strana) jsou všichni v pohodě.

Příběh se začátky Zeal & Ardor z webu 4chan už je dobře známý. Jak jste se tam vůbec ocitl?

Často jsem navštěvoval hudební sekci 4chanu, abych dostal zpětnou vazbu na mou tvorbu. Je to dobré místo, když chcete poznat upřímné názory. Hlavně proto, že je ten web anonymní a lidé tam mají sklony chovat se jako kreténi.

Jaká byla první skladba, kterou jste po odpovědi „black metal a negerská hudba“ složil?

Tu nikdy nezveřejním. Hlavně proto, že je dost špatná.

A uvědomil jste si něco během jejího skládání?

Že má cenu pokračovat, protože se mi velmi líbila tematická stránka věci.

Poslouchal jste tedy v mládí hodně hudby. Co přesně? A co vás nejvýrazněji ovlivnilo?

Hodně jsem chodil na punkové akce. Ve Švýcarsku jsme také měli docela hodně squatů. Takže jsem chodil na koncerty, kam přijížděly punkové a grindcorové kapely z celého světa. A fascinovala mě ta energie, která z hudby vycházela. To se mnou vydrželo doteď.

A co švýcarská blackmetalová scéna? Kapely jako Celtic Frost, Trypticon nebo Samael?

Je to legrační, ale k nim jsem dospěl až později; myslím, že někdy kolem osmnácti. První kontakt s tvrdou hudbou byla právě s tou ze squatů.

Ve svém pravidelném sloupku na webu Noisey.com hudební novinářka Kim Kelly píše o projektech jako Zeal & Ardor jako o budoucnosti metalové hudby. A připomíná jakýsi až inkluzívní charakter vašich koncertů. Myslíte si, že díky vám bude metalová scéna více tolerantní?

Možná. Samozřejmě by bylo velmi arogantní říct něco ve smyslu „Díky mně je metalová scéna inkluzívní a tolerantní“. Podle mě je to něco, co asi chce každý; je to obecné hnutí.

Takže Zeal & Ardor jsou součástí nějakého ducha doby, zeitgeistu?

Mohou být, ale to asi poznáme až zpětně. Takže musíme počkat.

V jednom z rozhovorů zmiňujete, že se oba vaši rodiče také věnují hudbě. Co říkají na Zeal & Ardor?

Rodiče jsou hlavně šťastní, že se tím uživím a nejsem na ulici.