Cannes a pár facek: Harvey Weinstein může být jen špičkou ledovce

Loni byl festival v Cannes nejvíc o muži, který na něm chyběl. Cannes se snažilo aktivně distancovat od amerického producenta Harvey Weinsteina obviněného ze sexuálního obtěžování a v několika případech znásilnění, z nichž minimálně jedno se mělo odehrát v roce 1997 právě na francouzské přehlídce. Festival podle kritiků poskytuje pro predátorské chování mocných mužů ve filmovém průmyslu ideální podmínky.

Dva roky po provalení se na Weinsteina a skandál, který je pro vedení festivalu vrcholně nepříjemný, snaží v Cannes aktivně zapomenout. Vrátit se k byznysu jako obvykle. Což v očích některých paradoxně znamená třeba dát cenu za celoživotní přínos filmu herci Alainu Delonovi, který čelí obviněním z domácího násilí vůči své bývalé ženě. Podle reportáže magazínu Hollywood Reporter přitom problém sexuálního obtěžování, a dokonce obchodu se ženami z Cannes nezmizel a Weinstein byl jen prominentní špičkou ledovce.

V taškách, které dostávají návštěvníci, tentokrát chyběly loňské letáky varující, že sexuální obtěžování může skončit vězením nebo pokutou, a vyzývající „Nekažte party. Zastavte obtěžování!“. Naopak v nich byla brožura s podstatně pozitivnější zprávou o postoji Cannes vůči ženám – promo materiál oslavující pětileté výročí akce Women in Motion, která oceňuje ženy ve filmovém průmyslu.

Prezident festivalu Thierry Fremaux nicméně téma obtěžování na tiskové konferenci neotevřel. Debaty o rovnosti mužů a žen, o jejich zastoupení v soutěži nebo o #MeToo nejsou zatím na pořadu dne - a demonstrace „ženské soudržnosti“ na červeném koberci, které loni přitahovaly média, se nekonají. O zřízené horké lince pro oběti nebo svědky sexuálního obtěžování se rovněž nemluví. Vedení festivalu místo toho vyzdvihuje svoji pro-rodinou politiku.

Matky mají nově k dispozici prostory pro přebalování a kojení a seznam prověřených chův na hlídání – jakkoliv je to podle mnohých spíš PR vychytávka, která nedává velký smysl, protože pohybovat se po přeplněné promenádě v době festivalu s kočárem je nadlidský úkol. Cannes prý nabízí služby matkám, které na festivalu nejsou, a přitom uděluje nejvyšší poctu muži, jenž se loni v listopadu v rozhlasovém rozhovoru přiznal, že v minulosti fackoval ženy. „Pokud je facka macho, pak ano, musel jsem být macho, ale taky jsem dostal facky, a dokonce od žen,“ řekl Delon, jeden ze sex symbolů 60. let.

Režisérky nejsou

Delona obvinil z násilí proti bývalé manželce jeho syn v roce 2013 v rozhovoru pro italskou mutaci časopisu Vanity Fair. Herec měl manželce Rosalie van Breemen zlomit nos a osm žeber. Delon jakákoliv obvinění popírá s tím, že jeho syn je ochotný za peníze říct v rozhovorech cokoliv. Umělecký prezident Cannes Frémaux rozhodnutí Delona ocenit bránil navzdory on-line petici, aby od tohoto kroku ustoupil. „Nedáváme Alainu Delonovi Nobelovu cenu míru. Dáváme mu Zlatou palmu za jeho hereckou kariéru,“ řekl na pondělní tiskové konferenci před začátkem festivalu. Delon by měl cenu převzít v neděli.

Ocenění i obhajoba uměleckého ředitele potvrzují, že Cannes má v DNA vzývání umělců/autorů a jeho politikou je i po hnutí #MeToo oddělovat umělce od muže. Je pravda, že Delon nebyl nikdy odsouzen, ale vedení Cannes -  které tvrdí, že se snaží festival modernizovat a reflektovat problémy, jimž průmysl čelí ve vztahu k ženám – už samo přiznání k fackování žen mohlo přimět, aby se po laureátovi poohlédlo jinde.

Podobnou úctu k autorům, kteří jsou krví festivalu, a minimálně absenci diplomacie, prokázal festival třeba i v případě Larse von Trier. Dánský filmař se stal personou non grata po nešťastné tiskové konferenci k filmu Melancholia v roce 2011, v níž poznamenal, že rozumí Hitlerovi, a byl obratem označen za nacistu. Vedení ho po povinném poslání na hanbu loni přivítalo zpátky s filmem Jack staví dům, přestože jej zpěvačka Björk obvinila z obtěžování během natáčení Tance v temnotách.

Diskuse o Harveym Weinsteinovi, jenž údajně používal festival v Cannes několik dekád jako lovné teritorium, a širší debata o sexuálním obtěžování uvnitř filmového průmyslu jdou vždy ruku v ruce s tématem nerovného zastoupení režisérek či platové nerovnosti. V Cannes je tak vždy tématem počet filmů režírovaných ženami v hlavní soutěži. Letos jsou mezi jednadvaceti tituly čtyř autorky, o jednu více než loni. Za uplynulých devět let z dvou set filmů v soutěži natočily ženy jen dvaadvacet. V letech 2010 a 2012 režisérky v soutěži chyběly úplně.

Reakce Thierryho Frémauxe byla však stejná jako loni – filmy jsou vybírány na základě kvality, nikoliv pohlaví toho, kdo je natočil. A canneská soutěž navíc jen odráží celkový stav v branži, kdy ženy točí méně filmů. Cannes vybírá jen z toho, co má k dispozici. Nižní zastoupení žen na režisérských pozicích ale ukazuje na hlubší problém. Ženy a muži jsou sice zastoupeni na francouzských filmových školách stejně, ale pro ženy je stále složitější natočit debut - a ještě složitější druhý film.

Kritička Agnès Poirier, jež pomáhá s výběrem filmů do Cannes, říká, že se jim producenti bojí svěřit větší rozpočty. Podle Corriny Antrobus, zakladatelky Bechdel Test Fest, festivalu zaměřeného na filmy o ženách natočených ženami, kterou loni citoval deník Guardian, se však Cannes jako gatekeeper, který může pomoci ke změně, nesnaží dost -  protože filmů natočených ženami je dost.

Sex on the beach

Problém má ještě jinou rovinu. Cannes byl a je vysoce sexualizovaný festival. Od padesátých let k němu patřily aspirující herečky pózující v bikinách na pláži. V roce 1954 si dokonce Angličanka Simone Silva sundala vrchní díl plavek a jako Miss Festival pózovala s ňadry zakrytýma rukama v náručí herce Roberta Mitchuma. Odhalená ženská těla jsou pravidelnou součástí červeného koberce, jak se herečky snaží upoutat pozornost producentů, hledačů talentu, režisérů a fotografů. Na promenádě rozdávají časopisy dívky v šortkách na kolečkových bruslích. Je veřejným tajemstvím, že na luxusních jachtách kotvících v zálivu a v pětihvězdičkových hotelích na promenádě se děje víc než dojednávání filmových obchodů.

Luxusní eskort je součástí koloritu. Reportér deníku New York Times popsal v loňském článku situaci, kdy mu během deseti minut po vstupu do luxusního hotelu nabídly za 600 euro své služby dvě ženy. „Cannes je oslava mužských mozků a ženské krásy… řada prominentních zástupců filmového průmyslu si platí modelky nebo společnice jako festivalový doprovod,“ citoval pak loni Guardian bývalou filmovou kritičku deníku Times a v současnosti aktivistku v kampani Time’s Up s tím, že to „vysílá vůči režisérkám znepokojivou zprávu, čeho si muži, kteří rozhodují, vlastně cení“.

Co zprávy o mladých herečkách v průsvitných šatech toužících po pozornosti popisují, je v branži známo pod termínem „casting couch“ – lidově dostat se k roli přes postel. Filmový průmysl a představa úspěchu nebo slávy přitahuje (nejen) mladé ženy, které jsou ochotné nabídnout sex výměnou za zajištění role nebo pracovního víza do Spojených států. Protiargumentem na tvrzení, že jde o svobodné rozhodnutí dospělých lidí, může být jednoduše to, že se systémem založeným na podobné sexualizované moci je něco zásadně v nepořádku. V Cannes údajně navíc často vstupuje do hry násilí a nucení bez souhlasu.

Hollywood Reporter popisuje v reportáži údajně běžnou praxi obchodu se ženami, který se odehrává na jachtách. Prostředníci operující v Cannes zajistí mladým herečkám od Británie po Bulharsko legální vstup do USA výměnou za jejich ochotu být později po vůli dalším mocným mužům v rámci amerického průmyslu. Pokud by odmítly nebo šly na policii, hrozí jim, že zaměstnavatel jejich pracovní víza zruší.

„Rozhodně znám případy, kdy někoho vidíte v květnu v Cannes a pak v září v Los Angeles,“ citoval časopis jednoho z producentů. Hollywood Reporter popisuje systém agentur, které připravují dívky do Cannes a jsou v kontaktu s prominentními producenty. „Je třeba si uvědomit, že nemusíte být zavřená někde ve sklepě, abyste se stala obětí obchodu se ženami,“ poznamenává Jean Bruggeman z organizace Freedom Network USA.

Všichni to vědí?

Z obchodování se ženami je obviněn na základě jednoho případu i Weinstein. Právník britské herečky Kadian Noble, kterou měl Weinstein sexuálně napadnout v roce 2014 během festivalu v Cannes, využil možnosti změny v amerických zákonech ohledně obchodu se ženami, na jejímž základě mohou být američtí občané zažalováni za porušení daných zákonů svým jednáním mimo území Spojených států. Weinstein, který patřil k producentské honoraci a byl považovaný za jednoho z nejvlivnějších mužů ve filmovém průmyslu, měl podle obžaloby směňovat svůj vliv v Hollywoodu za sexuální služby, přičemž se uchyloval k násilí, manipulování a podvodnému jednání.

Producent se s Noble seznámil v Londýně, kde ji představil Oprah Winfrey a obdivoval její herecký talent. V Cannes ji následně pozval do svého hotelového apartmá ke společné projekci jejího promo videa. Na pokoji údajně nejdříve Weinstein podal herečce sluchátko, na jehož druhém konci měl být bezejmenný producent, který jí potvrdil, že udělá kariéru, pokud Weinsteinovi vyhoví. Záhy ženu Weinstein napadl v koupelně. Po odhalení letitého Weinsteinova modu operandi může celá příhoda znít jako naivita na straně herečky. Incident ale pochází z doby, kdy společnosti a producenti běžně měnily luxusní hotelová apartmá v kanceláře, kde se dojednávaly obchody a kdy nebylo zase tak divné na takový pokoj s takovým záměrem jít.

Weinsteina obvinilo ze sexuálního obtěžování a znásilnění přes osmdesát žen. První obvinění vyšla najevo v roce 2017 v článku New York Times, který přinesl informace o tom, že producent sexuálně obtěžoval ženy několik dekád. Mezi nimi byly například herečka Rose McGowan nebo Ashley Judd (její případ kalifornský soud letos v lednu zamítl s tím, že upravený zákon o obviněních ze sexuálního obtěžování na pracovišti nemůže být zpětně vztažen na její případ.)

Následný text v časopise New Yorker přinesl svědectví dalších deseti žen, z nichž tři měl Weinstein znásilnit. Později o své zkušenosti se sexuálním obtěžování z Weinsteinovy strany promluvily například herečky Mira Sorvino, Gwyneth Paltrow nebo Angelina Jolie. Během podzimu přibyla další obvinění ze znásilnění. V květnu 2018 byl Weinstein obžalován ze znásilnění a dalších čtyř sexuálně motivovaných zločinů. Hrozí mu až 25 let vězení, pokud by byl shledán vinným. Producent obklopený špičkovým týmem právníků všechna obvinění ze sexuálních aktů bez svolení druhé strany odmítá. Aktuálně je na svobodě na kauci milion dolarů a slyšení bylo posunuto ze začátku června na začátek září.

V úterý 21. května bude mít premiéru v Cannes nový snímek Quentina Tarantina Tenkrát v Hollywoodu. Tarantino je jedním z režisérů, u zrodu jejichž kariéry Weinstein stál. Jeho společnost Miramax vyprodukovala Tarantinův zlomový snímek Pulp Fiction: Historky z podsvětí, který překvapivě získal v roce 1994 Zlatou palmu. Tarantino přiznal, že věděl o Weinsteinově chování vůči ženám léta a že „věděl dost, aby něco udělal“. Není tak vyloučené, že právě s Tarantinem se nechtěné téma Weinstein, na něž se mělo letos zapomenout, na Croissette oklikou vrátí.