0:00
0:00
Kultura14. 11. 20184 minuty

Autor zranitelných superhrdinů změnil tvář popkultury i životy teenagerů

Nakonec mi došlo, že zábava není nevýznamná, prohlásil Stan Lee

Stan Lee, 2002
Autor: REED SAXON

Fanoušci superhrdinských komiksů i jejich filmových adaptací z produkce společnosti Marvel měli ještě jednu větší vášeň než debatovat o tom, jestli je Iron Man lepší než Spider Man. Bylo jí čekání na moment, kdy se na plátně objeví sám autor předlohy Stan Lee ve svých rozpoznatelných obroučkách a s lišáckým pohledem. Muž stojící za superhrdiny jako Hulk, Thor nebo Černý Panter byl od 60. let nedílnou součástí světů, které vymyslel a z nichž vyrostl globální fenomén a multimiliardové zábavní impérium. Lee, jenž v pondělí zemřel ve věku pětadevadesáti let, patří k nejdůležitějším osobnostem západní kultury uplynulých šedesáti let: změnil komiks, tvář populární kultury i životy milionů teenagerů.

Scéna, která nejlíp vystihuje, co Stan Lee pro své publikum znamenal a v čem byly jeho komiksy revoluční, přitom není z některé z adaptací jeho sešitů, ale z filmu Kevina Smithe Flákači z roku 1995. Do příběhu dvojice kamarádů, skalních fanoušků komiksů a pop-kultury, s nimiž se právě rozešly jejich dívky, zasáhne v rozhodující chvíli Stan Lee sám za sebe coby rádce a hlas reality. Zdrcený hrdina postává před výlohou se spodním prádlem a Stan Lee mu na příběhu Spider Mana vysvětlí, že láska je důležitější než všechny komiksy světa. „Všechny mé postavy odrážely moje pochybnosti a lítost,“ říká o superhrdinech, kteří vznikli po jeho rozchodu s osudovou dívkou.

↓ INZERCE

Postavy, jež Stan Lee vytvořil, nabízely čtenářům/divákům přesně to, co jejich autor nabídl fanouškovi v obchodním domě – perspektivu a naději. Superhrdinové, které vytvářel od 60. let, se lišili od toho, jak superhrdina do té doby vypadal. Nebyli to nepřemožitelní nadlidé, ale chybující postavy s problémy a propracovanou osobností, v níž nechyběla právě zranitelnost nebo pochyby. Za zlom je v tomhle ohledu považována Fantastická čtyřka z roku 1961, která byla prvními polidštěnými superhrdiny, s nimiž se mohli identifikovat (většinou) náctiletí konzumenti komiksů. Následoval Spider Man, alter ego středoškoláka Petera Parkera, jehož zaměstnává stejně tak boj se zločinem v New Yorku jako láska a problémy spojené s dospíváním. „Jen to, že má hrdina superschopnosti, ještě neznamená, že nemá problémy,“ citovala Leeho BBC.

Postupně Lee přidával do příběhů i problematické linky jako například drogy - které byly nemyslitelné v dobách, kdy byl komiks kontrolován kodexem. Polidštění se přitom netýkalo jen superhrdinů, ale i autorů společnosti Marvel. Lee, jenž začal s komiksy v roce 1939, postupně zbořil dodržovanou praxi anonymity a u každého komiksu začal zveřejňovat kreslíře i autory textu, z nichž se – stejně jako z Leeho – staly známé osobnosti. Postupně se začali objevovat v dějových linkách samotných komiksů - a odtud pak Lee přešel na filmové plátno.

Nový přístup k superhrdinům jejich autorovi umožňoval rozehrávat škálu společenských problémů, aniž zároveň ztratil ze zřetele, že tvoří především příběhy pro zábavu. Díky tomu popularita Marvel komiksů rostla a Lee z malé společnosti pomohl udělat nejen jedničku mezi komiksovými nakladatelstvími, ale i multimediálního giganta se samostatnou filmovou divizí pod hlavičkou společnosti Disney, jež stojí za velkofilmy jako Avengers: Infinity War (2 miliardy dolarů celosvětové tržby) nebo trilogie Kapitán America (2,4 miliardy).

1988: Stan Lee s Lou Ferrignem (Hulk) a Erikem Kramerem (Thor) Autor: AP/ČTK

Sám Lee, který se narodil v roce 1922 v New Yorku židovským přistěhovalcům z Rumunska, přitom nedržel ke svým výtvorům právo a z veleúspěšných blockbusterů, které v posledních letech dominují kinům, mu neplynuly podíly na zisku. To ale nemění nic na faktu, že Marvel rovná se Stan Lee. A Stan Lee rovná se obrovsky propracovaný fikční svět, který nabízí přidanou hodnotu ke světu reálnému - a mnohdy i osvobozující únik z něj.

„Domníval jsem se, že to, co dělám, není obzvlášť důležité. Zatímco lidé staví mosty a podílejí se na lékařském výzkumu, já psal příběhy o fiktivních lidech, kteří dělali výjimečné, bláznivé věci a byli přitom oblečení do kostýmů,“ řekl v roce 2014 deníku Chicago Tribune, „Ale nakonec mi došlo, že zábava není něco nevýznamného.“


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].