Z ukrajinské baletky českou fotbalistkou: Díky kopané jsem našla novou rodinu

Dvanáct mladých žen se protahuje v kroužku uprostřed nafukovací haly, zatímco jejich trenér stojí opodál a zamyšleně rovná růžové fotbalové míče. Stejnou „holčičí“ barvu mají i dresy některých hráček a plastové mety rozestavěné po hrací ploše. Zakladatelka amatérského ženského fotbalového týmu Maria Dereglazova se rozhodla, že převrátí stereotypy vzhůru nohama právě tím, že si je vezme za své. A u hlavní barvy klubu neskončila.

Legraci z předsudků o ženách si udělala, i když vymýšlela název svého projektu – Roving Cobras. Zmiňuje všeobecně rozšířenou představu o tom, že ženské kolektivy jsou toxické. „Jako klubko jedovatých zmijí, které nejsou schopné jedna s druhou vyjít,“ přirovnává. Ostatně i ona si to dříve o skupinách žen myslela, dnes ale tvrdí opak. „Jsem přesvědčená, že ženský kolektiv může být zábavný, přátelský a podporující.“ Tým proto nazvala Roving Cobras neboli „bloudící kobry“ – to proto, že velká část hráček pochází ze zahraničí.

Během večerního tréninku na pražském Proseku se ukazuje, že slova o podpoře nejsou jen prázdnou frází. Zvlášť povedené zákroky se zakončením na bránu oceňují potleskem hráčky i trenér Ivan, který pochází stejně jako šéfka týmu Masha, jak si zdrobněle říká, z Ukrajiny. Většina hráček už s míčem pracuje poměrně sebejistě, nahrávky během úvodních cvičení jsou přesné.

Jedná se o středně pokročilou skupinu, která už má s kopanou určité zkušenosti. Třikrát týdně s ní chodí trénovat i Masha. Na hřišti je tak trochu babylon: ozývá se z něj angličtina, čeština, ukrajinština i francouzština. Také kouč často střídá jazyky, kterými k mezinárodnímu týmu mluví, někdy i v jedné větě: „Find your player. Charašo, da,“ křičí od postranní čáry. „Dochází k nám i hodně španělsky mluvících žen. Někdy si proto říkám, že se budu muset naučit spíše španělsky než česky,“ směje se Masha a přiznává, že s češtinou zatím moc nepokročila. „Jsem hrdá začátečnice.“