Dnes je draho. A bez auta se tu žít nedá

Pohled do volebních map po každém hlasování ukáže nový jev. Ukázal ho i letos. Ve volbách do Evropského parlamentu se zvedli ze židle lidé z malých obcí podél hranic krajů, kteří dříve volit nechodili. A díky tomu tady více než jinde uspěla dvojice mimoparlamentních protestních stran – Přísaha s Motoristy sobě a komunistická koalice Stačilo!. Obce na pomezí krajů se vyznačují vzdáleností od center a mnohdy si připadají zapomenuty, mají to všude daleko, ubývá v nich obyvatel stejně jako v pohraničí, nemají dobře dostupnou práci. Říká se jim „vnitřní periferie“. V jedné takové obci na pomezí krajů byl časopis Respekt popsat vnitřní odloučenost před třinácti lety. Co se za tu dobu v obci Jiříkov na Bruntálsku změnilo? A jak to vypadá na jiném vnitřním okraji, kde drtivě vyhrál lídr Motoristů Filip Turek?

Noví lidé

Nápis na velkém kameni u cesty na kraji obce Paseka inzeruje cyklostezku, která tu v roce 2009 vznikla z evropských peněz za tři miliony korun. Cyklisté se tu během hodinového čekání na autobus neobjeví žádní, stezka měří jen 450 metrů a vede do nedalekého sanatoria. Podle pána, který jde kolem, má však v budoucnu vzniknout napojení do vedlejší obce Dlouhá Loučka, vzdálené odsud dva a půl kilometru po silnici, už se o tom prý pár let jedná. 

Autobus do Jiříkova jede zvlněnou krajinou mírné vrchoviny Nízký Jeseník: táhlé louky, na nich krávy a ovce, kolem lesy. Slunečná přírodní idyla pokračuje, i když autobus po kilometru jízdy přejede hranici Olomouckého kraje a ocitne se v kraji Moravskoslezském. Jiříkov je první obec za hranicí a spadá pod něj ještě pět dalších malých sídel, každé s několika desítkami obyvatel. 

Jiříkov je vnitřní periferie jako z učebnice a Respekt život tady poprvé popsal v roce 2011. Tehdejší reportáž ukazovala pochmurné místo v krásné řídce osídlené krajině, kde se nehýbou ani ručičky hodin na chátrajícím kostele a kde lidé pracují hlavně načerno, aby nepřišli o dávky, protože výplaty jsou tak nízké, že pracovat oficiálně se nevyplatí; kdo si našel kvalifikovanou práci, tak se za ní časem místo dojíždění i přestěhoval. „Majitelka posledního obchodu v okolí měří propad počtem prodaných chlebů – ještě před šesti lety to prý bylo tak dvacet bochníků denně, dnes se jejich počet svezl na pět až šest,“ popsal to tehdy náš reportér. Kromě farmářské rodiny, která tu hospodařila sama bez dalších zaměstnanců, a řezbáře provozujícího Pradědovu galerii, jenž se snažil přilákat reklamou u silnic hlavně návštěvníky nedalekého hradu Sovinec, tu nebylo nic. 

Třináct let je pryč a něco se nezměnilo. Pradědova galerie je tu stále, farmáři také a stále nepotřebují zaměstnance, kostel dál chátrá a ručičky hodin zůstaly v nezměněné poloze. Obchod mezitím zavřel a výčep, v nějž se navečer na chvíli měnil, je pryč. Místo toho je na budově bývalého obchodu nápis Kavárna a turisté na kolech i místní si z ní na zahrádku nosí kávu, limonády, zákusky, slané obložené bochánky i pivo. Otevřeno má jen o víkendech a provozuje ji místní starostka Barbora Šišková. „Obchod už se tady nevyplatil, lidi si jezdili nakoupit autem do Rýmařova nebo si brali nákupy cestou z práce. Bez auta se to tady nedá,“ říká starší muž kousek od kavárny. Jméno říct nechce, protože „neznám vás a nemám jistotu, co by z toho v těch novinách bylo“.

U evropských voleb, jak říká, volil komunistickou koalici Stačilo!. „Za nich nebylo tak draho,“ vysvětluje svůj výběr. Tohle uskupení skončilo v Jiříkově s 15 procenty (celostátně 9,5) na druhém místě za hnutím ANO (tady 37 procent, celostátně 26 procent); o třetí příčku se s třinácti procenty podělila SPD Tomia Okamury (celostátně 5,7) a koalice Přísaha a Motoristé sobě s lídrem Filipem Turkem (celostátně 8,5 procenta). Vláda v Jiříkově propadla: koalici Spolu volilo sedm procent lidí. „Za nich je moc draho,“ vysvětluje neúspěch volič komunistů. „Ale tady je to veselejší než dřív. Starostka to tu rozhýbala.“