Tady dnes mohl být krásný les. Stačilo, kdyby myslivci dělali svoji práci

Ve zvlněné krajině poblíž obce Chrastavec na Svitavsku se na okraji louky pase stádo zvířat, podle skvrnité srsti jde o daňky. Většinu tvoří samice, ale je mezi nimi i pár samců, kteří se vyznačují širokými lopatovitými parohy. Přítomnost člověka ale zvěř po pár vteřinách vyruší a stádo se rozprchne do lesa. Vidět tyto majestátní tvory zblízka ve volné přírodě je pro novináře z Prahy vzácností, Milan Hron, který sedí za volantem terénního auta a po okolní krajině provází novinářskou návštěvu, však nadšený není. „Oni jsou krásní, ale je jich tu moc,“ říká prošedivělý padesátník v khaki svetru a holinách.

Hron pracuje jako lesní správce, jehož úkolem je pečovat o zdejší porosty – a právě daňci mu jeho činnost komplikují. Kdyby vysadil jedle nebo buky, které mají zdejší lesy udělat pestřejší a odolnější vůči kůrovci a klimatickým změnám, zvěř je hned sežere. V bezpečí ale nejsou ani smrčky, které daňci také okusují nebo ničí svým parožím. „Takhle to dopadne, když tu něco vysadíte,“ ukazuje Hron na paseku porostlou zakrslými jehličnany.

Před dvaceti lety vysázené stromky už měly dosahovat do výšky několika metrů, ale na rozdíl od skupinky několikametrových stromů opodál, které unikly pozornosti zvířat, jsou sotva půlmetrové. Stromky lze chránit pomocí nátěrů, což ale není při stálé přítomnosti zvěře účinné, nebo oplocení, ale to je zase velmi drahé a časově náročné. „Tady dnes mohl být krásný les z přirozené obnovy. Přitom by stačilo, kdyby myslivci dělali svoji práci. Ale jim tenhle stav vyhovuje, protože mají co lovit,“ popisuje Hron.

Daňci jsou totiž v okolních lesích extrémně přemnožení. Na relativně malém území několika desítek čtverečních kilometrů u soutoku říček Svitava a Křetínka jich podle nedávného sčítání volně běhá přibližně tisíc, ačkoli podle státem určených pravidel by jich tu mělo žít maximálně čtyřicet. Kromě správce lesa si na to stěžují i místní zemědělci, kterým ničí úrodu. Starostovi Chrastavce zase naštvaní obyvatelé líčí, jak jim zvěř pustoší zahrady.

Situace na Svitavsku je extrémní, ale problém s vysokými stavy spárkaté zvěře řeší celé Česko. Nejen daňci, ale také jeleni sika nebo divoká prasata jsou několikanásobně přemnožení, způsobují miliardové škody a dlouhodobě brání obnově zdejších lesů. Situaci má pomoci řešit nově navrhovaný myslivecký zákon, jenž by měl stavy zvěře přísněji kontrolovat. V Chrastavci a okolí se nicméně majitelé pozemků rozhodli nečekat a problém vzali do svých rukou. I sonda do jedné obce na českomoravském pomezí přitom ukazuje, že bez legislativy to jde těžko. A že se jedná o mnohovrstevnatý problém s mnoha tlaky a hráči s protichůdnými zájmy, mezi nimiž se shoda hledá velmi složitě.  

Ocitl jsem se v nemilosti

Problém s daňky na Svitavsku má kořeny v devadesátých letech minulého století, kdy ve zdejších lesích bylo zvěře mnohem méně. Daněk tu tehdy nežil vůbec, zdejší myslivci se ho rozhodli vysadit, aby místní krajinu oživili. Otcem myšlenky byl zemědělec a někdejší předseda místního mysliveckého sdružení Karel Dvořák, který dnes už nežije, ale jeho syn si akci dodnes dobře pamatuje. „V bednách na náklaďáku jsme v lednu 1986 přivezli deset kusů z původně maďarského chovu. Jeli jsme pro ně do Prahy do terénního hospodářství v Krči,“ vzpomíná ve své kanceláři v obci Brněnec nedaleko Chrastavce Karel Dvořák junior.

Zvířata nejdříve žila v malé oboře, poté byla vypuštěna do volné přírody. Daňkům se v kopcovité a lesnaté krajině dařilo, šířili se do okolí a jejich počty rostly. Původní ideou byla chovatelská oblast, v níž by se udržovaly stavy daňků, jež by byly schopné přežít a zároveň nezatěžovaly okolní krajinu, tedy neničily lesy a pole. Vyhláška ministerstva zemědělství z těchto důvodů určuje tzv. normované stavy zvěře, které mají za úkol udržovat právě myslivci. Nikdo jiný to u nás dělat nesmí. Pro zmíněnou chovatelskou oblast na Svitavsku bylo určeno, že zdejší daňčí populace má mít 38 kusů. Noční sčítání, které tu za použití termovize na jaře v roce 2022 provedl Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM), však napočítalo celkem 985 kusů daňčí zvěře, tedy zhruba 25násobné překročení stavu. Jak to, že se počty zvěře tak dramaticky vymkly kontrole?

Odpovědět je možné několika způsoby. První nabízí citovaný lesní správce Milan Hron – na vině jsou hlavně myslivci, kteří je dostatečně nelovili, protože jim vysoké stavy zvěře vyhovují. „Když jste myslivec, vaším zájmem je, aby v lesích žilo tolik zvěře, že za každých okolností něco ulovíte, a pak můžete na přehlídkách ukazovat trofeje. Cesta k vysokým početním stavům vede především přes samice – nositelky přírůstu populace, které myslivci loví minimálně nebo neochotně,“ říká Hron, jenž pracuje jako správce lesa pro menší vlastníky a mimo jiné i pro obec Chrastavec. A dodává: „Myslivci zároveň většinou nejsou vlastníky lesů či polí, takže jim nevadí, že na nich přemnožená zvěř působí velké škody.“

S tím souhlasí rovněž citovaný Karel Dvořák, dlouholetý člen mysliveckého spolku v Chrastavci, který je zároveň zemědělcem. Idea byla dobrá, ale vymkla se z rukou. „Rozrostlo se to víc, než jsme čekali, protože myslivci nedbali odborných rad,“ přiznává. Podle Dvořáka bylo možné šíření daňků zabrzdit před dvaceti lety, ale kolegové v mysliveckém spolku o to neměli zájem. V posledních letech sice spolek začal lovit stovky kusů ročně, ale ke snížení stavů to pořád nestačí, zvěř už je rozšířená do širokého okolí. „Byli tam někteří, kteří se opravdu snažili a ulovili třeba padesát kusů daňčího za rok, ale jiní se vezli a ulovili třeba jen jeden kus a chtěli lovit výhradně samce kvůli trofejím,“ říká.

Proč tedy jako člen spolku neusiloval o nápravu? „Já jsem se snažil, ale byl jsem v menšině a byl jsem kvůli tomu v nemilosti,“ namítá Dvořák a vzpomíná, že kolega, který si v mysliveckém spolku stěžoval na škody na svém pozemku, svoje členství ve sdružení raději vzdal a odešel z něj. Vinu za přemnoženou zvěř nicméně podle Dvořáka nenese jen myslivecké sdružení v Chrastavci, ale i sousední spolky hospodařící v celé daňčí oblasti, které se chovaly podobně nebo lovily ještě méně.

Neuvěřitelně rozdílné

Podle lesního správce Hrona však odpovědnost nese i zdejší systém, který takovou praxi umožňuje. Majitelé lesů či polí na svých pozemcích většinou sami neloví a redukci zvěře tradičně přenechávají mysliveckým spolkům, tedy sdružením lidí, kteří tuto činnost vykonávají ve volném čase. Tyto spolky si pozemky od vlastníků pronajímají a získávají nárok na ulovenou zvěř.

Myslivci sice mají zákonnou povinnost zvěř každé jaro sčítat a podle toho předkládat plány lovu, ale nikdo nekontroluje, jestli sčítání odpovídá realitě, ani jestli ulovili tolik, kolik uvádějí. „Oficiální údaje myslivců, které udávají ve statistických hlášeních, s údaji zjištěnými z monitoringu, který v oblasti honitby Chrastavec dělal VÚLHM, jsou někdy až neuvěřitelně rozdílné,“ potvrzuje vedoucí odboru životního prostředí ve Svitavách Marek Antoš.

Konkrétní majitel, který není spokojen s tím, jak myslivci na jeho pozemku hospodaří, a vadí mu škody na jeho lese či na poli, má zároveň jen omezené možnosti, jak s tím něco dělat. Myslivci si totiž nepronajímají pozemky od jednotlivých vlastníků, ale tzv. honitby – tedy pevně stanovené a jasně ohraničené územní celky o rozloze pět set hektarů a více, které často zahrnují pozemky mnoha drobných vlastníků. Majitelé těchto pozemků v dané honitbě jsou sdruženi v tzv. honebním společenstvu, které o pronájmu rozhoduje hlasováním na valné hromadě.

Běžná praxe pak je, že myslivecké spolky před jejím konáním drobné vlastníky pozemků obejdou, získají od nich plnou moc a v hlasování si zajistí většinu – tedy i pronájem na další období. „Mnoha drobným vlastníkům vyhovuje, že se o lov na svém pozemku nemusí starat, tak jim to podepíšou. Někteří starostové obcí vlastnících lesy se spokojí s tím, že jim myslivci slíbí zvěřinu pro obecní ples. Valné hromady se navíc konají jednou za deset let, takže příležitostí něco změnit moc není,“ říká Hron. Když se objeví majitel pozemku, který by chtěl něco změnit, je většinou v nelehkém postavení.

Povoláme lovce

Své o tom ví Josef Zehnálek, soukromý zemědělec ze Študlova, který leží hned vedle Chrastavce. Hospodaří na pozemcích o rozloze zhruba dvě stě hektarů. Už před třinácti lety si stěžoval u mysliveckého spolku, že mu daňci ničí pole. V chrastavecké honitbě o rozloze přes tisíc hektarů vlastní asi sto hektarů, což je na zdejší poměry velká plocha. Většina pozemků je rozdrobená mezi stovky vlastníků, kterým byly vráceny při restitucích v devadesátých letech. Ale i tak má Zehnálek omezené slovo při rozhodování, komu se honitba pronajme k lovu. Mysliveckému spolku vyčítal, že v chrastavecké honitbě – jedné ze tří částí chovatelské oblasti – je normovaný stav daňků dvanáct kusů, ale žilo jich tam mnohem více. A požadoval, aby se tedy více lovilo.

Na valné hromadě honebního společenstva, která se v roce 2013 konala v chrastavecké hospodě, se mu však podařilo dostat na svoji stranu další vlastníky. „Dostal jsem se do pozice, kdy jsem mohl rozhodnutí o dalším pronájmu mysliveckému spolku blokovat, ale to jsem nechtěl. Chtěl jsem, aby myslivci začali rozumně hospodařit,“ říká. Jako podmínku pro další pronájem honitby mysliveckému spolku Chrastavec si tehdy kladl, že spolek bude udržovat normované stavy. „Jenže jejich právník napsal tento slib tak, že nebyl právně závazný, což jsem zjistil až později,“ vzpomíná Zehnálek.

V dalších letech pak sledoval, jak zvěře přibývá a dál mu ničí úrodu – na důkaz ukazuje fotografie daňčího stáda na poli. Ke škodám docházelo nejen na jeho pozemcích v honitbě Chrastavec, ale i na těch, které vlastní v sousední honitbě. Škody na poli v řádech statisíců korun pečlivě dokumentoval, ale spolek žádosti o odškodné zamítal. Jen výjimečně se mu podařilo získat částečnou kompenzaci, ovšem řádově nižší, než byla škoda. „Je to o nervy. Sedí proti vám osm myslivců a dělají z vás vola. Říkají, ať používáte ohradníky a chemické odpuzovače. To ale na daňky vůbec nefunguje. Jediné řešení je vystřílet je,“ říká zemědělec.

Ve snaze o nápravu nicméně nepolevil. Spolu s dalšími tlačil na místní státní správu a výsledkem bylo, že si krajský úřad v Pardubicích u VÚLHM objednal zmíněné sčítání zvěře ve zdejší chovné oblasti. To prokázalo, že daňčí populace tu 25násobně převyšuje normovaný stav. Zároveň se poté Zehnálkovi podařilo dosáhnout ukončení pronájmu honitby Chrastavec místnímu mysliveckému spolku. Mimo jiné díky tomu, že se v kraji objevil silný investor, miliardář Jaromír Tesař, který tu začal skupovat zemědělské pozemky a měl zájem na tom, aby se stavy zvěře začaly snižovat.

Spolu s ním měl Zehnálek v honebním společenstvu většinu a pronájem spolku loni ukončili. Poté přišli s řešením, které je v českých poměrech poměrně netradiční – v chrastavecké honitbě od letošního roku provádí lov samo společenstvo. Jeho předseda vydává povolenky vybraným lidem s loveckým oprávněním. Mezi nimi jsou i bývalí členové mysliveckého spolku, jako třeba Dvořák junior. Jiní povolenku nedostali, což mezi nimi vyvolalo velkou hořkost.

Loví i Zehnálkovi synové, kteří hospodaří na rodinném statku. „Syn chodí lovit v noci, přes den je na poli. Koupil si termovizi a zrovna včera střelil dva kusy,“ říká Zehnálek. Pro letošní sezonu si honební společenstvo v Chrastavci stanovilo ambiciózní cíl ulovit do konce příštího března přes tři sta daňků, zatím je na polovině. „Věřím, že to splníme. A když ne, povoláme si na to další lovce,“ plánuje Zehnálek.

Vláda chce nový zákon

I kdyby se však v Chrastavci povedlo stavy snížit, zvěř se může přesunout jinam, kde zatím není takový zájem o intenzivní lov. A podobný problém existuje i na mnoha dalších místech, protože spárkatá zvěř je přemnožená celorepublikově, byť v různé míře. „Početnost spárkaté zvěře dlouhodobě vzrůstá a tento fenomén lze pozorovat v celé Evropě,“ říká mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý s tím, že důvody, které k tomu přispívají, mohou být i teplejší zimy či větší výnosy zaručující dost potravy. 

Nárůsty ilustrují počty ulovené zvěře. Zatímco v roce 2003 bylo v celém Česku dle dat Českého statistického úřadu uloveno 8420 kusů daňčí zvěře, o dvacet let později už to bylo 45 335 kusů. Výrazný nárůst proběhl i u jelení nebo srnčí zvěře, i když ne v takové míře. Nárůst je patrný i na míře poškození lesních porostů zvěří: podle dat Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL) jsou nejvíce poškozeny v Karlovarském a Olomouckém kraji a na severní Moravě.

Problém by podle správce Hrona mohl pomoci vyřešit nový myslivecký zákon navržený vládou letos v červnu. Jeho předkladatelem je ministr zemědělství Marek Výborný a jeho cílem je podle mluvčího rezortu „dosáhnout vyváženého vztahu mezi zvěří a jejím prostředím“. „Stát chce společně s řadou vlastnických subjektů dosáhnout stavu, že bude možné přirozené obnovování druhově pestrého lesa se zachováním všech druhů zvěře,“ říká Bílý.

Myslivcům nařizuje mimo jiné jednotně dokumentovat ulovenou zvěř, aby počty odpovídaly realitě. „Pak by bylo možné kontrolovat i plnění navýšení lovu zvěře na základě realizovaných sčítání,“ popisuje Jan Cukor z VÚLHM. O tom, jak intenzivně se bude kde lovit, má podle návrhu zákona rozhodovat stát. Početnost zvěře v dané lokalitě se má nově určovat podle stupně poškození porostů v dané lokalitě. Míru poškození porostů mají zkoumat pracovníci ÚHÚL.

„Laicky řečeno by na základě zvyšování či snižování poškození lesa mělo docházet k navyšování, anebo naopak ke snižování plánů lovu spárkaté zvěře, aniž by byla známa její početnost,“ říká Cukor. Pokud pak uživatel honitby plán lovu nedodrží, zaplatí pokutu.

Velká část myslivců však právě s touto částí zákona nesouhlasí. „Rozhodovat o tom, kolik čeho se bude lovit, musí zásadně držitel honitby, to jsou majitelé lesa, pole, rybníků. Oni nejlépe vědí, kolik je venku zvěře,“ říká i zmíněný zemědělec a myslivec Dvořák, přestože je pro větší odlovy v případě nutnosti, jako je tomu u Chrastavce. Zákon opakovaně kritizuje také předseda Českomoravské myslivecké jednoty Jiří Janota. Podle něj hrozba pokutování myslivců, kteří svou činnost dělají dobrovolně ve volném čase, povede ke snižování jejich počtu, což problém se zvěří jen zhorší. „Myslivci se bouří na sociálních sítích. Proč nás chtějí pokutovat za to, že ve svém zájmu desetitisíce hodin děláme službu pro stát?“ napsal v komentáři pro web Myslivost.cz.

Ministerstvo návrh hájí s tím, že dosavadní systém vedl k tomu, že sčítání provedená myslivci mnohdy neodpovídala realitě. „Reakci pana předsedy Janoty chápu jako snahu shodit novelu pod stůl a zachovat současný stav, který možná vyhovuje části myslivců, ale zcela neodpovídá situaci v našich lesích. Není možné systém, který je zjevně nefunkční, udržovat další desítky let beze změny,“ řekl ČTK Výborný. Snahou jednoty je podle ministra pouze brzdit legislativní proces, aby jako už šestkrát v minulosti dokázali i posedmé zabránit nutné změně pravidel v myslivosti.

Další novinkou je, že by menší vlastníci mohli získat větší kontrolu nad svými pozemky. Podle současného nastavení je minimální velikost honitby 500 hektarů, což vede k tomu, že se majitelé malých pozemků při hlasování snadno ocitnou v menšině. Nový zákon snižuje povinnou minimální rozlohu na 250 hektarů, což má drobným vlastníkům umožnit zakládat menší honitby.

Vznik zákona naopak vítají především správci lesa a malí zemědělci, kteří o jeho prosazení usilují už roky. K přijetí zákona na začátku prosince v otevřeném dopise ministra Výborného vyzvala skupina více než tří set vědců a odborníků, mezi nimi například František Krahulec z Botanického ústavu Akademie věd ČR nebo Pavel Kindlmann z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR. Do konce funkčního období vlády nicméně zbývá necelý rok a zákon půjde do prvního čtení nejdříve v prosinci. „Před pár lety už se to takhle stalo, k finálnímu projednání nedošlo. V tom případě zákon zapadne a pojede se dál jako dosud,“ říká lesní správce Milan Hron.