Do prezidentského úřadu v Brazílii se vrací Lula. Satanista vyhnal kanibala

Brazílie má za sebou dramatickou neděli (a pozorovatelé z Evropy dramatickou noc). První výsledky hlasování v druhém kole tamních prezidentských voleb poslaly do vedení obhajujícího prezidenta Jaira Bolsonara a čísla jakoby dávala za pravdu průzkumům, v nichž radikální populista přezdívaný „tropický Trump“ v posledních týdnech nabíral na podpoře. Navíc panovalo podezření, že průzkumy jeho postavení podceňují, v prvním kole získal o více než deset procent hlasů více, než se čekalo.

V Brazílii se hlasuje elektronicky a více než dvousetmilionová země dokáže zpracovat výsledky během několika hodin. A jak běžel čas, Bolsonarův soupeř, bývalý prezident Luiz Inácio Lula da Silva, posiloval, pak se součty vyrovnaly a o pár desítek minut později už stoupenci levice začínali bujaře slavit. Vývoj byl jasný, byť konečné výsledky zůstaly velmi těsné. Exprezident, který vládl v Brazílii v letech 2003–2011, vyhrál o necelá dvě procenta hlasů.

V Bolsonarově táboře zavládlo zjevné zděšení. Stoupenci plakali a hlasitě se modlili, aby Bůh zachoval Brazílii. Sám Bolsonaro zmizel a v době, kdy vznikal tento text, stále nevydal žádné prohlášení, nepronesl projev ani nezatelefonoval svému soupeři. Dlouho před volbami systematicky zpochybňoval možný nepříznivý výsledek, jeho voliči běžně a hlasitě doufají, že proti vítězství „komunistů“, za něž Lulovu koalici považují, zasáhne armáda. Ta však nikdy velké nadšení po násilném převzetí moci neprojevila a v prvních hodinách po oznámení výsledků voleb to na žádné povstání „bolsonaristů“ nevypadá.

Co bude dál? Největší latinskoamerická země je v tuto chvíli rozštěpená na dva naprosto nesmiřitelné tábory, jejichž příslušníci se navzájem považují nikoliv za politické soupeře, ale za smrtelné nepřátele. Kampaň se v posledních týdnech dostala do roviny zavánějící absurditou. Lula byl bez nadsázky obviněn se spolčení s ďáblem a ze záměru, že hodlá zavřít evangelikální kostely a modlitebny. Bolsonaro čelil nařčení z kanibalismu a pedofilie. Jedna strana je přesvědčená, že porazila fašismus. Druhá, že v zemi zvítězili marxističtí antikristé rozvracející civilizaci. Záběry a fotografie z manifestací a povolební noci jako by pocházely ze dvou míst na opačných pólech planety.

Bolsonaro ale prohrál nečekaně těsně. Jeho sílící pozice před oběma koly voleb naznačuje, že významné části země nepřijde ani zdaleka tak nepřijatelný, jak by se mohlo zdát (a jak by bylo možné očekávat v případě politika, jehož opozice viní ze zbytečné smrti 700 tisíc lidí během covidové pandemie). Kulturně se dosluhující prezident opírá o nejreakčnější a nejkonzervativnější segmenty společnosti, jeho otevřené pohrdání jakýmikoliv menšinami je naprosto odpudivé.

Ekonomicky nicméně Bolsonarův konečný účet zase tak špatný není, Brazílie se za jeho úřadování vymanila z recese a alespoň částečně provedla dlouho odkládanou důchodovou reformu. Bolsonaro také není zdaleka tak necitlivý vůči chudým Brazilcům, jak je někdy líčen, během pandemie zavedl sociální dávky, jež jsou někdy považovány za předobraz nepodmíněného příjmu a jejich platnost prodlužoval i po doznění krize.

Oživení nicméně provázela také inflace, takže v zemi se letos snížila nezaměstnanost na úroveň roku 2015, ale mnoho Brazilců se přesto propadlo do chudoby, jež má v brazilských slumech reálně podobu kručení v žaludku. Nicméně pro Bolsonara zdaleka nehlasují pouze horliví evangelikálové nebo milovníci zbraní a latinského machismu, ale také podnikatelská střední třída, byť často se zacpaným nosem a zavřenýma očima. Najít především v bohatších státech Brazílie soukromého podnikatele, jenž by hlasoval pro Lulu a jeho Stranu pracujících, není jednoduché.

Lula ostatně také není neposkvrněný symbol dobra. Nejchudší Brazilci mu nikdy nepřestanou být vděční za to, že v době své vlády přesměroval část finančních toků do systému sociálních dávek (tzv. Bolsa Familia). Kritici k tomu ale přidají, že další část „odklonil“ do systematické korupce, v jejichž sítích nakonec sám uvízl a skončil s vysokým trestem ve vězení. Z toho byl sice po více než roce zase propuštěn, ale rozhodnutí Nejvyššího soudu dodnes vyvolává spory a důvody propuštění jsou procedurální, nikoliv věcné. V očích velké části Brazílie zůstává Lula korupčníkem - stejně jako celá jeho strana.

Světová veřejnost k Lulovi upíná naději v souvislosti s ochranou Amazonského pralesa. V tom se nemýlí: Bolsonaro se nijak netajil naprostým pohrdáním jak k samotné existenci nezkultivované krajiny, tak k jejich původním obyvatelům (obvinění z kanibalismu vyplývá ze staršího videozáznamu, na němž se Bolsonaro vytahuje, že by neměl problém ochutnat pokrm z lidského masa, který podle něj připravují kanibalističtí Indiáni).

Za Lulova prezidentování se skutečně rychlost kácení a další destrukce pralesa radikálně snížila a Lula slibuje, že zasáhne proti nelegální těžbě, jež za Bolsonarova povzbuzování v posledních letech rozbujela. Není důvod nevěřit, že to Lula myslí vážně, žádný konkrétní plán nicméně během kampaně nepředstavil. Jisté ale je, že v případě Bolsonarova vítězství by naděje na zastavení zkázy Amazonie byly nulové.

Lula nebyl příliš konkrétní ani v dalších bodech svého programu. Pro mnohé byl jasnou volbou jednoduše kvůli nutnosti zbavit se Bolsonara, ale v mnohém sedmasedmdesátiletý exprezident působí jako muž minulosti. Stěžejním argumentem návratu do úřadu byl během kampaně úspěch jeho prvního vládnutí, ten se nicméně odehrával v době boomu prodeje komodit včetně ropy - a krátce po předání moci do rukou své vytipované následovnice Dilmy Rousseff  ho vystřídala hluboká recese.

Stárnoucí Lula ještě častěji než dříve nachází obdivná slova k režimům na Kubě či ve Venezuele a jeho celkový pohled na svět odráží klasické nastavení latinskoamerického stoupence levice, v němž není na světě problém, za nímž by nestál americký imperialismus. Válku na Ukrajině tak má podle čerstvě zvoleného brazilského prezidenta minimálně částečně na svědomí expanzivní politika USA a NATO.

Brazilci neměli snadné rozhodování a nakonec zvolili menší zlo. Po Trumpovi (a částečně Borisi Johnsonovi) je Bolsonaro dalším nacionalistickým populistou v čele velké země, který byl vypoklonkován z úřadu. Brazílie je nicméně v tuto chvíli rozpolcená snad ještě víc než notoricky znesvářené Spojené státy. A Bolsonaro ke své porážce stále zarytě mlčí.