Prosazuje vláda korespondenční volbu, která znemožní hlasovat mladým lidem v zahraničí?

Jde o proces, jehož mrtvolnost bezpochyby patří k nepochopitelným civilizačním dluhům této země. Teď jsou korespondenční volby (tedy snadná možnost vybírat zdejší politickou reprezentaci na dálku bez ohledu na místo aktuálního pobytu) opět na chvíli v kurzu. Posvětila je vláda a projednávají se v Poslanecké sněmovně na mimořádné schůzi. Na sítích se mezitím šíří obavy, které činí zmatenými i samotné podporovatele korespondenčního hlasování. Návrh vládní většiny prý bude diskriminovat mladší voliče, kteří jsou v zahraničí na studijních pobytech typu Erasmus nebo na výzkumných stážích. Jde o reálné riziko? A znamenají tyto námitky, že snadná možnost volit ze zahraničí se opět odkládá?

Nedomyšleno

O korespondenčním způsobu hlasování, které je v českém kontextu možné v celostátních volbách do Poslanecké sněmovny, na Pražský hrad a do Evropského parlamentu, politici mluví už přes patnáct let. Návrhy z per vládních kabinetů se příliš neliší, nicméně experti je dosud příliš důkladně nezkoumali. Mimo jiné proto, že změna nikdy neměla valné šance na schválení parlamentem. Zjednodušeně řečeno se prosadil utilitární pohled, že ti, kdo zrovna byli u moci, měli pocit, že se jim hlasy ze zahraničí nevyplatí. Teď se ale konstelace změnila. Česko je historicky nejblíže k přijetí změny, kterou již v Evropě neumožňuje jen pár zemí (kromě ČR ještě Francie, Malta, Island a Chorvatsko). Současná vládní koalice má nejen většinu ve sněmovně i v Senátu, ale zároveň tento institut vládní strany aktivně prosazují. Volit by se tak v ideálním scénáři mohlo už na podzim 2025 v příštích sněmovních volbách.

Korespondenční volba představuje způsob, jak zjednodušit účast ve volbách tuzemským občanům pobývajícím v zahraničí, kterých je podle odhadů ministerstva zahraničí momentálně něco mezi 400–600 tisíci. Když chtějí čeští občané v zahraničí dnes volit, mohou tak učinit dvěma způsoby – prostřednictvím voličského průkazu, který vydává český obecní úřad v místě jejich trvalého bydliště, nebo pokud v Česku zrovna pobyt nemají, tak zápisem do speciálního seznamu voličů na zastupitelských úřadech v zahraničí, kam v den volby osobně dorazí vhodit hlasovací lístek. Je evidentní, že jak cesta zpět domů, tak osobní účast na ambasádě představuje pro statisíce zahraničních voličů (včetně tisíců studentů a akademiků na stážích) zásadní komplikace – například kvůli velké vzdálenosti, kterou je potřeba urazit od místa bydliště k volební místnosti, nebo kvůli komplikované cestě do Česka „jen“ odvolit.

Vládní koalice slibovala, že tato zásadní omezení odstraní. Na začátku prosince 2023 skupina poslanců z vládních stran, zahrnující premiéra, předsedkyni sněmovny a zbylé předsedy vládních stran, poslala do dolní komory novelu zákona o správě voleb, která zavádí korespondenční volbu. Jen o týden později návrh posvětil Fialův kabinet. Byla to relativně rychlá akce: za měsíc a půl se změna dostala na mimořádnou schůzi sněmovny. A právě v tento moment začaly vycházet najevo pochybnosti.

Někteří pozorovatelé veřejného dění – například jeden z autorů podcastu Kecy a politika Petros Michopulos – začínají namítat, že návrh zákona si lze vykládat i tak, že by znesnadnil zapojení mladší generace do voleb. Problém prý spočívá v základní podmínce pro účast v korespondenční volbě, a tou je zápis do takzvaného zvláštního seznamu voličů na zastupitelském úřadě (velvyslanectví či konzulátu), v jehož okrsku bude zájemce volit. Aby byl český občan do seznamu zapsán, musí mimo jiné kvůli zaslání volebních obálek a dalších dokumentů „doložit“ svou adresu pobytu v zahraničí.