Polský senátor a úplatky: Jak se při útoku na opozici hodí televize bez zábran

Současným nepřítelem číslo jedna polské vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) je donedávna nenápadný profesor a elitní chirurg. Tomasz Grodzki sice není politický nováček - za Občanskou platformu (PO) byl dlouhá léta radní v domovském Štětíně a od roku 2015 je senátorem. Ale nikdy nepatřil mezi nejviditelnější postavy své strany, natož polské politiky.

Ve volbách v říjnu loňského roku však Senát velmi těsně, o jediný mandát, získala opozice. A po dlouhém rozmýšlení a taktizování došly nevládní strany k tomu, že právě Grodzki je nejrozumnější volbou do čela horní komory. Opozice správně předpokládala, že šéf jí ovládaného Senátu bude v první linii politické a mediální války s vládou. A první šrapnely přiletěly rychle i s překvapující silou.

Zlý sen protivníků

Grodzki byl trochu nečekaná, ale logická volba. Je ukázkovým “lékařem v politice”, dokladem toho, proč politické partaje touží dostat na své kandidátky zasloužilé doktory. Uhlazený a distingovaný šedesátník má za sebou mnoha zásluhami ověnčenou kariéru v nezpochybnitelné branži. Na prodlužování lidských životů komplikovanými, někdy i zcela unikátními operacemi plic není možné najít poskvrnu. Vystupuje s klidem člověka, který už toho hodně vykonal a nad tímto konáním nemá ani on, ani nikdo jiný důvod pochybovat. Skvělé lékařství sice z nikoho dobrého politika nedělá, ale kombinace dobrý politik-skvělý lékař je sen voličů - a zlý sen politických protivníků.

Jen jedna věc může všeobecně uznávanou gloriolu otočit v pravý opak - když takový lékař svou mimořádnou moc zneužije k obohacení. A v nejoblíbenějším vyhledávači planety v současnosti vyskočí slovo “úplatek” záhy po napsání slova “grodzki”. Je to zásluha politiků PiS, provládních médií a především polské veřejnoprávní televize TVP. Od momentu, kdy byl zvolen do čela Senátu, sledují novináři média, jež zcela otevřeně slouží vládě, stopu údajných úplatků, o které si měl profesor říkat pacientům.

Grodzki všechna obvinění odmítá, podle redaktorů provládních portálů a TVP se však přihlásila zhruba dvacítka lidí, od kterých si Grodzki měl peníze vzít. Všichni jsou však anonymní. Redaktor Radia Szczecin Tomasz Duklanowski ve vysílání TVP říká, že svědectví je řada, jsou velmi otevřená a všechna hovoří o tom, že Grodzki žádal výměnou za nutnou operaci protislužby či přímo částky - materiál ale teprve připravuje a svědectví svých zdrojů ověřuje. Poměrně unikátně tedy vyzrazuje jádro svého sólokapra ještě před tím, než jej zveřejnil. Portál wpolityce.pl, jakási obdoba tuzemských Parlamentních listů, pak uspořádal mezi svými čtenáři anketu, zda věří obviněním proti Grodzkému. Když nepřekvapivě dopadla v neprospěch lékaře, jakožto průzkum veřejného mínění jí odvysílala TVP.

Zástupce nemocnice

Pochopitelně není vyloučené, že Grodzki svého postavení zneužíval, ale žádné hmatatelné důkazy k dispozici nemáme  - kromě obvinění neznámých lidí identifikovaných jen křestním jménem. Grodzki prostřednictvím svého advokáta připravuje žalobu za poškození dobrého jména. Míří dokonce ještě výš - žádá polskou kontrarozvědku, aby se obviněními zabývala, protože obvinění pokládá za atak na ústavního činitele, tedy na stát.

Pod svým pravým a celým jménem se naopak přihlásil muž jménem Tadeusz Staszczyk. Za bývalým Grodzkého pacientem měl na konci prosince přijít neznámý muž, který se představil jako “zástupce nemocnice” a nabídl mu pět tisíc zlotých (zhruba pětatřicet tisíc korun) za to, že obviní lékaře z korupce. Staszczyk jej z domu vykázal a zavolal Grodzkému. Kdo byl onen “vysoký a obtloustlý” muž, který měl Staszczykovi nabízet peníze, není známo.  Známo je, že Staszczyk je nejspíš veden v historických záznamech jako příslušník Úřadu veřejné bezpečnosti, brutální tajné policie padesátých let - což v očích příznivců vlády jeho svědectví znedůvěryhodňuje a v očích opozice s kauzou nijak nesouvisí.

Seriózní sondáž veřejného mínění, která by ukázala, komu Poláci věří, zatím není k dispozici. Ale jak píše v komentáři respektovaný nezávislý deník Rzeczpospolita, dělící linie půjde bezesporu po na hranici voličů vládní PiS a opozice. A především -  že “ono už něco na profesorovi ulpí”.

Vládní politici, nejnověji náměstek ministra spravedlnosti Michał Wójcik, vyzývají Grodzkého k rezignaci. Podle Wójcika by měl Grodzki “vysvětlit, proč je tak nervózní”, a odstoupit, protože celá věc je velmi nejasná. Grodzki to dle svých slov nemá v úmyslu, naopak využívá svou ústavní roli i k zahraniční politice - což vládě vadí a obviňuje jej z porušování ústavy.

Jde především o takzvaný náhubkový zákon - podle něj polští soudci nesmí zpochybňovat služební poměr jiného soudce, jinak mohou být přeložení na jiný soud, nebo rovnou vyhozeni. Smysl zákona je podle opozice i nezávislých pozorovatelů jediný. Polští soudci dostali od unijního soudního dvora za úkol přezkoumat zákonnost předchozích vládních změn v justici. A podle navrhovaného zákona by takové přezkoumávání bylo protizákonné.

Reputační katastrofa

Tento týden Grodzki přijal od české místopředsedkyně EK Věry Jourové pozvání do Bruselu. Cílem měla být právě debata nad vládním návrhem zákona. Jourová pozvala i premiéra, prezidenta a šéfa poslanců. Všichni jsou z PiS, a tak přijel z pozvaných jen Grodzki. “Byla to výměna pohledů, ale na začátku jsme se shodli, že vláda práva je nenarušitelná. Zbytek času jsme věnovali tomu, jestli se návrhem zákona dá něco dělat,” popsal Grodzki setkání, které bylo bezpochyby velmi vstřícné.

Eurokomise návrh otevřeně kritizuje - a Polsku, které je už teď Komisí oficiálně vyšetřováno pro možné narušení vlády práva, s jistotou ještě přitíží. Nadto Grodzki pozval do země delegaci Benátské komise, právnického orgánu Rady Evropy, aby vládní návrh posoudila na místě.

Grodzki a jeho kolegové v Senátu se budou návrhem zákona zabývat příští týden. Co s ním provedou, je ale víceméně jedno. Ať už ho vrátí poslancům do Sejmu v jakékoli formě, mírná převaha vládní PiS zaručuje, že dolní komora senátní úpravy či veto přehlasuje. A následný podpis prezidenta Andrzeje Dudy (také za PiS) se má za jistý.

Pokud tedy bude PiS chtít, bitvu o soudcovský zákon vyhraje. Mnohem důležitější bitva se ovšem odehraje na jaře, kdy Poláci budou volit nového prezidenta. Za vládní blok se o repete pokouší Andrzej Duda, proti němu stojí už několik známých kandidátu, opozičních i nezávislých. Tomasz Grodzki mezi nimi není, i když v prvotních úvahách figuroval; drží se svého senátního křesla.

Prezident má sice v Polsku - podobně jako v Česku - spíš formální roli, hlasování přesto bude extrémně důležité. Pokud Duda zvítězí, čeká PiS ještě tři a půl roku pohodlného vládnutí. Pokud však vyhraje opoziční kandidát, kombinace jeho pravomocí a opoziční ovládaného Senátu by vládu PiS do značné míry znemožnila.

Podle průzkumů veřejného mínění je zatím Duda mírný favorit. Do dubna, kdy se volby budou nejspíše konat, se ale může leccos změnit. Obvinění proti Grodzkému zatím i v očích nezávislých komentátorů a analytiků vypadají jako vylhaná diskreditace – pokud by se však potvrdila, byla by to pro opozici reputační (a následně volební) katastrofa. Pokud Grodzki útoky přečká s nadhledem a bude ukazovat, že existuje i jiný než konfrontační a agresivní styl politiků vládní strany, šance opozičních kandidátů se budou zvyšovat.