Americké volby: Na Floridě se zrodil vyzyvatel Donalda Trumpa

A hlavním vítězem amerických voleb je… tramtadadá … Ron DeSantis, staronový guvernér Floridy, který svůj post obhájil s náskokem 20 procent. „Bůh si přeje, aby byl DeSantis americkým prezidentem,“ glosoval to vzápětí konzervativní komentátor deníku The New York Times Ross Douthat, který má vždy příjemně poťouchlý smysl pro humor - ale legrace je to jenom napůl.

DeSantis se začíná rýsovat jako jedna z nejsilnějších postav na americké politické scéně, zároveň se stává reálným a nebezpečným vyzyvatelem Donalda Trumpa v republikánských primárkách. A zachmuřený muž s oranžovým přelivem tuto hrozbu rozhodně registruje a bere vážně. Stále pevnější pozice floridského guvernéra je jedním z důvodů, proč ohlásil, že v nejbližších dnech či týdnech oficiálně oznámí další prezidentskou kandidaturu. Boj může být krvavý. „Vím o něm všechno, možná víc než jeho manželka,“ utrousil exprezident na adresu potencionálního protivníka. Samozřejmě to vůbec není výhružka.

Ale to je teprve budoucnost, teď se ještě přidržme přítomnosti. Výsledky amerických voleb, jež se konají pravidelně uprostřed volebního období prezidenta (tzv. mid-terms), je ve středu v poledne stále nejasný. To je samo o sobě spíše úspěchem demokratů, čekala se totiž jejich drtivá porážka. Nasvědčovaly tomu průzkumy, celková atmosféra a vlastně i povolební průzkumy (exit polly), jež sledovaly demografické rozložení voličů.

K urnám se dostavilo nečekaně velké množství bělochů, tvořili tři čtvrtiny hlasujících. Zároveň voliči nebyli úplně nejmladší, pouze třetina jich ještě nedosáhla 45 let, naopak více než třetina byla starší pětašedesáti. Pro srovnání, před dvěma lety tvořili bílí voliči „pouze“ 67 procent hlasujících a senioři pouze 22 procent.

Rozhodně nejdůležitějším tématem voleb byla podle stejných průzkumů inflace, a to není právě nejsilnější téma demokratů. Zároveň se zdálo, že mobilizační téma potratů, na kterém demokraté hodně sázeli, nevyvanulo tak silně, jak se v průběhu září a října obávali. 60 procent dotázaných uvedlo, že jsou ze zrušení letitého precedentu v kauze Roe vs. Wade zklamaní nebo přímo rozhořčení. Precedens zajišťoval právo na potrat plošně napříč Spojenými státy.

Ale k výsledkům. V tuto chvíli to vypadá, že by si demokraté mohli udržet Senát, byť vše stále visí na několika výsledcích. Je dokonce možné, že se volby v Georgii budou muset opakovat, protože ani jeden kandidát nedosáhne nadpoloviční většiny. Ve Sněmovně reprezentantů republikáni pravděpodobně získají většinu, i když ani tohle ještě stále není jisté. Výsledek je velmi těsný: působí jako remíza a nejmenší rozdíly ale rozhodnou, na kterou stranu se moc nakonec překlopí.

Důsledky? I ty budou Američané ještě pár dní analyzovat. V tuto chvíli je například jasné, že ve volbách zvítězilo na různých úrovních minimálně dvě stě republikánů, kteří zpochybňují nebo odmítají výsledek prezidentských voleb v roce 2020. To bude mít vliv na průběh prezidentských voleb za dva roky, hlasovalo se totiž také o funkcích na úrovni jednotlivých států, o postech guvernérů, ministrů vnitra a ministrů spravedlnosti (funkce neodpovídají přesně českým ekvivalentům).

Ve Sněmovně reprezentantů usedne minimálně 170 pochybovačů, což může mít zásadní dopad na oficiální schvalování výsledků v roce 2024. Dalších šestnáct skeptiků bude sedět v Senátu - včetně nově zvoleného senátora v Ohiu J. D. Vance, který Trumpa nejdřív kritizoval a později začal obdivovat. Na úrovni jednotlivých států pak získalo funkce minimálně dvacet kritiků výsledků prezidentských voleb a další posty se teprve sčítají.

Kdo proti komu ale bude za dva roky vlastně kandidovat? I v tomto ohledu volby scénu pootočily. Donald Trump nedopadl nijak skvěle a jím podporovaní kandidáti rozhodně nezaznamenali jednoznačný úspěch - za zmínku stojí například vítězství svérázného demokratického kandidáta do senátu Johna Fettermana v Pensylvánii - poraženým je „Trumpův“ kandidát Mehmet Oz.

Do očí bijící je naopak již zmíněný úspěch Rona De Santise na Floridě, která se jako stát stává republikánskou baštou a nabízí možný návod, jak uspět bez Donalda Trumpa. De Santis se exprezidentovi hodně podobá, ale nevyvolává zdaleka tak silné negativní emoce a je možná přijatelnější pro širší vrstvy republikánsky a konzervativně naladěných Američanů. Boj mezi oběma figurami dnešní americké pravice v podstatě začíná právě v tomto okamžiku.

Na opačné straně platí, že demokraté dopadli lépe, než sami čekali, což posiluje pozici Joe Bidena. Kdyby demokraté neprohráli vůbec, to jest, kdyby neztratili kontrolu ani nad jednou komorou Kongresu, jednalo by se o téměř bezprecedentní výkon. V posledních desetiletích se něco podobného povedlo pouze George W. Bushovi, který udržel dominanci své strany ve volbách „národní jednoty“, jež se konaly pouhý rok po teroristických útocích z 11. září.

Proti Bidenovým demokratům navíc nehrála jen zaběhaná americká tradice vyvažovat rozložení moci, ale také chaotický stav ekonomiky, na který nemají jasné odpovědi. Na americké levici se přitom před volbami celkem otevřeně spekulovalo, že v případě drtivé porážky bude Bidenův odchod z politiky (tedy odstoupení od kandidatury v příštích prezidentských volbách) prakticky nevyhnutelný. Teď to naopak vypadá, že se případný nástup mladší generace komplikuje.

Na hlubší a definitivní analýzu si tedy budeme muset ještě počkat. V tuto chvíli je možné konstatovat, že volby jsou příjemným překvapením pro demokraty, i když jistě ne triumfem. Na opačné straně se bude hodně spekulovat, proč republikáni nedopadli o něco lépe, zároveň se ale zdá, že demokratický mocenský monopol bude narušen a opozice začne Bidenovo prezidentování aktivně blokovat. A politický osud Donalda Trumpa je po volbách méně přímočarý, než se mohlo ještě před pár hodinami zdát.