Pocity dětí z přijímacích zkoušek? Stres, frustrace a pocit beznaděje

letošních přijímaček, to znamená stres, frustraci, pocit beznaděje a nalomené sebevědomí.“

Tak začíná dopis, který se pražským i celostátním politikům chystají odeslat Pavla Aschermannová a její tři kolegyně z práce, o jejichž potomcích je v dopise řeč. Tři děti a tři matky ze čtyř teď uprostřed května sedí před vinohradskou kavárnou - chybí jen Katka a její matka. „Vím, že na naše děti už případné změny systému nedopadnou. Ale představa, že to takhle půjde dál, je pro mě hrozná,“ vysvětluje Pavla, proč se s kolegyněmi rozhodla dopis sepsat. Gabriela, matka Elišky, vidí věc podobně. Doplňuje Pavlu s informací, že má ještě o dva roky mladší dceru - a znovu podstupovat stejný stres by jí přišlo absurdní.

Eliška si vybrala dvě školy: Karlínské gymnázium pro jeho deklarované humanitní zaměření a pak SCIO školu. Testy na obě školy (SCIO škola má své vlastní) napsala velmi dobře a pohybovala se s percentilem 99, resp. 98 mezi špičkou. Přesto to nestačilo: na SCIO škole skončila 13. pod čarou a již ví, že ji nepřijmou ani na odvolání. Na Karlínské gymnázium, kde skončila 87. a kam berou 60 dětí, odvolání podala, a výsledek se dozví „od teď kdykoliv do června“. „Je to stres a nejistota z toho, co bude dál,“ přibližuje svoje rozpoložení.

Stres i nejistota přitom mohou během několika málo minut pominout. Mamince Elišky zvoní uprostřed rozhovoru telefon a na chvíli se zvedá od stolu. „Elišku vzali na odvolání. Teď mi volali,“ vrací se radostně a všichni se na Elišku obrátí s gratulacemi. Ta je očividně ráda, ale dává to najevo s určitou střídmostí. „Mám z toho radost, že něco vyšlo,“ říká jen stručně k informaci o svém přijetí. Pavla, maminka Huga, mezitím z legrace kontroluje telefon, jestli jí také někdo nesháněl; zatím ne.