Perspektiva lidského času. Výbuch sopky na ostrově La Palma navždy mění životy

Do podobné situace by se určitě nechtěl dostat nikdo, kdo se někde cítí skutečně doma. Jednoho nedělního odpoledne se ozve hromová rána a ve svahu několik kilometrů nad domem se ze země vyvalí oblak dýmu. Následuje nadpozemský ohňostroj, kdy krvavě rudé proudy rozpálené hmoty vymršťují těžko představitelné síly odněkud z hlubin Země. Rozžhavená hornina se řine proudem, z proudu se stává řeka, která se sune ze svahu rychlostí 700 metrů za hodinu. Vše na co narazí, spálí, rozboří a zavalí šestimetrovou vrstvou černorudé hmoty. Teplota lávy přesahuje 1000°C. A je jedno, že časem zpomaluje a chladne, takže o den později se už sune ze svahu jenom o 200 a 300 metrů za hodinu, a pak ještě pomaleji.

Váš dům zkrátka stojí na svahu mezi nově vytvořeným kráterem a Atlantickým oceánem. Není lidské síly, jež by dokázala proud lávy zastavit. Lze jen přihlížet, jak přicházíte o svůj domov a svůj dosavadní život. Nikdy už se nevrátíte, dům znova nepostavíte; nebude kam a nebude kde. Na lávovém poli desítky či stovky let nikdo nic neobnoví, rozžhavená řeka postupně ztuhne do černé nepřístupné pustiny, na kterou se dlouho nebude dát takřka vstoupit, jak bude rozeklaná a s ostrými hranami rozdírajícími podrážky prakticky neschůdná. Místo, kde jste měli farmu, hotel nebo dům, v němž vaše rodina žila několik generací, se z perspektivy lidského času stane neobyvatelným.

Přesně tohle se teď děje na španělském ostrově La Palma. Výbuch tamní sopky není tragédií ve smyslu fyzické bolesti. Vědci o blížící se sopečné explozi věděli, obyvatelé ostrova byli přichystáni k evakuaci a přírodní síly také do jisté míry spolupracovaly, protože k explozi nakonec došlo na neobydleném místě nad vesnicemi. Exploze je pořád momentem překvapení: ani vědci přesně nevědí, kde k ní dojde, a je tedy také nejrizikovějším okamžikem. Tentokrát náhle vyletující rozžhavené kameny ani rudá řeka lávy nemohly v prvních minutách erupce nikoho zabít.

Evakuace pak byla rychlá a lidé ukáznění, nikdo nezahynul ani nebyl zraněn. Teď ale probíhá tragédie lidská, emocionální - a pravděpodobně dlouhodobá. Nikdo neví, zda erupce potrvá dny, týdny nebo měsíce, na Kanárských ostrovech se obvykle jedná o řádově desítky dní, ale nic není jisté. Devět počátečních kráterů, které se otevřely v neděli odpoledne, a další, jenž přibyl v úterý, po celou tu dobu chrlí a budou nepřetržitě chrlit další tuny žhavé hmoty, jež stéká do údolí směrem k moři. V cestě jí stojí silnice a svah posetý domy, bazény a skleníky, v nichž se pěstují banány.

Do úterního večera zmizelo pod vrstvou lávy podle informací místních úřadů více než tři sta domů a zkáza pokračuje. Během odpoledne se stále tlustší vrstva lávy přiblížila k vesnici Todoque. Její obyvatelé v tu chvíli dostali zhruba hodinu, aby se do svých domů rychle za doprovodu hasičů a policie vrátili, a odvezli z nich to nejcennější.

Deník El País popisoval srdceryvné (a vzhledem k okolnostem předvídatelné) scény. Pláč, nervozita, výbuchy hněvu spojené s napětím a časovou tísní. Co si odvézt z domu, který se za dvě tři hodiny před vašima očima - a před hledáčky televizních kamer - zhroutí, vybuchne a navždy zmizí? „Brali jsme sentimentální věci, fotky, obrazy,“ svěřovali se nešťastní obyvatelé. O co všechno skutečně přicházejí, jim patrně teprve dojde.

La Palma je středně velký ostrov, turisticky méně zprofanovaný než vedlejší Tenerife nebo Gran Canaria. Prakticky na něm nejsou pláže, což souvisí i s tím, co se na něm právě odehrává. Jedná se v podstatě o nečekaně strmý slepenec několika vulkánů, který se ode dna oceánu zvedá do výše sedmi tisíc metrů. Nad hladinu ční svahy dosahující na vzdálenosti několika kilometrů Vysokých Tater. Jezdit po La Palmě autem připomíná nikdy nekončící kličkovanou krkolomnými a často hodně úzkými serpentinami.

Všechno vede buď nahoru, nebo dolů. Sopečné svahy jsou bizarně rozeklané, ty starší pokryté tropickou vegetací. Autor vzpomíná na rozhovor se starousedlicí v jedné z vesnic jakoby absurdně zavěšených na skalách pár stovek metrů nad oceánem, do nichž se dlouhé minuty či desítky minut sjíždí hrůzostrašnými zatáčkami po silničce, na které se prostě děsíte potkat někoho v protisměru, protože si neumíte představit, jak byste takovou situaci mezi skalami, oblohou a oceánem dokázali vyřešit.

Vesnice byla téměř prázdná, dříve se odtud odcházelo do latinské Ameriky, převážně do Kolumbie, kde si místní v tropických řetězcích And vlastně připadali jako doma. Nebo na mírnější svahy v oblasti do obcí jako Paraíso, El Lleno de Aridane nebo zmíněné Todoque, kde se časem vytvořila rozptýlená zástavba skleníků a ubytovacích zařízení, vlastně dvou hlavních zdrojů obživy v tomhle odlehlém a zároveň dechberoucím koutě světa. Právě tudy se teď valí proud lávy, který část osídlení zničí.

Samozřejmě, že se tu bude dál žít. Na Kanárských ostrovech sopky vybuchují: na La Palmě od chvíle, kdy o tom Španělé začali v polovině 15. století vést záznamy se tak stalo osmkrát, naposledy v roce 1971. Když na turisticky mnohem oblíbenějším Lanzarote explodoval vulkán v 18. století, vytvořil základ celého nového odvětví -  dnes, po několika stovkách let, tu v černé lávě vznikly netradiční vinice, zelené rostlinky obehnané hradbami kamenů chránících révu proti prudkému větru. Na Lanzarote si sopečnou krajinu i lávu, jež se časem ukázala být úrodnou půdou pro zemědělství, vlastně pochvalují. Exotické kulisy se staly i turistickým lákadlem a zdrojem inspirace - místní sopky ostatně inspirovaly Antoina de Saint-Exupéryho k sepsání Malého prince.

Tahle vznosná budoucnost je ale v tomhle okamžiku na La Palmě ještě daleko. Čeká se, co se přesně stane, až láva doteče do moře. Zda se erupce omezí na stávajících deset zdrojů lávy, nebo se ještě rozšíří dále po ostrově. Ano, existují i fantasmagorické teorie, podle nichž hrozí velké části ostrova zhroucení s katastrofickými následky pro pobřeží všech zemí okolo Atlantického oceánu. I proto španělský premiér Sánchez, který přiletěl hned v pondělí, pro uklidnění opakovaně děkoval vědcům za spolehlivé informace, jež se mohou stát základem pro racionální rozhodnutí záchranářů a vlády. Teorii o hrozící megakatastrofě považují španělští vulkanologové za nesmysl.

V tuto chvíli se mluví o finanční pomoci vlády, o žádosti o pomoc Evropské unie – a Brusel vzkazuje, že je s rukou na peněžence připraven. Zároveň padají domy a životy se obracejí vzhůru nohama. Samozřejmě, na sopečném ostrově je třeba s takovou možností trochu počítat. Na událost, jejíž pravděpodobnost se zdála malá a vzdálená, však nikdy nejste úplně připraveni.