Nezapomenout na vypínač. Amerika se vrací na Měsíc

„Vystrčit ruku ze stínu měsíčního modulu bylo jako protrhnout jí bránu do jiné dimenze,“ popisovali astronauti v roce 1969 svůj první pobyt na Měsíci. Ve vakuu se světlo nerozptyluje, a tak ve stínu vládla naprostá tma, mimo něj oslňovala žhavá záplava slunečního světla – během měsíčního dne trvajícího 14 dní pozemských se teplota na povrchu pohybuje kolem 130 stupňů Celsia. Kvůli blízkému zakřivenému horizontu si tehdy Neil Armstrong a Edwin „Buzz“ Aldrin připadali, jako by stáli na kulatém míči. Šestinová gravitace sváděla k pomalému poskakování v nesmírně jemném prachu planinky. Zvlněná krajina jiskřila odlesky slunečních paprsků od částeček vulkanického či meteorického skla.

Pokud by tenkrát koncem šedesátých let někdo tvrdil, že Američané budou létat na Měsíc jen necelé čtyři roky, a pak se na více než půlstoletí odmlčí, nejspíš by to znělo dost podivně. Díky nesmírnému úsilí a obrovským finančním prostředkům věnovaným programu Apollo se kosmická tělesa zdála být na dosah ruky. Jenže už počátkem let sedmdesátých museli američtí politici čelit nepříjemným otázkám voličů: Na Měsíci jsme už byli, předběhli jsme Rusy, tak co na něm ještě hledáme? Kvůli neudržitelně vysokým finančním nákladům začalo být jasné, že Apollo si lidstvo bude pamatovat spíš coby jednorázové úsilí, nikoli jako počátek nové éry dobývání Luny.

Ta by měla začít až teď. S trochou nadsázky lze říci, že Američané vyjíždějí k Měsíci po dvou kolejích: jednu představují lety automatických sond, které se NASA rozhodla neorganizovat sama, ale svěřit je soukromým firmám, a ušetřit díky tomu peníze. Cílem není ani tak věda jako spíš ověření technologií pro druhou kolej, po níž se už pohybuje sama kosmická agentura: plánuje nejen lety s lidskou posádkou, ale také vybudování stálé kosmické základny Gateway v okolí Měsíce a časem rovněž dvou až tří vědeckých základen na jeho povrchu. I na pilotovaných letech se nicméně bude podílet soukromý sektor, který má zajistit dopravu astronautů mezi Gateway a měsíčním povrchem. Jeden přistávací modul vyvíjí všudypřítomný inovátor Elon Musk a jeho firma SpaceX, druhý zajistí podnikatel a Muskův rival Jeff Bezos s firmou Blue Origin.

Jak se bude tohle napínavé dobrodružství vyvíjet, budeme moci sledovat v příštích letech. Prozatím lze konstatovat, že začátky nejsou vůbec snadné. Ukazují to mimo jiné nedávné potíže sondy Odysseus, které se na Měsíci sice podařilo měkce přistát, jenže se přitom převrátila, takže část dat, která měla získat na měsíčním povrchu, je zřejmě ztracena.

Přistání naslepo

Přistání Odyssea mělo 23. února vejít do dějin jako první úspěšné přistání soukromé sondy na Měsíci a první americké přistání po 52 letech. Až na oběžné dráze kolem Měsíce se však ukázalo, že nefunguje laserový dálkoměr a rychloměr, klíčový přístroj pro navádění sondy na přistání. Sonda tak přistávala v podstatě „naslepo“, jen podle výpočtů založených na fotografiích povrchu a činnosti motorů. Je skoro zázrak, že se neroztříštila o povrch – algoritmus, který jí umožnil alespoň hrubou orientaci, byl využit vůbec poprvé.

Sonda nicméně při přistání nejen klesala, ale pohybovala se také horizontálně, a zřejmě kvůli tomu se překotila a zůstala ležet na boku. Přinejmenším se ale neroztříštila. „Američané se vrátili na Měsíc,“ zhodnotil měkké přistání administrátor NASA Bill Nelson a pogratuloval firmě Intuitive Machines sídlící v Houstonu, která Odyssea vyrobila. Šokující je nicméně důvod, proč laserový dálkoměr nepracoval: technici jej před startem zapomněli zapnout bezpečnostním vypínačem, který nelze ovládat na dálku. Klíčový aparát pro přistání zůstal vypnutý kvůli té nejobyčejnější a nejhrubší lidské chybě, jakou si lze představit.

V posledních letech podobně (částečně či úplně) ztroskotaly i lety několika jiných automatů: soukromá izraelská sonda Beresheet se v roce 2019 roztříštila o měsíční povrch, rovněž soukromá americká Peregrine selhala letos už po startu a japonská SLIM se na Měsíci převrátila podobně jako Odysseus. V šedesátých letech přitom na přirozené družici Země úspěšně přistávaly sovětské a americké sondy Luna a Surveyor. Vnucuje se tak otázka, proč se to dnes, v časech mnohem dokonalejší techniky, nedaří.