Nástup Nerudové: Bere si od slabších kandidátů, je známější a boduje už nejen u mladých

Bývalá rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová už podle několika výzkumů v posledních týdnech dohnala - a nyní i těsně předstihla - dosavadní vedoucí dvojici v boji o prezidentské křeslo. Generál ve výslužbě Petr Pavel a lídr ANO Andrej Babiš naopak v modelech prvního kola spíše stagnují mezi 20 až 25 procenty. A s tím, jak se nové trendy v náladách voličů potvrzují, nabízí se tedy otázka, kde a jak Nerudová získala nové podporovatele.

Poprvé její dotažení na čelo ukázal nový průzkum agentury Median. Nerudová v něm získala 28 procent, Andrej Babiš 26,5 procent a Petr Pavel o tři procenta méně. Všichni tři kandidáti tak opticky oproti předchozímu šetření této agentury posílili: Petr Pavel o procento, Andrej Babiš o necelých pět, ale Danuše Nerudová o třináct procent. Naopak z „druhé“ trojice v pořadí tvořené senátory Pavlem Fischerem a Markem Hilšerem společně s odborářem Josefem Středulou si pohoršili všichni: Pavel Fischer o dvě procenta, Hilšer o jedno a Středula o 3,5 procenta.

Právě v této dynamice je podle ředitele Medianu Přemysla Čecha možné hledat příčiny nárůstu vedoucí trojice a zejména nárůstu u Nerudové. Podíl nerozhodnutých voličů totiž zůstal na relativně stejných hodnotách - je jich kolem 40 procent. „Nárůst je sycený úbytkem podpory kandidátů na čtvrtém místě a dalších pozicích,“ říká Čech. Druhým, již nějaký čas známým důvodem pro nástup Nerudové, který s tím může souviset, je fakt, že se jí jejímu týmu podařilo dostat jméno do většího povědomí. Kantar například hovoří o 80 procentech voličů, kteří již Nerudovou znají. „Danuše Nerudová se v posledním měsíci a půl stala veřejně známou osobou,“ potvrzuje trend Čech.

Data Medianu ale ukazují ještě jiný důvod. Doposud platilo, že Danuše Nerudová je spíše „kandidátkou mladých“, zatímco Petr Pavel získává podporu napříč voličskými skupinami. Obojí do určité míry platí stále, což mimo jiné potvrzují výsledky Studentských voleb pořádaných Člověkem v tísni. V nich získala Nerudová 54 procent hlasů s tím, že nejvyšší podporu měla jak na gymnáziích, tak na učilištích.

„Ve výzkumu jsme nicméně zmonitorovali, že podpora Danuše Nerudové se rozrostla i mezi starší ročníky. Nejsou to už jenom mladí lidé, začíná být konsenzuální kandidátkou, více se zakotvila a je přijatelnější pro širší spektrum obyvatelstva,“ popisuje Čech. Dobře to podle něj ukazuje model Medianu pro druhé kolo volby mezi Nerudovou a Babišem, v němž by zvítězila v poměru 60:40. „Druhé kolo je projevem nárůstu podpory v celé společnosti,“ dodává výzkumník.

Podle politologa Lukáše Jelínka se nástup Danuše Nerudové dal očekávat. „O Danuši Nerudové se vědělo jen to, že je rektorka. Potřebovala se lidem ukázat, představit sebe, svoji rodinu a své názory - a v okamžiku, kdy k tomu došlo, začala stoupat,“ myslí si. Nárůst současně přisuzuje poptávce voličů. „Existuje poptávka po nových politických tvářích, po nové politické generaci a nepochybně i po vyšším zastoupení žen ve vysoké politice,“ uvažuje. To poslední podle něj vychází mimo jiné z toho, že ve společnosti již k narovnávání příležitostí pro muže a ženy dochází - ale právě politika za touto praxí pokulhává.

„A nemyslím si, že by to bylo vinou voličů, spíše je to chyba politických stran, které mají stále pod kontrolou hlavně muži,“ myslí si politolog. „V okamžiku, kdy je možné přímou volbou docílit toho, že se k nejvyšší ústavní pozici dostane žena, je to pak něco, co podstatná část společnosti přivítá nezávisle na tom, kdo tou ženou je,“ míní Jelínek. V tomhle je podle něj  Nerudová ve správnou chvíli na správném místě, byť například z dat Medianu nelze přesně říci, jakou roli u ní hraje fakt, že je jedinou ženou v klání  o Pražský hrad. „Nespojoval bych to vůbec s feminismem - a jestli si dobře vybavuji, odmítá ho s feminismem spojovat i Nerudová,“ dovysvětluje Jelínek svou tezi. „Nezávisle na úvahách o feminismu může těžit z toho, že většímu zastoupení žen v politice česká společnost podle mého prostě fandí.“ (V prezidentské anketě v aktuálním vydání Respektu se nicméně vyjádřila tak, že je feministka – pozn. red.)

Za Nerudovou každopádně „zůstávají na svém“ jak Andrej Babiš, tak Petr Pavel. Podle Jelínka lze stagnaci bývalého vojáka přisoudit dvěma důvodům. Za prvé může jít o jistou unavenost z Pavlovy kampaně zapříčiněnou jejím dřívějším startem. „Časem může působit dojmem, že nemá tolik energie,“ míní politolog. Voliči jsou podle něj zvědaví, co kandidáti nabídnou a co od nich uslyší. „A Danuše Nerudová působí dojmem, že ještě stále má čím zaujmout, něco nového sdělit. Zatímco u Petra Pavla mám pocit, že už o sobě řekl všechno, co říct chtěl,“ říká s tím, že mu navíc „zavařila“ diskuze nad jeho činností před rokem 1989. S tím souhlasí i výzkumník Čech a dodává, že se tak Pavlova kampaň dostala do defenzivy.

„Pro Pavlovy voliče to není dobrá pozice,“ dodává Jelínek s tím, že diskuze o předlistopadovém působení jeho kampani uškodila i v příběhu, který se o něm snažila sdělit. Od začátku se podle něj prezentoval jako hodnotový kandidát, který je zárukou demokratického směřování a euroatlantického ukotvení. V okamžiku, kdy se začalo hovořit o jeho minulosti, to podle politologa mohlo tohle poselství nabourat. „I to mohlo přispět k drolení jeho elektorátu ve prospěch Danuše Nerudové,“ vysvětluje, ale podle něj to neznamená, že Nerudová ze souboje vzejde za všech okolností úspěšně.

I ona se ve vztahu ke svým současným voličům pohybuje na tenkém ledě, což Jelínek dokládá na její kritice vlády - konkrétně na výroku o tom, že by vláda Petra Fialy měla kromě Kyjeva jezdit zasedat i do Ústeckého kraje. Pavel teď nicméně podle Jelínka nemá příliš možností, jak současný trend zvrátit: „Možná, že nakonec mu nezbude nic než čekat na závěrečné televizní debaty, kde může předvést své schopnosti a zkušenosti.“