Najdeme vás a pověsíme, vzkazuje divadelnímu duu do Londýna Lukašenkův režim

V Bělorusku se nehraje divadlo jen na jevištích. Hraje se v bytech či na dvorcích, někdy na náměstí, ale třeba i v lese. S profesionálními herci, režií i scénografií – a s texty, které jinde nemohou zaznít.

Svobodné běloruské divadlo (SBD), jehož hnací silou jsou manželé Natalia Koljada a Nikolaj Chalezin, taková představení pořádá od roku 2005. Uvádí hry domácích dramatiků, kteří nemají kvůli cenzuře šanci dostat se do oficiálních divadel, a pomáhají jim dostat se do zahraničí. A také do Běloruska vozí překlady cizích autorů, o které ze stejných důvodů nemají domácí divadla zájem.

Podzemní představení pravidelně ukončovala a ukončuje policie - a herci i diváci bývají na několik hodin zadrženi policejní stanici. Nejdřív je manželé organizovali přímo v Bělorusku. Po protestech v roce 2010 ale odešli do londýnského exilu. Tam žijí známé postavy běloruské kulturní scény dodnes, teď už s britským občanstvím. A tak je také koncem loňského prosince zastihla výhrůžka, o která psala všechna světová média.

Vládní deník Sovětské Bělorusko totiž publikoval sloupek novináře Andreje Mukovozčika, který hovořil poměrně jednoznačnými slovy. “Najdeme a pověsíme vás. Jednoho vedle druhého.” Lidé z SBD jsou na tlak z oficiálních běloruských míst zvyklí, ale slovník - běžný ve výhružkách na sociálních sítích, nikoliv v hlavním propagandistickém deníku - je novinka.

Nikolaj Chalezin má během videorozhovoru s Respektem za zády knihovnu, ale  přesnou adresu jeho londýnského bytu moc lidí nezná. „Je to takové základní bezpečnostní opatření. Naši adresu říkám je opravdu prověřeným lidem, děláme to tak už léta,” říká novinář a dramatik. Sloupkař vládního deníku ho nařkl kvůli údajným lžím ohledně péče o dětské pacienty v běloruských nemocnicích - kterými prý Chalezin vyvolává dojem, že lékařská péče v Bělorusku není prvotřídní, čímž zneužívá děti ke svým „vlastizrádným cílům“.

Dramatika explicitní výhružka nepřekvapila, dává si ji do souvislosti s neutuchajícím protesty v jeho zemi a s nestabilitou režimu. “Režim je nervóznější. Tím si vysvětluji tahle silná slova,” říká. Kromě podzemního divadla oba manželé už léta hlasitě, ale zatím bez větších úspěchů lobbují za tvrdé ekonomické sankce vůči běloruskému státu.

S pozorností tamních tajných služeb počítají, a tak se kromě pravidla neříkat na potkání adresu drží ještě několika zásad. Vždycky musí někdo důvěryhodný vědět, kde oba manželé právě jsou, nebo kde byli naposledy. Když přicestují do Polska, Litvy nebo Ukrajiny, kde běloruská hranice není tak daleko, vždycky mají zajištěný kontakt na někoho z místních, kdo by dokázal “vyřešit různé problémy a situace”.

My tam budeme, on tam nebude

Ani Londýn přitom není pro manžele zcela bezpečnou destinací. Ruské tajné služby tu už několik lidí zavraždily, nebo se o to pokusily. Po otravě bývalého protiputinovského aktivisty a ex-agenta Alexandra Litviněnka se pokusili Rusové otrávit jeho kolegu Sergeje Skripala. Ten na rozdíl od Litviněnka útok přežil a od té doby se ukrývá i se svojí dcerou na neznámém místě.

Před několika týdny pak unikla na veřejnost deset let stará nahrávka.  Pokud je pravá, což je podle expertů pravděpodobné, pak má dokazovat, že i běloruské tajné služby plánovaly vraždy svých protivníků v zahraničí. Přinejmenším uvažovaly o třech atentátech v Berlíně, rovněž se na schůzkách mluvilo o vraždě běloruského novináře Pavla Šeremeta.

Ten byl před pěti lety skutečně zavražděn, byť není jisté, že za zločinem stojí běloruské služby. Faktem je, že běloruské tajné služby jsou méně profesionální a mají horší technické vybavení než ruské, a pro britskou špionáž jsou tedy lépe zachytitelné.

Život manželů se nicméně nezměnil s brutální výhrůžkou, ale už s tím, co je zřejmě bylo její příčinou  - tedy s mohutnými protesty proti zfalšovaným volbám, které začaly loni v srpnu.  “Na divadlo nemáme skoro žádný čas. Pořád řešíme politiku,” potvrzuje divadelník. Což znamená, že do repertoáru nepřibývají žádná nová díla, byť jinak SBD dál pořádá představení.

V době pandemie a bedlivého policejního dohledu je to ještě složitější: představení se odehrávají venku, nebo naopak po skypu. A přes snahu o utajení diskrétnost skončilo v posledních měsících hodně účastníků divadelních akcí na policii. „Jsou skvělí. A odvážní. Co k tomu mám víc říct,” reaguje na to Chalezin.

Manželé nepočítají  tím, že by ještě dlouho zůstali v Londýně - a není to kvůli obavám o život. Věří, že se nedemokratický režim v jejich zemi letos zhroutí. „Do konce roku budeme doma. My tam budeme, Lukašenka tam nebude,” vzkazuje Nikolaj Chalezin.