Máme doma puberťačku – ještě jí nebylo deset

Anna byla právě ve třetí třídě základní školy, když se její učitelka obrátila na rodiče s neobvyklou výzvou. Poprosila je, aby svoje devítileté a desetileté dcery poučili o tom, co je a jak se projevuje menstruace. A aby je na „menarche“, jak se říká začátku menstruačního cyklu, připravili i prakticky. „Řekla nám, že už se s tím setkává u dívek ve druhé třídě, protože holky dnes mají zkrátka menstruaci dřív,“ říká maminka Aničky Zuzana, kterou zpráva ze školy podle jejích slov vcelku zaskočila. A to přesto, že patří do kategorie „poučená matka“: působí jako terapeutka a její studium zahrnovalo i témata související s lidským vývojem. „Jenže já jsem studovala před dvaceti lety,“ směje se paní Zuzana. „A od té doby se toho zjevně hodně změnilo.“

V lidském dospívání se cosi skutečně radikálně mění. Soudě podle vědeckých studií i zpráv z mainstreamových médií to je – a zřejmě ještě bude – vcelku drama. „Puberta začíná dříve, než jsme byli zvyklí. Nikdo neví proč,“ hlásá titulek jednoho z textů amerického listu The New York Times a skutečnost dokládá mimo jiné metaanalýzou 3600 mezinárodních studií, podle níž se start puberty od sedmdesátých let snižuje zhruba o tři měsíce za dekádu. A německá stanice Deutsche Welle doplňuje na seznam jevů, které nám zůstaly po nedávné pandemii covidu-19, také aktuální výzkum tamních vědců ukazující, že případů časné puberty radikálně přibylo právě během ní. Tyto závěry pak potvrzují výzkumy z dalších zemí.

Kromě značných rizik souvisejících s tělesným i duševním zdravím dětí a teenagerů jde o další novinku, která dopadá na křehkou část populace, která má už tak hodně „naloženo“. A nakonec i na lidi starší, pro které jde o další životní fázi, která dnes probíhá úplně jinak, než jak ji sami zažili. A jako bonus jde o další fenomén, kterému zatím jednoduše úplně nerozumíme.  

Deset a méně 

Změn v procesu dospívání si všímají i domácí experti a expertky z oboru endokrinologie, gynekologie či růstové antropologie. Přestože se dotýkají také chlapců, mnohem výraznější jsou u dívek. „Přichází k nám stále více dívek s předčasnou pubertou nebo s dřívějším menarche,“ říká Irena Aldhoon Hainerová, která se specializuje na dětskou endokrinologii na Klinice dětí a dorostu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a 3. lékařské fakulty UK. Ordinace dětské endokrinologie samozřejmě nedává spolehlivý obraz celé společnosti, ale zdejší posun není ojedinělý. „Ano. Stejný trend je patrný i u nás,“ potvrzuje olomoucký gynekolog a sexuolog Pavel Turčan.

Za začátek puberty je obecně považován rozvoj tzv. druhotných pohlavních znaků a další změny. U dívek jde o zvětšení prsních žláz, růst ochlupení či změny reprodukčních orgánů, zejména dělohy či vaječníků. Pubertu rovněž doprovází tzv. růstový spurt, při předčasné pubertě je tento „spurt“ náhlý a skokový – a děvče běžného vzrůstu je náhle nejvyšší ze třídy.

Tento růstový spurt, ale i rozvoj ochlupení nebo akné se týká také kluků, jinak se samozřejmě jejich dospívání projevuje jinak – změnou hlasu, zvětšením varlat. U kluků si však lékaři dlouhodobě všímají toho, že spíše než předčasná se u nich vyskytuje puberta opožděná.

Začátek dospívání a první menstruace se pak u dívek nemusejí dít najednou, proto je pro obě situace určen jiný věk pro jejich „normální“ start, byť pojem normální je zde značně ošemetný. Pokud k začátku puberty dojde před osmým (u kluků před devátým) rokem, je považován za předčasný. U menstruace je pak hranice stanovena na deset let. V extrémních případech dívkám začínají růst prsa ještě před nástupem do školy a některé potká menstruace už v první třídě základní školy. „Stále častěji mám pacientky, které začínají menstruovat před desátým rokem,“ dodává Irena Aldhoon Hainerová.  

Pořád holčička

S Aničkou z úvodu si matka o menstruaci promluvila a darovala jí knížku oblíbené grafičky a autorky knížek pro děti Lenky Blažejové Moje rudá knížka. Hravě a nevážně o menstruaci. Dívka nakonec začala menstruovat v jedenácti letech. „Sice to nebylo ve třetí třídě, ale pořád mi to přišlo brzo,“ říká paní Zuzana. A to z různých důvodů, ale hlavně proto, že dcera v té době působila ještě dost „dětsky“. „Byla to pořád taková holčička.“

Právě prudký kontrast mezi dětskou psychikou a dospěle se projevujícím tělem je jedním z výrazných průvodních znaků dřívějšího nástupu puberty. Hormonální změny jsou náročné i pro teenagery, natož pro děti o několik let mladší. Následky pak může mít i fakt, že děti vypadají starší, než jsou, a že se k nim okolí jako ke starším chová. Připadají si nepatřičně mezi vrstevníky, vyhýbají se činnostem, s nimiž jiné děti nemají problém – typicky plavání. Pokud navíc děti puberta zastihne v obecně náročné době, může to mít oboustranně zesilující efekt – stres z náročné situace může mít podíl na příchodu dřívější puberty, a naopak nastalé hormonální změny mohou prohloubit náročnost v mnoha směrech neobvyklé situace.

A to byl také případy Anny, která menarche přivítala během pandemie, jež byla – jak známo – zejména pro děti a dospívající mimořádně náročná. První menstruaci doprovodily další projevy dospívání. V rodině to nebylo tabu, zkoušely s mámou vhodné hygienické pomůcky, protože dívka má citlivou pleť, zakoupily také stále oblíbenější menstruační kalhotky a na vložky vesele barevnou krabičku. Anička sama celou situaci brala s nadhledem.

Po nějaké době se ale mámě svěřila s problémem, jehož nárůst odborníci také v poslední době pozorují – začala se sebepoškozovat. Následovalo psychologické vyšetření, terapie a pak i hospitalizace. Paní Zuzana je přesvědčená, že ačkoli roli hrály další faktory, brzký nástup puberty byl jedním z nich.

„Její stav se zhoršoval před menstruací, bolela ji záda, měla horší náladu, mluvila o tom, jak je zkrátka všechno horší,“ říká. „Anička je zároveň velmi bystrá, zvídavá a citlivá na nejrůznější témata, která aktuálně řešíme.“ Jinými slovy – do mixu dramat posledních let dostala její dcera jako bonus velkou tělesnou změnu, kterou provází velká bolest, nepohodlí a výkyvy nálad. A to navíc mnohem dřív, než její rodiče – a nakonec i ona sama – čekali.   

Dvacetiletá mezera 

Pandemie měla na trend, který experti pozorují už několik let, nepřehlédnutelný akcelerační vliv. Během lockdownů se sešlo a zintenzivnilo několik faktorů, které odborníci počítají mezi možné hlavní viníky dřívějšího nástupu puberty. Lidé obecně přibrali na váze, ještě více se omezil pohyb a pobyt venku, jehož objem obecně klesá, narostl stres a ubylo způsobů, jak si od něj ulevit. Že se vlivem pandemie s teenagery cosi děje, si všimli italští zdravotníci už koncem roku 2020, kdy zaznamenali vyšší počty dívek s předčasným nástupem puberty než kdykoli v minulosti.

Projevy odpovídaly existující odborné literatuře, novinku představoval fakt, kolika dětí se najednou týkaly. Závěry z Itálie následně potvrdily studie z dalších zemí – třeba Německa nebo Jižní Koreje. V posledně jmenované zemi narostl počet dětí s diagnózou předčasné puberty z 86 352 v roce 2016 na bezmála dvojnásobek – 166 645 – v roce 2021. I jinde v tomto směru statistici hlásí dvoj- až trojnásobný skok.

V Česku podobná data po ruce nemáme – jak co se týče pandemie, tak dlouhodobého vývoje. „Nevíme přesně, jestli dnešní české děti vstupují do puberty časněji, nebo později než dřívější generace. Pouze to tušíme,“ říká Petr Sedlak z katedry antropologie a genetiky člověka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (PřF UK). Na vině je fakt, který dnes spoluurčuje celou řadu dalších oblastí české společnosti a který komplikuje řešení mnoha problémů – nedostatek dat. Nebylo tomu tak vždy.

Od konce 19. století se v českých zemích konaly rozsáhlé antropologické výzkumy populace. V roce 1895 zorganizoval lékař a antropolog Jindřich Matiegka měření stovky tisíc dětí od šesti do čtrnácti let. Od počátku padesátých let minulého století se masová měření konala každých deset let a obvykle zahrnovala tři až pět procent dětské populace. Základní údaje, jako je výška a váha, byly postupně doplněny dalšími daty o výživě dítěte po porodu i v době měření, sociálního zázemí rodičů či jejich životního stylu. Jedna z otázek pak mířila na věk, v němž začal proces dospívání.

Celostátní antropologický výzkum dětí a mládeže se ale v Česku konal naposledy v roce 2001. O dekádu později už se šetření neuskutečnilo, protože na něj výzkumný tým nezískal finance od grantové agentury ministerstva zdravotnictví. A tento stav trvá dodnes, přestože jednání s ministerstvem dále pokračují. „Už dvacet let nemáme informace o růstu českých dětí, tedy ani o jejich pubertě. A to je zásadní problém,“ konstatuje antropolog Petr Sedlak.

Také Česka se ale dotýkají jevy, které jsou nejčastěji dávány do souvislosti s posunem puberty. Zásadní vliv kupříkladu hraje obezita, přesněji podíl tukové tkáně v těle, která svoji hormonální aktivitou ovlivňuje pubertální vývoj – u dívek vývoj urychluje, u chlapců naopak. Studie týmu vědců pod vedením Anny Vážné působící rovněž na katedře antropologie a genetiky člověka PřF UK z roku 2022 zmapovala výrazný nárůst nadváhy i obezity během pandemie, a to zejména u dětí v předpubertálním věku: u jedenáctiletých a třináctiletých chlapců jich do této kategorie spadá už více než 35 procent, obecně v dětské populaci je to čtvrtina.

O vlivu obezity se nicméně dále diskutuje, protože ne každé dítě s předčasnou pubertou jí trpí. „Obezita hraje roli, ale jen ona nedokáže změnu plně vysvětlit,“ konstatují ve zmiňovaném textu The New York Times. Pozornost se tak soustředí i na další faktory a mezi hlavními podezřelými se objevují také například tzv. endokrinní disruptory, tedy látky, které mění hormonální systém lidí (či zvířat), nebo vliv traumat a stresu.

„Každopádně panuje shoda na tom, že předčasná puberta nemá jen jednu příčinu. Existují studie, které ji dávají také do souvislosti s nedostatkem vitaminu D,“ říká citovaný gynekolog a sexuolog Pavel Turčan. „Nízkou hladinu vitaminu D má dnes téměř každý, což vidím i v ordinaci, kde dělám pravidelná šetření.“ Vitamin D hraje, jak známo, zásadní roli v reprodukci i později v životě – jeho nedostatek může ovlivňovat šance na početí i donošení dítěte a jeho přísun se pacientkám programově zvyšuje také před umělým oplodněním. U mužů pak nízká hladina „déčka“ negativně ovlivňuje pohyblivost spermií.  

Od nedorozumění k izolaci

Přestože tedy nemáme souhrnná data, zkušenosti z praxe i dílčí výzkumy vyvolávají u zainteresovaných krajní nervozitu. Jde jednak o důsledky pro děti, které nezvyklou pubertu aktuálně prožívají. A především o nejistý pohled do  budoucnosti. Předčasně vyspělé dívky sice rychle vyrostou, ale na jejich celkovou výšku to může mít negativní vliv. „Zcela zásadní je ale psychika,“ říká Irena Aldhoon Hainerová. „Může se stát, že okolí se k dívkám vztahuje nepatřičně, protože vypadají starší. Může se to projevit vyšším rizikem zneužívání nebo neadekvátním očekáváním okolí. To pak vede od nedorozumění s vrstevníky až k nebezpečné sociální izolaci.“

Zahraniční výzkumy pak ukazují souvislost mezi příliš rychlými nebo dynamickými změnami v dospívání a rizikem onemocnění nejrůznějšího druhu – od kardiovaskulárních chorob či cukrovky po vyšší riziko rakoviny prsu u žen nebo varlat u mužů. Přestože rizika jsou značná, možnosti léčby existují. „Návštěva endokrinologické ambulance je vhodná co nejdříve, jelikož v některých případech je možné předčasnou pubertu přechodně léky zablokovat,“ dodává dětská endokrinoložka. Posuny v pubertě – a jejich možné příčiny a následky – jsou zkrátka téma, před nímž nelze jednoduše utéct.