Liduško, buď na sebe hrdá. Zapomenutý příběh zdravotní sestry z Terezína

Lída Fajcová viděla před osmdesáti lety to samé světlo na konci tunelu ústícího na rozlehlý dvůr, jaké na tomto místě vidí návštěvníci dnes. Na rozdíl od nich měla tenkrát v květnu 1945 tu smůlu, že se jím už nestačila vrátit zpět – stejně jako čtvrtina ze tří tisíc právě osvobozených vězňů, kterým sem na konci druhé světové války přišla dobrovolně pomoci s léčbou smrtelně nebezpečné epidemie skvrnitého tyfu.

Když mu sama podlehla, pochovali ji spolupracovníci rovnou tady, na IV. dvoře terezínské Malé pevnosti mezi lidmi, jimž byla oporou do poslední možné chvíle. O šest měsíců později byly její ostatky z provizorního hrobu vyzvednuty a uloženy mezi velikány českých dějin na pražském hřbitově Slavín, časem ale její příběh upadl v zapomnění. Díky péči jedné ženy teď hrob opět ožívá - a tím i zájem o osud Lídy Fajcové.

 Nemusela, ale jela