Jsme v demokratické recesi – potvrdí ji supervolební rok 2024?

Letos se stane, co se během jednoho roku ještě nikdy nestalo: více než polovina dospělých pozemšťanů půjde k volbám. Evropané si v červnu vyberou nový parlament, Američané v listopadu prezidenta. K hlasovacím urnám nakráčejí obyvatelé nejpočetnějších muslimských zemí, miliardová Indie, Rusové, Mexičané a rovných třicet let od svých historicky prvních demokratických voleb i Jihoafričané. Hlasovat se bude celkem v sedmdesáti zemích. Patří k nim osm z deseti nejlidnatějších zemí světa, ale i pomalu se potápějící ostrov Tuvalu v Oceánii, který své nové politické vedení vybírá tento týden. 

Působí to jako splněný sen generací politiků, aktivistů, intelektuálů, kteří životy zasvětili – a někdy i obětovali – boji za občanské svobody. Kdyby jen letošní supervolební rok nepřicházel zrovna v době, kdy svobody ve světě prokazatelně ubývá. Demokracie je celosvětově ve vážné krizi – a paradoxně se může stát, že se tato krize v průběhu volebního kalendáře roku 2024 dál prohloubí.

Nic netrvá věčně

Samozřejmě, demokracie je mnohem víc než volby. Ostatně i komunistické Československo po svých poddaných vyžadovalo jednou za čas rituální cestu k hlasovací urně. I v části letošních voleb půjde o frašku. Například Vladimir Putin žádného seriózního vyzyvatele do soutěže nepustí a rwandský diktátor Paul Kagame bude atakovat hranici sta procent odevzdaných hlasů.

Výzkumníci, kteří zkoumají a porovnávají kvalitu demokracie, proto sledují spoustu trendů. Ve Švédsku sídlící mezivládní organizace Mezinárodní institut pro demokracii a volební pomoc (IDEA), jejímž cílem je posilování demokratických procesů, například měří sedmnáct indikátorů, k nimž patří nezávislost soudů nebo občanské svobody. Její zpráva za uplynulý rok ještě nevyšla, ta poslední však konstatuje, že rok 2022 byl šestým v řadě, kdy se demokratické parametry ve více než polovině zemí světa zhoršily. Od roku 1975, kdy měření probíhá, se stav demokracie ve světě zatím nikdy tak setrvale nezhoršoval. 

Nevládní organizace Freedom House je ve svých závěrech ještě přísnější. Podle typu režimu dělí státy na svobodné, částečně svobodné a nesvobodné – a již sedmnáctým rokem v řadě pozoruje sestup. Z demokracií se stávají částečné demokracie, z částečných demokracií autokracie. 

Nynější krize však nespočívá jen v tom, že se z nedokonalých demokracií typu Turecka nebo Maďarska pod taktovkou silných vladařů staly poloautoritářské státy. Data V-Dem institutu, který sídlí na univerzitě ve švédském Göteborgu, dokládají, že se kvalita demokracie zhoršuje i v mnoha zavedených demokraciích, například vlivem stoupající společenské polarizace a sílících populistů. A i když to možná zní absurdně, svobod ubývá i v diktaturách. Například Čína nebo Írán přibouchly některá vrátka svobod, která se tam při předchozích reformách pootevřela. 

Kdo by chtěl výše řečené shrnout do jednoho čísla, tak V-Dem institut jedno nabízí. Stupeň demokracie, kterému se těší průměrný obyvatel planety Země, je podle jeho metodiky na stejné úrovni, jako byl v roce 1986. Tedy před kolapsem sovětského impéria. Dává to důvod k obavám i k úlevě: svět spadl z demokratických výšin počátku 21. století, ale stále se v průměru těší více svobodám než v drtivé části lidských dějin. 

„Jsme v demokratické recesi,“ říká Larry Diamond, světově známý výzkumník demokracie ze Stanfordovy univerzity. A zároveň v rozhovoru s Respektem zůstává nad věcí: „V osmdesátých a devadesátých letech probíhala velká vlna demokratizace. Bylo nevyhnutelné, že někdy dojde ke korekci. Tak jako dochází ke korekcím po dlouhém růstu akcií na burze. Nic netrvá věčně.“