I emancipované Češky chtějí, aby za ně muži na prvním rande platili

Bývá to jeden ze zlomových okamžiků první schůzky: kdo na konci zaplatí kávu, drink nebo večeři? Zlomový proto, že může vcelku jasně ukázat, jak si lidé z potenciálně vznikajícího páru představují vztahovou dynamiku. Očekáváme od partnerství tradiční uspořádání, v němž je muž považován za primárního “zabezpečovatele” a dominuje, nebo naopak máme za to, že vztah by měl být od počátku nastaven férové a vyváženě?

Anekdotická evidence i zkušenosti vztahových poradců a terapeutů naznačují, že v Česku stále hrají prim tradiční představy, byť samozřejmě existují generační rozdíly. “Genderové role jsou v seznamování stále vnímány velmi tradičně,” řekla Respektu před časem psychoterapeutka a socioložka Markéta Šetinová. “I lidé, kteří jsou jinak velmi liberální, mě často překvapí, jak konzervativní představu mají o seznamování. Kdo koho oslovuje, kdo platí na první schůzce a podobně. Ale i tady roste procento lidí, kteří to vidí jinak.”

Pro některé ženy jsou tyto vzorce tak klíčové, že jejich nedodržení může být důvodem, proč potenciální nebo začínající vztah utnout. Je zjevné, že mají symbolickou roli, protože většina žen samozřejmě disponuje příjmy, které jim umožňují za sebe zaplatit.

Tyto poznatky ze seznamovacího terénu nyní potvrdil výzkum, který si právě Markéta Šetinová zadala u agentury Behavio a který proběhl on-line mezi reprezentativní tisícovkou respondentů letos na konci září. Vyplývá z něj, že jak muži, tak ženy výrazně většinově - 67 procent - sdílejí názor, že na prvním rande má platit muž.

Naproti tomu pouze necelá pětina dotazovaných si myslí, že si mají útratu rozdělit půl na půl. Muž. Má být podle respondentů aktivnější i ve všech dalších důležitých okamžicích navazování vztahu - zvát na rande, ale rovněž iniciovat první fyzický kontakt či sex. Když se podíváme podrobněji na data, zjistíme, že ženy jsou o tom dokonce pevněji přesvědčené než muži.

“I velmi úspěšné ženy, které chtějí rovnocenné vztahy, mají genderově stereotypní nároky na muže v randění,” říká Šetinová. “Myslí si, že muž má na rande zaplatit, musí se snažit dobývat, iniciovat doteky i sex. A že žena má být ta pasivnější.”

Také v Česku tak zjevně existuje  paradox, na který před časem upozornila americká socioložka Ellen Lamont v textu pro magazín The Atlantic. I ženy, které se považují za progresivní a chtějí žít v rovnoprávných svazcích, kde se férově dělí péče a obživa rodiny, tyto vztahy zahajují podle velmi tradiční šablony, která určuje, kdo zve na rande a platí, ale také kdo iniciuje posun do vážnějších fází, tedy zejména k manželství.

Vzniká tak logicky jisté napětí mezi počátečními a následnými fázemi vztahu, kterého si ovšem lidé nejsou vědomi. “U heterosexuálních žen panuje nápadný rozpor mezi jejich názorem na manželství a představami o seznamování a randění,” konstatuje Lamont, která pro účely výzkumu mluvila se stovkou mladých úspěšných profesionálek žijících v oblasti San Francisca, kteří sice nepředstavují reprezentativní průřez americkou společnosti, ale právě u nich by bylo možné očekávat progresivnější názory. “Jakmile se tyto ženy vdaly, bylo už obtížné - obrazně řečeno - změnit směr plavby. Stejné genderové stereotypy, které si osvojily během randění, se pak propsaly do jejich dlouhodobých vztahů.”

Když pak Lamont podrobněji zkoumala názory svých respondentů a respondentek na rovnost, zjistila, že ji chápou spíše v kontextu práce a šancí profesně se uplatnit než jako téma dotýkající se vztahů. Jak přitom víme i z domácích debat, rovnoprávné postavení žen na pracovním trhu se neobejde bez změn ve vztazích, zejména partnerských.

Co se týče důvodů pro následování tradičních vzorců, různí lidé měli různá vysvětlení - ženy kupříkladu zmiňovaly, že ochotu zaplatit večeři za oba chápou jako výraz vážného zájmu ze strany muže. Zároveň bylo patrné, že tento model řadě mužů nevyhovuje, což nakonec naznačují i česká data, kde se k tradičním vzorcům hlásí muži méně než ženy.

Proč se stereotypních představ drží Češi a Češky, z výzkumu Behavia nevyplývá. Podle Markéty Šetinové jde rovněž o kombinaci různých příčin. “Často máme v hlavě jasné představy, jak má randění vypadat, jak se má kdo chovat a pak se do toho tlačíme,” říká. A roli specificky u žen hraje obava, že čeští muži se - na rozdíl od “emancipovanějších” cizinců - příliš aktivního a „rovnoprávného“ chování zaleknou.

Každopádně lpění na tradičních vzorcích komplikuje sám proces navazování vztahů, protože se stále více odklání od reality života. “Je stále více žen, které mají vysokoškolské vzdělání a mají vysoké platy, ovšem tím, že trvají na stereotypním chování, se jim velmi zužují možnosti,” říká Šetinová. Šablony o aktivním muži a pasivní ženě přitom komplikují navazování vztahů také introvertnějším či citlivějším mužům.

Zároveň je pravděpodobné, že s nastupující generací by se zvyky a normy mohly změnit. Jednak platí, že někteří lidé začínají očekávané vzorce prorážet - třeba muži tzv. vysokého statusu, kteří si k sobě hledají sobě ženy se statusem podobným (nikoliv nižším, jak velí stereotypní diktát). A oceňují ženy aktivní, úspěšné a sebevědomé, které se nebojí dát najevo, že se o sebe umí postarat.

A změnu bezpochyby přinese mladší generace. “Obecně platí, že čím mladší lidé, tím menší genderové stereotypy v randění,” potvrzuje Šetinová. Roli hraje také fakt, že mladší lidé mnohem svobodněji a  otevřeněji přemýšlejí o sexualitě, genderu i vztazích. Včetně toho, že už méně rozlišují, jestli je někdo ve vztahu heterosexuálním nebo jde o vztah LGBT+ lidí.

A právě u vztahů LGBT+ lidí lze hledat i inspiraci. Když jde na rande muž s mužem, tradiční představy samozřejmě letí ven z okna - kdo bude platit v tomto modelu? Jak zjistila při svém výzkumu zmiňovaná socioložka Ellen Lamont, LGBT+ lidé na tuto situaci reagují tak, že se zkrátka na všem individuálně domluví. Vyžaduje to sice neustálou komunikaci, vyjednávání a hodnocení, ale dává to smysl - pokud neexistují jasně daná pravidla, je nutné si vytvořit vlastní.

Lamont zjistila, že následkem neustálého vyjednávání a hledání kompromisu jsou pak - nikoliv překvapivě - férovější a spokojenější vztahy, kde jsou uspokojeny potřeby obou partnerů, než ty, kde se jede podle stereotypního mustru, který nebere ohled na individuality.