Dobře to Tomio zpívá

Je sobotní poledne a předvolební akce zvaná Český jarmark SPD na Mírovém náměstí v Ústí nad Labem oficiálně startuje. Stánky s jídlem, obrovský party stan, stoly s lavicemi, podium, velké plátno a asi osmdesátka lidí, kteří si přišli nakoupit hned zpočátku. Dávají si pivo, obhlížejí zboží, občas si někdo koupí klobásu z grilu nebo bramborák a nechá natočit pivo do kelímku s logem SPD.

Letáky na jarmark lákaly na výrobky “českých zemědělců za férové ceny”. U zeleniny a mléčných výrobků je dost prázdno, ale fronta se tvoří u masa. Králík celý bez hlavy 109,90 za kilo, kuře za 39,90 za kilo, v igelitu zatavené klobásy - papriková pikant za 75 za kilo, šunková za 79,90 za kilo. “Jarko, dívej, králík,” volá čtyřicátnice představující se jako Helena na kamarádku a stoupne si s ní do fronty. Přišla sem, protože se o akci dozvěděla od další kamarádky - jak říká, na Tomia Okamuru, který tu má naplánováno vystoupení ve dvě odpoledne, čekat nebude, přišla si jen nakoupit. Ale volit ho bude. „Protože nám chce pomoct. Podívejte se na ty ceny tady, takhle chci nakupovat normálně, za ceny od českých farmářů, ne jak nám nařizuje Evropská unie,” říká administrativní pracovnice, “vidíme, že to jde, a nemusíme se nechat v obchodech odírat.”

Je to promo

Nakonec kamarádky ke králíkovi přihodí i klobásky a vepřovou kýtu. Maso sem podle etiket na zboží dodal zpracovatel masa Skaličan patřící do agroholdingu Rabbit, který vlastní desetitisíce hektarů půdy, patří mezi čelní příjemce agrodotací z Evropské unie a vlastní ho bývalý prezident Agrární komory Zdeněk Jandejsek. Zeptat se prodávajících žen, jak se ceny tvořily a zda lze skutečně maso dostat za tuto sumu i v obchodních řetězcích, což je dojem, který pak Okamura v lidech na náměstí vzbudil, ale nelze - jsou to hostesky najaté agenturou.

O kus dál u stánku s jogurty, sýry, mlékem, máslem a dalšími mléčnými výrobky stojí i Markéta Šípalová, obchodní zástupkyně jedné z firem koncernu Interlacto, která zboží dodala. Pobízí lidi, ať si koupí “smůtíčko za dvacet korun, skvělou cenu” a nebo “špičkové mléko, nejkvalitnější, v obalu, který lze celý hodit do papíru”. Upozorňuje, že obal je na českém trhu novinkou, a mléko je jen za 19 korun.

“Kdybych měla svůj vlastní obchod? To smoothie bych prodávala tak za 39 korun. A to mléko? Určitě za třicet. Je opravdu kvalitní a ten ekoobal je unikátní. Nižší cena by byla degradací krávy. Musíte přičíst i tu logistiku a všechno kolem,” říká na novinářskou otázku po cenách. Odmítá však, že velká a bohatá firma, kterou tu zastupuje  - třetí na trhu, jak sama říká - tady za podhodnocené ceny přihrává voliče Okamurovi. “Beru to čistě jako promo akci a tam jsou vždy nižší ceny.”

Mezi stánky se pohybuje Filip Horák z agentury A-propos, s.r.o., která má podle prodavačů celou akci na starost. “Je to tak, poslední čtyři jarmarky děláme my, předtím si nás najímala ještě jiná agentura, ale ta už z toho vypadla,” potvrzuje. Zda šlo o agenturu Emurfilm productions, kterou si podle Deníku N na videoklipy a jarmarky původně najala SPD, a zda vypadla proto, že její majitel Kamil Spáčil byl v minulosti vězněn za krácení daně o 14 milionů, to neví, jak říká. Každopádně je přesvědčen, že zelenina i maso i mléčné výrobky nesou svým dodavatelům z jarmarku zisk: “No samozřejmě, že by ty ceny takhle mohly vypadat i v obchodech.“

A jak si vysvětluje, že minimálně podle dodavatelů mléčných výrobků nikoliv? “Kdybych měl obchod, tak bych ty jablka, co jsou tu za deset, taky prodávám třeba za 40 korun, to je jasné. Ale oni tady ukazují, že se to ve finále dá prodávat i za tyhle peníze,” vysvětluje.

Začíná se překvapením

Kolem půl druhé se roznese, že “Okamura už je tady”, a místní organizátoři z řad členů SPD si navzájem vyřizují, že “Tomio chce začít dřív s překvapením”. To překvapení je zpěvák Petr Kolář. Vystoupí na podium a zpívá hymnu SPD, kterou pro Okamuru složil. “Je to v podstatě program SPD, ta píseň,” popisuje Okamura. Na obrazovce běží klip, pod obrázky české vlajky, šťastného zemědělce, včelaře, rozesmáté mladé rodiny i Okamury, jenž se objímá s místopředsedou SPD Radimem Fialou, běží titulky se slovy písně, takže lidé pod podiem jsou jako na karaoke a zkouší zpívat spolu s Kolářem. “Chránit svůj národ a stát, za lidi férově hrát,” otvírá pusu Okamura na refrén, a taky že “českou vlajku nedat za jinou, přát jí nad rodnou krajinou”. A ať je co nejmíň zrad a ztrát a země může zrát - nebo “ať kvetou pouta rodinná a víme, co se skrývá v dějinách”.

Během odpoledne pustí SPD píseň a klip ještě dvakrát, to už bez Koláře, jen z reproduktoru – zpěvák musel pryč. Někteří lidé se během odpoledne zdokonalí a už zpívají refrén i bez titulků. U kelímků s pivem, bramboráků a klobás nebo pod podiem se během dvou hodin shromáždilo na čtyři sta příchozích. Dva tři lidé mají u zpěvu hymny SPD i ruku na srdci. “Je to hymna a jde mi od srdce, dobře to Tomio zpívá,” říká starší muž s rukou na hrudi. Představit se nechce - jak říká, podle Okamury jsou novináři “verbež” a on “své jméno před verbeží chrání”.

“Umím to celé zpaměti, mám doma počítač po vnukovi a pouštím si to k vaření,” svěřuje se penzista. Píseň je podle něj o tom, že Okamura nedopustí, aby k nám přišli migranti. A tou jinou vlajkou myslí „ty islámské klikyháky“. Všiml si, že tohle je teď velké téma i pro premiéra Andreje Babiše, viděl klip ANO, kde horda mladých lidí s dredy a kuklami zve do země migranty a chce vyhladovět důchodce, a Babiš jim v tom brání. “Ale nevěřím mu, on to jenom okopíroval od Tomia,” dodává.

Vedle stojící žena raně důchodového věku, která se představuje jako Zdena a víc také říct nechce, to vidí trochu jinak: českou vlajku podle ní brání Okamura před vlajkou “bruselskou”. “Donutili nás jít do EU a chtějí nás zotročit a Okamuru budu volit proto, abychom mohli z Unie odejít,” říká a jako důvod uvádí, že pak budeme “svými pány, budeme mít své ceny v obchodě, nebudeme muset živit nepřizpůsobivé a uděláme si zase hranici”.

Nepřizpůsobivými, jak vysvětluje, myslí Romy. Co budou lidé bez práce a v sociální nouzi jíst a pít,  za co živit a oblékat děti, když sami v dluzích na to bez pomoci nemají, prý neví - “a je mi to jedno”. Pak se zarazí: “Dětí mi samozřejmě líto je. Myslím, že by pomohlo, kdybychom nepřizpůsobivým zakázali mít víc než jedno. Jak to dokázat? To nevím, asi zákonem.” Debatu o tom, jak by se tento zákon vymáhal, zda by romská žena těhotná s druhým dítětem šla automaticky do vězení a kam by se ty ve vězení porozené děti dávaly, už vést nechce: “Máte pitomé otázky, na shledanou.”

Z dětí se dá udělat dobrý člověk

U stolu nad pivem v kelímku sedí dvojice mladých lidí, Tereza a Tomáš. Ona je učitelka v mateřské škole, on je policista. Příjmení říct nechtějí - prý aby je nepoznali lidé z práce a sousedi. Oba se přišli podívat na Okamuru, jsou zvědaví, co bude říkat, sledují jeho projevy už delší dobu. “Je to jiné než ho vidět jen v televizi nebo v počítači, jsme zvědaví,” říká Tomáš.

Tereze bude třiadvacet: jsou to její druhé volby, kterých se účastní, a stejně jako minule se chystá volit SPD. “Tehdy, to mi bylo devatenáct, jsem se o politiku nijak nezajímala, ale nechala jsem si poradit od rodiny. Mám skvělou rodinu, důvěřuju jí, myslím, že mi poradili dobře,” vysvětluje, proč to hodila SPD minule. “A teď se mi na Okamurovi líbí, že má svůj názor a stojí si za ním,” říká a partner přikyvuje. Který názor mají na mysli, musí trochu lovit z paměti: “On je pro rodinu. A rodina, to je základ všeho,” dodá Tereza.

Co to znamená, být pro rodinu? “No, on chce podporovat rodinu, dělat věci pro rodinu,” opakuje Tereza, co říká Okamura, když odmítá sňatky homosexuálů a leseb. Nejde tedy hlavně o tohle? “O to asi taky,” přikyvují oba - prý každému přejí štěstí, ale “takové vztahy, dva muži nebo ženy, jsou jim divné, ti by neměli mít děti”. “A taky narůstá celkově problematika migrace, my jsme střed Evropy, zatím tu nejsou, ale nechtěli bychom, aby tu byli. Mně nevadí, že někoho vezmeme, třeba ty děti, co jsme chtěli vzít, ale vadí mi nelegální migrace. Ti v těch autobusech a náklaďácích,” dodává Tomáš.

Tereza souhlasí, že s dětmi by problém být neměl: ze školky ví, že děti mají ještě tak čerstvý rozum, že se “z nich dá udělat někdo jiný, třeba dobrý člověk, když se s nimi pracuje. Takže těch dvanáct sirotků ze Sýrie by mi nevadilo. Ale jinak se migrace bojím.”

Oběma vadí, že někteří jejich spoluobčané “sedí doma a rodí děti na počkání” a že je stát platí. “Myslím, že by Česko bylo s penězi mnohem dál, kdyby se nedávalo tolik dávky,” uzavírá Tereza. A o tomhle všem je Okamura přiměl hlouběji přemýšlet. Když byl nedávno v Ústí na mítinku Andrej Babiš nebo Ivan Bartoš nebo politici koalice Spolu, na ty se podívat nešli - ti je prý tolik nezaujali. “Ani nevíme, jaké jsou ty koalice. Ale ještě přemýšlíme, proto jsme tady,” říkají.

To bych chtěl vidět

Okamura na podiu - po boku s lídrem SPD v Ústeckém kraji Jaroslavem Foldynou a místopředsedou SPD Radimem Fialou - se připojí k hymně SPD hrající už z reproduktoru. Fiala s Okamurou chytají refrén, Foldyna nic. Fiala s Foldynou voliče pod podiem jen krátce pozdraví, po hymně mluví jen Okamura. Nechce už žádný lockdown, chce svobodu v očkování, nechce migranty, nechce dávat dávky nepřizpůsobivým, říká to hodinu a všechno to slouží - jak se zdá - hlavně k tomu, aby mohl mluvit hlavně o soupeřích.

“Piráti vám chtějí zdanit byty, i to jedna plus jedna,” říká, “chceme zabránit, aby tady vládly probruselské a proimigrační strany, jako jsou Piráti.” Slovo Piráti padne v jeho proslovu nejvíckrát. Rozveseluje s ním i děsí. Lidé se smějí když vypráví, že Piráti jsou pro “více pohlaví” a “on že by chtěl ty další pohlaví, co nejsou pipinka nebo pindík, vidět”. Když straší, že “Piráti chtějí migranty”, ozve se z davu „fůůůj“ a „neee“. Když pak říká, že tomu zabrání, ozve se potlesk a lidé křičí „anooo“ a „jooo“ a „bravooo“.

Vědí, že jim Okamura lže, že tady nikdo byty zdaňovat nechce a migranty sem také nikdo nezve? “Ale nelže, četla jsem o tom i na Facebooku, je to pravda,” říká žena pod podiem, která právě na další zmínku o zastavení Pirátů zvolala “Bravo, Tomio”. Okamura zmíní i koalici Spolu: “Víte o tom, že Markéta Pekarová Adamová chce začít s dětmi a pak pokračovat k dospělým migrantům?” volá Okamura, tváří se nevěřícně a čeká na reakci. „Neee,“ ozve se z davu.

”Andrej Babiš mě v tomto zklamal. Vzal už prvních 169 islámských migrantů,” říká. “Viděl jsem ty Afghánce. Jen vystupovali z letadla a už byli zahalení! A upřímně, mně nějací Afghánci ani nezajímají. Já jsem placen vámi, občany České republiky, takže já budu hájit vaše zájmy, a jestli chce někdo pomáhat Afričanům, tak ať jde do Afriky. ”Jooo, výborněěě,” volají lidé a tleskají.

Laskavým a ztišeným hlasem pak mluví Okamura o stranách, které mohou jeho voliče také lákat: o Volném bloku, Trikoloře nebo Přísaze. Prosí však své voliče, aby nevolili je, ale SPD - dělá to opakovaně. “Byla to legitimní soutěž, to bylo v pořádku, ale je dobojováno, už je jasné, kdo se do sněmovny dostane, a kdo ne. Já to vím, že všichni nemusíte mít rádi Okamuru, ale SPD má dvouciferné preference, tak prosím, pokud chcete volit vlasteneckou stranu pro všechny slušné lidi, která se zastává tradičních hodnot a nedovolí islámské migranty, volte SPD, prosím vás o podporu,” říká. A vysvětlí, že propadlé hlasy pro Volný blok nebo Trikoloru se přepočítají tak, že “budete nakonec volit Piráty!”. “Neee!” volají lidé.

Slova “migrant” a ”Brusel” a “nepřizpůsobivý” jsou v jeho projevu zhruba stejně častá časté jako slovo “Piráti”. “A to víte, že ti poslanci Richterová a Ferjenčík, co podporují migranty a nepřizpůsobivé, jsou sourozenci? No, takový malý pirátský rodinný podnik,” ptá se Okamura. “Fůůůj, nedejte nááás,” zavolá žena, která četla na Facebooku, že jí tito sourozenci zdaní byt.

“Určitě je budeme volit. A proč? To je pořád dokolečka, pořád se na to někdo ptá. Je to jednoduché: má svoji vizi, své názory,” říká padesátnice Daniela Parschová, která také zpívá hymnu SPD zpaměti. “Třeba odebrat ty peníze pro nepřizpůsobivé. Protože já pětatřicet let makám a nevím, proč by oni nemohli. A že nebudou mít jejich děti co jíst? To není moje věc, každý se má starat o své děti,” říká. “Není na něm jediná chyba,” dodává její partner Václav Nejedlý, “i když i on je jen člověk a každý člověk má své plusy a mínusy, tady u něj mínusy nevidím.”

Kousek od sloupů polepených předvolebními plakáty - převládá tu na nich Trikolora - sedí parta mladých lidí, popíjejí, kouří a smějí se. Jsou to středoškoláci, kamarádi z Instagramu  a přijeli sem na levné buřty z jarmarku: chtějí si je na kraji Ústí opéct. Jeden z nich má nové triko s nápisem Český jarmark, vyhrál ho v soutěži u pódia - konferenciér pustil ukázku písně, lidé měli hádat, co to je, a on poznal Karla Gotta. “Bylo to trochu trapné, pak se soutěžilo, kdo doběhne první k podiu, a já jsem soutěžil se dvěma důchodci,” říká mládenec. “A teď to triko půjdeme někam rituálně zvandalizovat.”

Kolem nich prochází čtveřice romských dívek, je jim od dvanácti do patnácti. “Nevíte, co tam mají?” ptají se a pokukují po stáncích. Když se dozví, že buřty a maso a zeleninu a jogurty, mávnou rukou, ale dál je tam láká hudba. “A ten Okamura, ten je hodný, nebo zlý?” ptá se nejstarší dívka, než zaplují do davu voličů SPD.