Doba pesimismu: Kam se ztratila budoucnost?

Téměř odjakživa provozuje Petra Ebenhöh malý butik v historickém centru města Dinkelsbühl, uprostřed středověkých hradeb mezi řeznictvím Wiessmeier a obchodem s obuví Lacker. Svému butiku obětovala celý svůj pracovní život. Pro letošní jaro ve výloze vystavila kalhoty, halenky a kabáty v pastelových barvách. Zažila už všechny druhy módy, ale název jejího obchodu zůstal vždy stejný. Na skleněné výloze je bílými písmeny napsáno: Jeans 2000.

„Není to už úplně aktuální název,“ říká Petra Ebenhöh, „ale za dva tři roky stejně končím.“ Petra Ebenhöh je šedesátiletá dáma, která působí trochu posmutněle, což může být způsobeno jejím měkkým přízvukem. Když svůj butik v osmdesátých letech otevírala, bylo číslo 2000 symbolem budoucnosti. Jako příslib zítřka zdobilo loga kadeřnických salonů, soukromých rozhlasových stanic a obchodů se sportovními potřebami. Realita přelomu tisíciletí byla ale spíše neokázalá. Němci stále ještě jezdili do práce autem a paní Ebenhöh nedokázala pro svůj obchod v malebné ulici Dinkelsbühlu vymyslet nový název. „Prostě se tak jmenoval dál,“ říká, „a podnikání se dařilo.“

Od roku 2000 už uplynulo čtvrtstoletí, Německo zažilo tři kancléře, několik finančních krizí a pandemický výpadek a paní Ebenhöh se teď chystá do důchodu. S manželem si koupili obytný vůz. Chtějí jet na delší dobu do Španělska a nezdá se, že by se jim vedlo špatně. Paní Ebenhöh by mohla na výlohu nalepit ještě jednu nulu na rozloučenou. Jeans 20000. Tím by název nasměrovala do daleké budoucnosti a získala spoustu času. Má ale strach, že by ta jedna nula navíc znamenala spoustu byrokracie: „Vůbec nemám ponětí, kam bych musela jít, abych změnu jména zařídila.“