Prezident Si mění Čínu v agresivní velmoc. Ne tak rychle, vzkazuje Biden

„Vyhraje Si Ťin-pching hodně, nebo vyhraje ještě víc?“ Tak zněla podle komentátora deníku Financial Times klíčová otázka před 20. sjezdem čínské komunistické strany, který začal minulou neděli v Pekingu. Shrnul tak náladu, která panuje mezi pozorovateli čínské politiky. Jak píšeme i v aktuálním čísle Respektu, nejdůležitější událost v čínském politickém cyklu bude zajímavá nikoli tím, co se tam stane, ale tím, co se nestane. Přes dva tisíce delegátů ze všech koutů Číny tento týden zasedá v monstrózních prostorách Velké síně lidu v centru metropole na Náměstí nebeského klidu. Budou hlasovat, volit, tleskat, pronášet projevy. Ale na rozdíl od minulých let jde letos převážně jen o show pro domácí publikum, ze které vymizela reálná politická soutěž. Právě volba nového vedení, ke které na sjezdu dojde, v minulosti představovala jednou z mála příležitostí, kdy se v autoritářské Číně mohly střetnout jak jednotlivé frakce uvnitř komunistické strany tak občas i odlišné vize budoucnosti.

Prakticky všichni pozorovatelé se ale shodují, že dnes už v Číně existuje jen frakce současného i budoucího lídra Si Ťin-pchinga. A to navzdory tomu, že za jiných okolností by byla na stole řada důvodů, proč zpochybňovat, že současné vedení podává dobrý výkon: ekonomický růst slábne, země je ochromená uzávěrami kvůli koronaviru a v zahraniční politice se Čína nachází ve složité situaci. Si Ťin-pching nicméně drží moc v rukou pevně a nikdo nepochybuje, že bude jmenován do všech nejvyšších funkcí v zemi potřetí za sebou. Čínský parlament právě na jeho popud před čtyřmi lety zrušil omezení výkonu prezidentské funkce na dvě pětiletá volební období a tím dal najevo, že mu otevírá cestu k neomezenému vládnutí. Místo intenzivního boje o nástupnictví, ke kterému by jinak došlo, tak tento týden sledujeme definitivní potvrzení posunu od kolektivního vedení k diktatuře jednoho muže.

Covid a Tchaj-wan

Neznámou zůstává jen složení sedmičlenného politbyra, nejužšího vedení strany včetně premiéra. Kdo v něm zasedne, bude jasné příští týden v pondělí, den po skončení sjezdu, kdy nová sedmička poprvé společně předstoupí před veřejnost. Pokud Si Ťin-pching jen „vyhraje hodně“, může se v sestavě objevit někdo, kdo není vyloženě spojen s jeho blízkým okruhem spolupracovníků. Pokud vyhraje „ještě víc“, budou to vesměs lidé jemu veskrze loajální. Spekuluje se také o tom, že sjezd upraví čínskou ústavu a vloží do ní Si Ťin-pchingovy myšlenky a ideje jako další potvrzení jeho výjimečného postavení. Tak by se postavil po bok nikoho jiného než “velkého kormidelníka“ Mao Ce-tunga, jediného čínského lídra, jehož myšlenky v ústavě jsou.

Když se Si před deseti lety poprvé ujal vedení Číny, panovaly naděje, že zkušenosti z dětství, kdy důsledky Maovy vlády osobně zažil, by mohly vést k liberalizaci čínské politiky. Někteří jeho politicky aktivní vrstevníci si z let Maovy vlády přesně takové zkušenosti odnesli. Ne tak ale Si Ťin-pching, který v posledních deseti letech upevňoval jak svoji kontrolu nad mašinerií vládnoucí komunistické strany, tak i stisk, kterým komunisté svírají čínskou společnost.

V zemi s více než miliardou obyvatel nikdy nebude moc jednoho člověka zcela absolutní. Přes nevyhnutelná omezení je ale řada analytiků toho názoru, že i díky moderním sledovacím technologiím je míra kontroly obyvatelstva v Siho režimu větší, než jak se to kdy podařilo Mao Ce-tungovi. A sjezd už potvrdil, že od pokračování jeho vlády lze očekávat, že Čína bude držet jím nastavený kurz: sbližování s Ruskem, soupeření s USA a rostoucí agrese vůči Tchaj-wanu.

Bývalý australský premiér a dlouholetý pozorovatel Číny Kevin Rudd označil Si Ťin-pchingovo myšlení a způsob, jak Čínu v posledních letech proměňuje, následovně: „Politika se posunula směrem k leninismu a větší stranické kontrole nad životem společnosti. Ekonomika se posunula směrem k marxismu a větší kontrole státu nad ekonomikou. A zahraniční a bezpečnostní politika se posunula směrem k nacionalistické pravici,“ napsal v magazínu Foreign Affairs.

Sjezd už nabídl příležitost, kdy mohl Si Ťin-pching pojmenovat vlastními slovy stav země i směr, kterým ji chce vést. Reakce analytiků na jeho dvouhodinový projev směřovaly především ke dvěma tématům. Tím prvním byla čínská ekonomika a s ní úzce spojená politika tzv. nulové tolerance koronaviru. Někteří dokonce spekulovali, že v okamžiku, kdy bude mít Si Ťin-pching jisté pokračování u moci, začne aktuálně velmi drakonická opatření rozvolňovat. Si nicméně v projevu poměrně explicitně uvedl, že se k žádným změnám nechystá: „Bojujeme společnou válku proti viru. Vše, co děláme, je zájmu záchrany lidských životů, to je pro nás nejdůležitější priorita.“

Čínská vláda odmítla schválit nejefektivnější západní vakcíny a společnost je proočkovaná pouze méně efektivními čínskými séry; v případě starších ročníků navíc pouze zhruba ze dvou třetin. Společnost s virem prakticky nemá žádnou zkušenost - podle dostupných čísel zemřelo v Číně na koronavirus něco přes pět tisíc lidí. Čínská vláda toho však dosahuje tím, že při sebemenším výskytu viru neváhá zavřít i na týdny milionová města, zásadně omezuje ekonomiku a společnost podrobuje masivnímu sledování.

Země se také prakticky uzavřela před světem. Zatímco před pandemií do ní ročně přicestovalo 75 milionů lidí, nyní kvůli přísným opatřením a karanténám přijede jedno a až dvě procenta z tohoto počtu. Těsně před začátkem sjezdu měla být také zveřejněna čerstvá ekonomická data za letošní třetí čtvrtletí, ale úřady jejich zveřejnění pozdržely - pravděpodobně tak nelze očekávat dobré výsledky

Druhým ostře sledovaným tématem Si Ťin-pchingova projevu byl Tchaj-wan. Největší potlesk, který si během celého projevu od delegátů Si vysloužil, přišel poté, co slíbil, že „Čína bude upřímně usilovat o sjednocení mírovým způsobem, ale nikdy nevyloučí možnost použití síly“. Obdobně mluvil Si Ťin-pching již v minulých letech, ostatně prakticky pro každého čínského lídra byla otázka „sjednocení“ s Tchaj-wanem minimálně rétoricky prioritou. „Všechno je konzistentní s jeho minulými výroky a osobně nevidím náznaky větší naléhavosti,“ komentovala to například Bonnie Glasser, specialistka na Čínu při americkém think tanku German Marshall Fund.

Nicméně větší urgenci vidí ve větším varování vůči „cizí silám“. K projevu Si Ťin-chinga byl následně zveřejněna i jeho psaná verze, která obsahovala některé věci navíc. „Postavili jsme se proti separatistickým aktivitám podporujícím tchajwanskou nezávislost a cizímu vměšování,“ uvedl zde například. Další vymezení se lze číst i v pasáži „Tchaj-wan je čínský Tchaj-wan. A vyřešení tchajwanské otázky je věcí Číňanů“. Jinými slovy jde varování vše ostatním, aby se drželi stranou, komentovala to Glasser. Varování před separatistickými silami bylo namířeno i směrem k Hongkongu, kde čínské úřady v minulých letech zásadně omezily tamní svobody a potlačily snahy o demokratizaci. Podle Si Ťin-pchinga tím ale Čína „pomohla ukončit chaos a navrátit řádnou vládu“.

Rozhodující dekáda

V projevu Si ani jednou explicitně nezmínil Spojené státy, většina jeho varování směrem k „zahraničním silám“ ale samozřejmě míří právě na USA. Americký prezident Joe Biden minulý týden směrem k Číně vyslal hned dva jasné signály, že se konfrontaci s Čínou vyhýbat nebude. Jeho kabinet jednak zveřejnil novou strategii národní bezpečnosti, která uvádí, že co se týče soupeření s Čínou, Ameriku čeká “rozhodující dekáda“. A jen týden předtím přijal i konkrétní opatření, které ukazují, jak vážně Čínu bere.

Jednou hlavních oblastí soupeření budou v „rozhodující dekádě“ technologie - a  Bidenův kabinet uvalil na americký export do Číny taková omezení, že někteří znalci mluví o „nejpřísnějších kontrolách posledních několika desetiletí“. „Pokud někdo mluví o ekonomické válce, pak tentokrát ani trochu nepřehnání,“ uvedl k tomu americký komentátor Noah Smith.

Nové restrikce se týkají hlavně čipů a polovodičů: americké firmy nyní nesmí do Číny vyvážet pokročilé čipy ani zařízení potřebné k jejich výrobě, pokud jim vláda neudělí speciální povolení. A to není vše, podle nových regulí nesmí pro čínské firmy vyrábějící čipy pracovat ani američtí občané. Jinak jim hrozí ztráta občanství. Podle dostupných zpráv již některé firmy začaly personál z Číny stahovat, někteří pozorovatelé mluví o tom, že Biden čínskému průmyslu „usekl hlavu“.

Jak píše Smith ve svém newsletteru, nové restrikce jdou nad rámec všeho, co jsme doposud viděli - právě proto že cílí na čínské ambice posílit vlastní výrobu čipů a dalších technologií. „Je to jako známé pořekadlo o tom, že je rozdíl mezi tím dát lidem rybu a naučit je rybařit,“ konstatuje.  Skrze zákaz exportu technologií potřebných k výrobě čipů a omezení amerických expertů, kteří potřebné know-how mají, se tak Biden fakticky snaží, aby se Čína v čipovém rybníčku rybařit nikdy pořádně nenaučila. Zároveň jde o dost odlišný přístup, než měl vůči čínskému průmysl Donald Trump. Toho mnohdy trápil hlavně obchodní deficit, který Amerika vůči Číně má, a snažil se skrze sankce Čínu donutit, aby kupovala víc amerického zboží. „Bidenovi nejde o pomoc amerických firmám. Chce ublížit těm čínským ve jménu národní bezpečnosti,“ píše Smith.

Počítačové čipy dnes pohání všechno možné od nejrůznějších strojů přes umělou inteligenci. Podle informací New York Times citujících zdroje z americké bezpečnostní komunity Bidenův kabinet k tak dramatickému kroku přistoupil i kvůli tomu, že Čína používá čipy ve svých superpočítačích a umělé inteligenci k tomu, aby rozklíčovala zabezpečení amerických utajovaných informací, nebo k vývoji hypersonických zbraní.

Na rozdíl od sankcí vůči Rusku, kde si USA dávají pozor na to, aby postupovaly pokud možno co nejvíc v souladu s evropskými zeměmi a dalšími spojenci, vypálila Amerika v případě Číny úvodní salvu a čeká, kdo se přidá. A nejspíš nečeká s rukama za zády, jak připomínají někteří analytici: aby sankce fungovaly skutečně efektivně, bude potřeba, aby se připojily další země (hlavně pak Tchaj-wan a Jižní Korea), které mají v této oblasti expertizu a experty, jež mohou Číně odepřít.  O sankcích typu, které USA na Čínu uvalily, se již dříve hovořilo v kontextu opatření, ke kterým by Amerika mohla sáhnout v případě čínské invaze nebo jiného ohrožení Tchaj-wanu. Joe Biden nyní evidentně usoudil, že není na co čekat.