Po návrhu francouzského ministra Clémenta Beauna skoncovat kvůli brexitu v institucích Evropské unie s používáním „lámané angličtiny“ a vrátit se ke zlatým časům mnohojazyčné evropské rozmanitosti přišel web Eurozine s úplně opačným pohledem. Belgický politický filozof Philippe Van Parijs naopak vyzývá Evropany ke „znovupřijetí“ angličtiny, evropského jazyka, který se po odchodu Britů za Kanál stává naprosto neutrální, sdílenou a přirozeně sjednocující řečí unijní pospolitosti.
Jestli existuje v jazykovém vývoji Evropy posledních desetiletí nějaký výrazný trend, je to bezpochyby obrovský mezigenerační nárůst uživatelů angličtiny v neanglicky mluvících zemích, píše profesor Van Parijs. Mezi staršími občany EU je stále nejrozšířenějším jazykem němčina, ale v mladších ročnících je angličtina více než trojnásobně rozšířenější než jakýkoli jiný jazyk.
Dramatická expanze se přitom neomezuje jenom na Evropu. Většina zemí dnes v řadě odvětví a společenských situací podává informace v národním jazyce pro místní a v angličtině pro cizince. I v Pekingu jsou názvy ulic uvedeny čínsky a anglicky - a i když je mandarínská čínština jazykem s největším počtem rodilých mluvčích na světě, zvrátit planetární dominanci angličtiny se jí asi jen tak nepodaří. Zatímco podle několik let starých průzkumů se v nečínském světě učilo čínsky 40 miliónů lidí, čtyřikrát větší počet zároveň bifloval angličtinu jen v samotné Číně.
Globální šíření anglického jazyka mělo samozřejmě dopad i na instituce Evropské unie. Po rozšíření EU o Švédsko, Finsko a Rakousko v roce 1995 se angličtina co do používání a vlivu vyšvihla na úroveň do té doby naprosto dominantní francouzštiny a po přistoupení východoevropských členů zcela ovládla komunikační pole: první verze dokumentů jsou většinou anglicky, tiskové konference se vedou v angličtině a jakmile vznikne kdekoli v unijní informační síti nutnost podat informaci jedním jazykem, je to na sto procent angličtina.
Přečtěte si více k tématu
Čtěte také: Opusťme lámanou angličtinu a nastolme evropskou jazykovou různorodost
Změní se tohle všechno teď, když Britové odešli? Před brexitem tvořili rodilí mluvčí angličtiny v EU druhou největší skupinu hned po „vlastnících“ němčiny; po brexitu klesli na osmé místo až za Holanďany. Takže co - začne angličtina z evropských institucí mizet? Odpověď je Ne, pokračuje Van Parijs. Angličtina se nestala dorozumívacím jazykem EU na základě oficiálního rozhodnutí nebo kvůli tomu, že Británie byla členským státem. Na pozici lingua franca ji postrčila prostě sama sebe posilující váha její rozšířenosti. A navíc – po brexitu získal anglický jazyk jakousi novou neutralitu. Výběr angličtiny už s sebou zároveň nenese vědomí zásadní výhody pro nějakou členskou zemi.
Kromě toho všeho je zároveň na Evropanech, aby si angličtinu znovu přivlastnili jako svou vlastní řeč. Historicky je angličtina kontinentální jazyk vnucený dvěma po sobě jdoucími invazemi evropských kmenů domorodému obyvatelstvu největšího ostrova u evropského pobřeží. Anglové a Sasové přivezli v pátém století germánské komponenty a Normani to dochutili po francouzsku o šest století později. Výsledný hybrid se později rozšířil na celé britské souostroví a velkou část Severní Ameriky a Oceánie.
Teď před Evropany leží úkol pracovat s tou řečí jako se svým vlastnictvím. Je třeba přestat se spojováním angličtiny s britskou vlajkou a začít s jazykem, který je i naším jazykem, hovořit bez zábran a s celým arzenálem našich přízvuků. Musíme si také udělit právo tu řeč rozvíjet a přidávat k ní jakékoli inovace, které uznáme za vhodné. Britové prominou, ale není jejich byznys, aby nám vnucovali svoji izolovanou verzi našeho dorozumívacího jazyka. Řada lidí ve Spojeném království viděla brexit jako cestu ke znovupřevzetí kontroly nad svou zemí; je čas, abychom my znovu převzali vládu nad svým jazykem!
Toto převzetí je ovšem úkol, který má ještě hodně daleko ke splnění. Je velmi důležité rozšířit a pozvednout v EU co nejrychleji schopnost domluvit se anglicky. Protože je to tak, jak před sedmi lety řekl v textu citovaný tehdejší německý prezident Joachim Gauck: „Je pravda, že mladí lidé dnes vyrůstají s angličtinou jako jejich přirozeným dorozumívacím jazykem. Přesto cítím, že pokud jde o naši jazykovou integraci, neměli bychom pouze nechat věcem volný průběh. (…) Protože společný jazyk usnadňuje splnění mého snu o evropské agoře, společném fóru umožňujícím nám žít pospolu v demokratických pořádcích.“
Bez společné řeči, bez sdíleného jazyka takové fórum, kde by spolu Evropané mohli navzájem mluvit a naslouchat si, nikdy nevznikne. Spoléhat se na armádu drahých tlumočníků není životaschopná alternativa. Brexit tudíž v jazykovém ohledu nezmění nic – angličtině rozhodně není na kontinentu souzeno mizet. Naopak, velmi pravděpodobně se bude šířit ještě víc.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
